V pravé poledne

Mnohem spíš než western je to zdařilá psychologická črta chování lidí na maloměstě a nevděku a malosti, které vládnou světem a uprostřed nichž se jako diamanty zaskví jedinci s pevným a vybroušeným charakterem, muži i ženy, jakmile se naskytne ta správná příležitost. Film silně prozrazuje kvalitní literární předlohu a zpracování se i proto nese spíše v divadelním duchu, což ale není v žádném smyslu výtka. Naopak, westernový podklad je tu perfektně využit pro jednotu času, místa a děje a rozpětí jedné neúprosně se krátící hodiny je pořád dost dlouhé na to, aby se všichni zainteresovaní o sobě i o druhých dozvěděli to zásadní a vyřešila se jednou pro vždy všechna stará dilemata, nejistoty a pochyby - což tomu dodává právě ten podstatný filosofický životní rozměr. Trochu mi překážela teprve jistá topornost či schematičnost v samotném finále, které na mě nepůsobilo o chloupek dost přesvědčivě, špinavě a prožitě. Ale s chutí se přes to kdykoli přenesu. *~ (12.08.2023)

V malom, ospalom mestečku, na území Nového Mexika - Hadleyville, sa schyľuje na pravé poludnie ku konfrontácii s obávaným pištoľníkom Frankom Millerom, ktorý by mal prísť presne na 12:00 hodinu parnou lokomotívou do stanice, kde ho zatiaľ už netrpezlivo vyčakávajú traja odhodlaní kumpáni, ktorí sa vôbec nevedia dočkať toho, keď nastane „hodina zúčtovania” . Šerif Will Kane sa len zhruba pred nejakou, tou hodinkou oženil s pôvabnou, nežnou blondínkou Amy Fowler Kane, že sa mu čochvíľa donesú zvesti o tom, kto sa nezadržateľne blíži potom... Ihneď ho všetci obyvatelia varujú, aby vzal so ženou nohy na plecia, a hor sa, kade ľahšie, preč odtiaľto, pokým ešte čas zostáva. V panike pár uniká, keď mužovi zákona znenazdajky blysne hlavou myšlienka, že popredu vzdať sa, by bola chybná domnienka. A tak sa hrdinsky vracia s veľkou gurážou, hľadať pomoc od samých somárov. Títo hlupáci sú až tak neuveriteľne zbabelí, že ho postupne zatracujú, ignorujú, zároveň ním i bezhlavo pohŕdajú, až dostáva výprask od najlepšieho kamaráta Harveyho Pella, až tak je situácia vážna, nie však zúfala, pretože aj Will mu venoval niekoľko tvrdých rán do tváre, čiže nádej umiera úplne posledná, keď sa topiaci aj slamky chytá... ? Minúta za minútou neúprosne plynie, až sa neviem dočkať, kto z koho, ako sa to nakoniec skončí... ? _ Nadčasový, výnimočný western od viedenského rodáka Freda Zinnemanna, ktorý sa odohráva v takmer reálnom čase, a pritom nemusí byť nakrútený ani na jeden záťah, aby sa tak zákonite aj stalo. Začína niečo pred 11:00 a končí čosi po dvanástej na obed. Samozrejme, že si musel nechať časovú rezervu, na ktorej to bolo celé postavené, veď, o čom by to inak všetko bolo, všakže ? Finále je síce naprosto strhujúce, no nemôžem absolútne poprieť, že by som sa predtým nudil, už úvodný, baladický song od Texa Rittera s poetickým názvom: „Neodvádzaj ma, ó môj miláčik” , je nadmieru vkusne zaspievaný v ukážkovej, čierno-bielej, titulkovej sekvencii s totálne dokonalým, bezchybným strihom tandemu Elmo Williams/Harry Gerstad, keď celá Tiomkinova hudba je očarujúca, tak ako Grace Kelly s Katy Jurado dohromady ! GARY COOPER je fenomenálny ! WILL KANE je v rebríčku amerického filmového inštitútu na 5. mieste medzi najväčšími HRDINAMI, čo svedčí o jeho mimoriadnej ODVAHE. Zamiloval som sa do Pravého poludnia, na ktoré si vždy spomeniem, keď odbije dvanásta hodina... Jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl, a to i napriek tomu, že sa už nezmestil do TOP 10 ! (29.02.2020)

V porovnani s Leoneovymi westernami tu citit velky rozdiel a to ten, ze tento je akoby zo skutocneho zivota a nikto tu nestriela tak rychlo, ako Clint Eastwood v jeho westernoch. Ak niekto ocakava 90-minutove prestrelky bude sklamany. Je to skor dialogova drama, ale nie nudna, ktora sa vyostri az niekde pred koncom. Nenudil som sa ani chvilu, takze som spokojny. Piatu hviezdicku u mna dostavaju len filmy, na ktore nikdy nezabudnem, ktore nieco vo mne zanechali, ale na tento film asi o par mesiacov lahko zabudnem, aj ked sa mi pacil, tak preto 4 hviezdicky. Reziser Fred Zinnemann natocil este napriklad DEN SAKALA (1973)... 08.08.2009 ___ Gary Cooper - (Šerif Will Kane) +++ Loyd Bridges - (Šerifov zástupca Harvey Pell) +++ Thomas Mitchell - (Major Jonas Henderson) +++ Grace Kelly - (Amy Fowler Kane) +++ Lee Van Cleef - (Jack Colby) +++ Katy Jurado - (Helen Ramirez) +++ Otto Kruger - (Sudca Percy Mettrick) +++ Ian MacDonald - (Frank Miller) +++ Produkcia: Stanley Kramer +++ Hudba: Dimitri Tiomkin +++ (07.08.2009)

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Klasický western zcela neklasické povahy a podoby. Pozvolna, ale přesto náramně gradující drama muže, kterého čeká osudové střetnutí s bandou nelítostných desperátů a ačkoliv shání pomoc, kde se jen dá (což se naprosto vymyká tradičnímu hrdinskému archetypu), nakonec na souboj s nimi stejně zůstane úplně sám. A to je na tom to nejlepší - ta rostoucí a stupňující se zoufalost a osamělost hlavního hrdiny v dokonalém ztvárnění Garyho Coopera. Připadám si jako jeden z mála vyvolených, kteří genialitu a výjimečnost tohohle filmu chápou a dokážou je docenit při každém zhlédnutí. Do svého westernového TOP 5 bych High Noon asi nepropašoval (konkurence je holt zatraceně silná), ale vždy ho budu považovat za jedno ze stěžejních děl svého žánru. 90 % (24.11.2002)