Baron Prášil

Teprve "Dobrodružství Barona Prášila" (1988) v režii Terryho Gilliama mě přiměla k tomu, abych oprášila dávné vzpomínky a po letech se znovu podívala na snímek mága české animace Karla Zemana. Jeho Baron Prášil sice není dokonalý, ale nezapře svého duchovního otce a nejen průkopnickou animací, ale především lehkým vtipem, poetickou hravostí a noblesně servírovanou satirou vítězí na celé čáře. (08.01.2013)

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

+4* Po repríze a vidění remasterované verze mírně snižuji své původní plné hodnocení tohoto Zemanova slavného dílka, i když si ho stále cením. Výprava i herecké obsazení jsou skvostné a úplně hřeje u srdce, když je vidět tak krásně zužitkovaná práce kolem. Příběhově to už není tak slavné a najdou se tam nudnější natahovaná místa, ale přesto ta roztomilá fantazie z něho čpí neustále. Nevím jestli je to ještě pro dnešního mladého diváka lákavé, když už je rozmazlovaný jiným stylem, ale já si ho užil a z nostalgie se k němu třeba na stará kolena vrátím. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (03.08.2021)

9 / 10 Krásny príklad, že atmosféra filmu je omnoho dôležitejšia (a lacnejšia) ako drahé špeciálne efekty. Na Zemanovej Ceste do praveku som prakticky vyrástol a ani teraz po desiatich rokoch ma jeho ďalší snímok nesklamal. Nádhernú réžiu len umocňuje perfektný Miloš Kopecký a rozprávkový scenár - Barónov prieskumný let na delovej guli ponad nepriateľské územie alebo kapitánové 'neoceniteľné' geografické znalosti sú natočené s takou detskou úprimnosťou a naivitou, že ich jednoducho musíte mať radi. Jednoducho povedané, Karel Zeman bol, a v našich srdciach aj stále je, jeden z najvynaliezavejších režisérov všetkých čias, hneď vedľa takých velikánov ako boli Georges Méliés a David W. Griffith. (30.12.2004)

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)