ratpile

Opice pořád fungují. Poctivě odpracovaný příběh, přehledné vyprávění, hezký vizuál, překvapivý humor - sympaticky normální, poctivý snímek. Příjemné.

Po reklamách sem očekával nějaký nabušený dokument ale McGregor, dostal jsem ale velmi lacině vyhlížející kolotočářskou, klipovitou montáž se šílenou hudbou. A ono to vlastně k Vémolovi tak nějak sedí (myšleno bez urážky). Je to bizarní, kýčovité (vizuálně i obsahem), ale právě proto zábavné.

Tohle mi vůbec nevadilo. Vlastně na tom nic není, jen je to dobře zahrané (jak mladý sexouš, tak MILFka Hathaway), zábavně, prohozeně vystavěné, s mírným indie feelingem a kamerou - což je nakonec, vlastně až až, vzhledem k očekáváním. Feel-good movie.

Soutředěný, vyladěný a originalní koncept, parádní retro stylizace a herci. Bohužel se ale v očekávaném finále napětí a hrůza mění v bizár, který místo toho aby šel na nějakou intenzivní hranu, budí spíše rozpačité "eh?". Nevím jak vyjádřit zvláštní uspokojení a zároveň nenaplněná očekávání. Nadržené rande končicí rychlou pusou na čelo.

Snažil jsem se to dokoukat 2x, ale tady zřejmě chybí cit pro filmové vypravěčské postupy, což v kombinaci s dojdem, že se natáčelo na "první dobrou", tvoří mix, který bych si užít chtěl, ale u toho to zůstalo. Cením upírské porno herečky, Bernáškovou v prádle, podpultovou Prahu a některé brakové jednotlivosti. Kotleta bez hardcore sexu, hardcore akce, natočený na iPhone.

Godzilla jako reflexe (po)valáčného japonska. Nevím, jak běžná japonská populace vnímá svou účast ve druhé světové válce (zajímavé téma btw), ale snímek funguje jako tak akorát hluboká metafora osobní/národní viny, vykoupení a povahy japonské společnosti a zároveň jako monster movie, který umí být epický a přesto minimalistický a v rámci žánru vynalézavý. Chování postav bylo pro nás klasicky nepochopitelně afektované, ale možná i to přidalo filmu na silnějším vyznění.

Vizuálně vcelku hezké (i Bernášková), ale herci (hlavně Bernášková) přehrávají tak okatě, že má člověk pocit jakoby sledoval reklamu na prací prášek. Zřejmě to byl nějaký podivný záměr, vzhledem k tomu že si hlavní hrdinka občas povída sama se sebou s dikcí vypravěče dětské audioknihy.

Komediální peklo. Jestli mi Jedeme na teambuilding přislo málo vtipné, pak tady zůstal jen manželčin pohled ala "Na co to do prdele koukáme?". K dokonalisti chybělo aby se herci při replikách dívali do kamery. Zoufale nevtipné ochotnické divadlo.

Vizuálně to vypadá jako generický Netflix, pocuď OK. Když ale komedie neni vtipná (často žasnu nad tím, co tvůrci považují za vtipné a jak je možné že takoví lidé dostanou budget na komedii), pak je to všechno úplně zbytečné.

Chápu ambice, ale scénář je prostě strašně podivně strukturovaný a ve finále selhává v pointách i emocích. Finální přerod jedné klíčové postavy se tak nějak prostě stal, stejně jako podivně skončil vztah hlavnich protagonistů. Do toho laciná akce, barel barevných hadů, muzikálová čísla, teen distopie. Vlastně.. no.. meh.