MrHlad

Z propadáku o tom, jak před tisíci lety vzniklo přátelství mezi člověkem a vlkem, se vyklubala překvapivě povedená věc. Alfa je rodinné dobrodružství, které se nebojí být trošku drsnější, než jsme u podobných filmů zvyklí, dovede strhnout a především neskutečně krásně vypadá. Body dolů mu sráží druhá polovina, v níž je postupné sbližování lidského a zvířecího hrdiny přeci jenom až příliš schematické a předvídatelné.

Greyovi právě skupina zločinců zabila ženu a on sám skončil na vozíku. Ale není všem dnům konec, díky experimentálnímu čipu a umělé inteligenci začal znovu chodit a může se pomstít. A počítač v jeho těle mu s tím ochotně pomůže. Upgrade je akční béčko, které je překvapivě chytřejší, než jak na první pohled vypadá. Navíc má i skvělou nekompromisní a brutální akci, takže se na něj dobře dívá. Jen je škoda, že v hlavní roli nebyl někdo schopnější a charismatičtější. Ve svém žánru jde ale pořád o hodně vysoký nadprůměr.

Mila Kunis a Kate McKinnon jako dvě obyčejné holky, které se octly ve válce špiónů. A je u toho spousta překvapivě solidní akce, ale i humoru, který však nešlape tak, jak by bylo ideální. Kate McKinnon se snaží krást si film pro sebe, bohužel dost často balancuje na hraně trapnosti. S kratší stopáží a sehranější hereckou dvojicí by to mohla být fajn komedie. Takhle je jen průměrná.

Denzel Washington přináší s dvojku Equalizera do kin přesně to, co se dalo od filmu čekat. Stále stejně dobře zahraného a zajímavého hrdinu, drsnou chlapskou akci i trošku jednodušší scénář. Hlavní příběh ale netáhne tolik jako minule a i záporák je slabší, na nadprůměrný oldchool thriller to ale pořád stačí.

Jason Statham se pokouší zastavit obřího pravěkého žraloka, jenž by měl být podle vědců dávno vyhynulý, ale má se pořád k světu. A má hlad. MEG: Monstrum z hlubin je absolutní akční béčko, které dopředu táhne výborný Statham a velký rozpočet, s nímž Jon Turteltaub dělá docela divoké věci. Je tedy škoda, že tvůrci nakonec vyměkli a řádění megalodona se musí obejít bez krve. I tak jde ale pořád o vcelku zábavnou pitomost.

Po útoku podivné nemoci zemřela většina dětí. Ty, které přežily, mají nadlidské schopnosti a lidé se jich bojí, takže je drží pod zámkem. Ruby se ale povedlo utéct a spolu s trojicí dalších hrdinů hledá tajemné místo, kde se údajně skrývají další desítky puberťáků, jakou jsou oni... Temné síly je banální young adult sci-fi, která je ve svých nejsilnějších momentech přinejlepším průměrná. Většinou je ale poměrně nehezká, nezajímavě zahraná a blbá, až to bolí. Nebrat.

Naprosto uznávám řemeslné kvality, totálně božího Cruise, skvělé akční scény i tempo. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nudil, ale zároveň jsem měl celou dobu pocit, že většinu těch věcí dělala pětka o trošku lépe. Ať už to byla honička, práce se záporáky (v šestce je to celé až příliš průhledné) nebo jakási vyšperkovanost, která ze skvělé scény dělá scénu výjimečnou (chybí mi tu opera). Je to super, ale ne tak super jako minule a fakt si nedovedu představit, že kdybych si měl teď vybrat, který z posledních dvou dílů M:I si pustím, sáhl bych po šestce. Nechci znít přehnaně zklamaně, ale je to jako vybírat si mezi Temným rytířem a Temný rytíř povstal. Ledgerovi dám přednost. Ale kdybych ho nemohl najít, Hardy mě rozhodně neurazí. Jen… prostě to minule bylo o malý kousek zajímavější. Ve všem.

Jednička je lepší. Ale asi jsem ani nečekal, že by ji dvojka mohla překonat, přesto jde o jednu z nejzábavnějších pixarovek posledních let a rozhodně nejlepší sequel. Brad Bird servíruje v kině skutečně monumentální akční scény a navíc jich není málo. Umí být dech beroucí a velkolepé, když jde o osud celého města, i hravě zábavné a legrační, když se do akce pouští Jack-Jack. Scénář navíc dává dost prostoru jak hrdinskému blbnutí Elastičky, tak panu Úžasňákovi a jeho boji s otcovskými povinnostmi. A dohromady se to skvěle doplňuje. Opět je to výborná rodinná akční comicsovka, která se nesnaží jít na sílu naproti dětským divákům. Trochu tedy zamrzí, že samotná zápletka je zbytečně průhledná a nepřekvapivá. Ale ne tak, aby to člověku v kině zkazilo zážitek. Pixar odvedl dobrou práci.

Mě to asi moc nebavilo. Stejně jako dvojka Strážců Galaxie chce být i třetí Thor hodně rodinnou podívanou, a tak sem cpe spoustu postav, které jsou naprosto k ničemu, ale každý z diváků dostane šanci vybrat si svého oblíbence. Míchá do toho humor, protože nadhled je potřeba. A vizuálně a hudebně se odkazuje na 80. léta, jelikož to byla cool éra. Nebo tak něco. No a zase to celé funguje jen tak napůl. Waititi a Hemsworth, kterému komediální herectví jde, tu tlačí humor dopředu tak moc, že jejich film drhne jako dobrodružná podívaná. Takže ačkoliv se na plátně dějí skutečně velkolepé věci a příběh má potenciál být epickou podívanou se scénami, z nichž mrazí v zádech, celkově je to spíš comicsový sitcom. Té legrace a přepálených postaviček je tu tolik, že když dojde na skutečný boj o život a o osud Asgardu, nefunguje to. Hláškování a buddy chemie s Hulkem jsou fajn. Ale když kvůli tomu nešlape všechno ostatní a souboj s bohyní smrti má emocionální dopad asi jako čekání ve frontě na poštu, vidím to jako problém. Neříkám, že jsem se nebavil, ovšem dívat se na to znovu fakt nejspíš v následujících letech nebudu. Možná by mi nevadilo, kdyby Marvel zase začal mít trošku větší ambice, než je pouhé natáčení „velkých, úspěšných a docela fajn“ filmů.

Mám rád první Kingsmany, mám rád Matthew Vaughna, mám rád filmy, které se nebojí jít svou vlastní cestou a zafrajeřit extrémně násilnou scénou, ve které Colin Firth vykydlí kostel plný náboženských fanatiků. Režisér téhle akční pecky mi zatím nedal důvod, abych o jeho schopnostech pochyboval, takže na dvojku jsem se těšil, ale bohužel, tentokrát Vaughn šlápl vedle. Respektive to spíš vypadá, jako kdyby mu bylo jedno, kam šlape. Zlatý kruh má skoro dvě a půl hodiny, jsou v něm asi tři akční scény (jedna skvělá, jedna slušná a jedna zbytečná), ale naprosto zklamává v práci s novými hrdiny. Statesmani příliš nezaujmou, na hlavní záporačku a její zákeřný plán je celkem smutný pohled a všemu tomu chybí lehkost, nadhled a svéráznost prvního filmu. Ten dokázal být cool a strhující v každé druhé scéně. U dvojky je hrozně moc vidět, jak se o to samé pokouší tvůrci i tentokrát, ale vyjde to jen výjimečně. Jinak se tu hlavně mluví, všichni se tváří vážně a s postupující stopáží je čím dál tím jasnější, že tenhle sequel vlastně nemá moc co nabídnout. Jen Vaughnovu přehlednou akci, dobrého Egertona a vynikajícího Firtha. Znáte ten pocit, když si musíte udělat čaj z použitého pytlíku? Tak to je ono. Pořád to má nějakou chuť, minule to ale bylo ve všech ohledech lepší. A kdybyste si ho měli dělat potřetí, tak byste se na to možná radši vykašlali...