Dobrodružství Barona Prášila

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Keď som dopozeral Barona Prášila, zalial ma pocit sklamania. A to určite nie preto, že by som bol videl zlý film (ten sa snáď na základe dobrodružstiev Barona Prášila ani nedá natočiť), ale preto, že spôsob akým sa rozhodol TERRY GILLIAM vyrozprávať Prášilove dobrodružstvá považujem za absolútne nevhodný. Námet Barona Prášila predsa nie je určený na príliš osobitý film, ale na klasicky vyrozprávaný príbeh a to si Gilliam asi neuvedomil. Úvodné minúty totálne mrhá na bezvýznamné scény a nad záverom sa mi už radšej ani nechce rozmýšlať. Na druhej strane film obsahuje aj niekoľko nezabudnuteľných prvkov, akými sú napr. výprava, postavy alebo filmové momenty typu scéna so sultánom, na Mesiaci alebo v sopke. Väčšina z týchto prvkov je ale daná predlohou a nie prácou filmových tvorcov, ktorý nedokázali dodať filmu ako celku potrebnú iskru. Taktiež som sklamaný z Kamenovej hudby, ktorá je na film takéhoto typu nevýrazná. Skrátka hnevám sa na Gilliamov film, lebo verím, že knižná predloha nám ponúkla námet, ktorý je ako šitý na vznik filmového klenotu. (21.11.2004)

Bublavé obdoví Terryho Gilliama konce 80tých a první poloviny 90tých ve mne budí stále větší a větší respekt. Baron Prášil je stejně tak velká a barevná bublina jako Brazil, Král rybář, či 12 opic. Nicméně podobnost bublin končí u ohromující velikosti a pestrosti. Co se týká žánru, tak Gilliam evidentně nemá problém přepínat z jednoho do druhého bez ztráty nápadu a hlavně osobitosti. Prášil je u mne podtržen tím, že jeho příběhy moc dobře znám a vždycky mi tohle fantazírování přišlo jako to nejlepší možné cvičení pro hlavu scénáristy. Funguje tu všechno. Nadhled, bizzar, absurdita, ale i krutost (kdo se dneska nebojí sekat nepřátelům hlavy a ukazovat hnusnou smrtku v takhle velkých a rodinných filmech) a nádech hlubšího významu. Inu látku dostal režisér, který si o ni svým vnitřkem hlavy přímo říkal a podle toho to dopadlo. Upřímně si nepamatuji, kdy by mě tak moc bavil "dobrodružný" film. Dokonce jsem myslel, že už se toho přídavného jména bojím. (02.07.2014)

Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. (22.09.2013)

Sám Terry Gilliam přiznává, že zná 'Barona Prášila' Karla Zemana a tímhle filmem se od něj snažil co nejvíc odlišit. Přesto si myslím, že se to našemu 'Prášilovi' v mnohém dost podobá a výsledek proto působí tak trochu schizofrenním dojmem. Jestli chcete vidět zábavnou fantasy od Gilliama, podívejte se radši na 'Lupiče času'. (20.02.2003)