Odtud až na věčnost

Chápu, že pár let po válce zacílil Zinnemann na ta správná místa a také je trefil. Z dnešního pohledu mi ale tenhle slavný snímek přinesl jen zklamání. Děj je na můj vkus až nečekaně roztříštěný. Sledujeme několik paralelně se odvíjejících linií, které ale netvoří žádný jeden sepjatý celek. Naopak, měl jsem pocit, jako kdybych sledoval spíš nějakou telenovelu, které se z nějakých záhadných důvodu upsali slavní herci. Za celou dobu mě navíc žádný moment z té nudy nijak nevytrhl, nenaznačil mi, že bych měl ve filmu hledat něco víc, než jen nepřirozeně se tvářící melodramatickou limonádu. Velké oscarové zklamání. 4/10 (18.12.2017)

Opravdu výborné a hvězdné obsazení. Příběh je taky zajímavý, trocha romantiky, trocha vojenského drilu, trocha válečné vřavy. I konec se mi líbil, byl docela dramatický a tajuplný, ne jako dnešní jednoduché americké konce. Prostředí na ostrově Oahu taky nemá chybu, zvláště scény na pláži jsou výborné. A samozřejmě závěrečný útok Japonců. Klidně si film někdy zase zopakuji. (14.02.2018)

Ve své McCarthyovské době byl tento film označován za "neamerický", jelikož v sobě měl málo republikánský propagandy a hrdinného zobrazení života v armádě. Dnes je to pořád slušný drama se složitou romancí, šikanou mezi vojáky, paličatou hrdostí, přičemž to celé vrcholí útokem na Pearl Harbor. Důležitým plusem je charismatická dvojice Lancaster/ Clift v hlavních rolích, poměrně výrazný je v oscarový vedlejšce i Sinatra a film obsahuje jednu z nejikoničtějších (a tehdy kontroverzních) plážových líbaček s roztomilou větou: “No one ever kissed me the way you do.” Nebude to moje srdcovka, ale na svoji dobu sympaticky komplexní a nevídaně bez iluzí. (29.03.2017)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)

I přes mdlejší první polovinu, které opravdu chyběly uvěřitelnější dialogy, si mě tenhle film získal. A to především kvůli konečné půlhodince, která je opravdu skvostná. Scéna, kdy Montgomery Clift hraje na trubku smuteční melodii, je nejsilnější z celého filmu. Jen je škoda, že to nenatočili v barvě, protože ta scenérie o to přímo prosí. (18.08.2010)