AnanAss

Parta dublinských flákačů se dá dohromady a založí soulovou kapelu. To vše pod dohledem jejich manažera, který je z nich tím největším netáhlem. A zbývá mu jen doufat, zdali se vůbec dočkají svého prvního vystoupení. Pohled na britskou (ne)pracující vrstvu a odlehčená životopisná verze, ve stylu ještě lepších Velkých ohnivých koulí, kde přeci jen toho koncertování a zkoušek je už možná moc… ale hudba je to parádní, o tom žádná. Potěšil konkurz na jednotlivé členy kapely i historka o Elvisově tátovi, který zneuctil trubku. No a také perverzní zpěvák, na kterého baby rozhodně neletí, ale hlas má luxusní. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Hlavní hrdinka se sice má strach seznamovat s lidmi, ovšem zabíjení ufounů jí žádným problém nedělá. Mimozemský home invasion začne téměř okamžitě, komornost se pomalu začne vytracovat a následuje Invaze zlodějů těl. Postupně se poodhaluje i hrdinčina minulost a dostáváme se do její hlavy (nejen obrazně řečeno). Zamrzí zvolnění v druhé polovině a také zbytečné vsuvky, které se snaží snímek posunout jiným směrem, protože jak první střet, tak další noční scény s vesmírnými mužíky, jsou hodně atmosférické a byly zde rozhodně větší ambice. Důležitou složku hraje také hudební podkres, protože snímek neobsahuje téměř žádné dialogy (což je mimochodem super zpestření) a design samotných vetřelců… i když bejbyemzák působil divně, zato pavoučí macek potěšil. Stejně jako závěrečný (ne)happy end. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Tři kámoši, v jednom zapadlém městečku, začínají pomalu poznávat slasti a strasti pracovního procesu. Ten nejambicióznější z nich nechce pracovat ve fabrice jako jeho táta a vrhne se na dráhu pojišťováka. Najde však v této nudné profesi to pravé uplatnění a uznání? Ricky Gervais napsal a natočil zábavnou stylovku, ze které pohoda britských ostrovů přímo sálá. I přesto, že se jede spíše na vážné vlně, tak občasné vtípky a odlehčení stojí za to. Tragikomedie o přátelství, rodině, staré lásce a hlavně neochotě opustit mladistvé rebelství a vrhnout se do života po něm. A jednom zatraceně povedeném tetování prsaté upírky. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Ta australská mládež je vážně ujetá. Místo toho, aby si po nocích užívala alkoholu a následující dny řešila maximálně kocovinu, tak do sebe nechává vstoupit, pomocí čarovného pahýlu, na omezený čas démony. Na tom si ujíždí, až do doby, než se jeden takový dýchánek promění v pravé peklo. Originální duchařina, přinášející něco nového, s neokoukanými herci, kteří navíc nejsou žádní typičtí američtí modelové a modelíny, s kamerou, jež vás několikrát shodí rovnou ze židle. Škoda o něco slabšího finále… ale i tak, pravé vyvrcholení, které přijde zhruba v polovině, potěší svou surovostí a nekompromisním zamícháním vztahů (a zvraty) mezi postavami. Snad se tedy z toho mladiství poučí a příště raději sáhnou po flašce. I když, ruku do ohně bych za to nedal! ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

„Seznamte se s Reggiem, roztomilým, dlouho nemytým, chlupáčem, který se zatoulal do velkoměsta při aportování míčku. Je dost plachý a nesmělý, zato však přítulný a má hrozně rád děti… a taktéž sádrové trpaslíky. Momentálně se však sčuchl s trošku ostřejší partou a svému bývalému majiteli jde rovnou po koulích.“ Tyhle ratlíky by vám Zdeněk Srstka v žádném případě nevnutil! Aneb raději nechtějte vědět, co psiska dělají za vašimi zády. Jelikož jsem sám (skoro) vlastníkem nebezpečné devítikilové psovité šelmy, byl jsem na jejich zfilmovaný drsnější trip docela zvědavý. Rodinné zvířecí dobrodružství už tady bylo, stejně tak jako depresivní animák, bylo tedy na čase vypustit čtyřnohé mazlíčky, kteří na všechno (a všechno) fakujou. Zvláště poté, co si hlavní vořech uvědomí, že jeho páníček se k němu vlastně celý život choval hnusně (a hra s tenisákem nebyla až tak příjemná) a vydá se na cestu za pomstou. Nekorektní zvířecí road movie nabízí hned několik nezapomenutelných momentů (zajíci po konzumaci houbiček) s hodně černým humorem (vyprávěčský pes a jeho majitel se zvláštním koníčkem). Některé scény jsou zbytečně na sílu, ale stejně i tak ve výsledku silných šest bodů, s dost velkou pravděpodobností navýšení při dalším zhlédnutí. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

A to jsem si myslel, že největší exoti jsme byli na škole my! Přijímačky na podobný útulek jsem kdysi dávno absolvoval také (zdravím Ostravskou univerzitu), ale takový extrém to rozhodně nebyl. Na styl dokumentu jsem si rychle zvykl a vlastně i uvítal, že se nejede podle klasické šablony, ve které je spousta rozhovorů přímo na kameru. Zde sledujeme kantory i jejich případné studenty, pomocí statické kamery, z povzdálí a dostáváme pocit autentičnosti. Pomalu jsem si připadal, že jsem v těch squattersky vybavených ateliérech byl s nimi. A dokazuje se, že hranice mezi genialitou a šíleností je někdy opravdu tenká. No, některá „díla“ opravdu stála za to a byla, slušně řečeno, kuriózní. Do centra dění se dostávají i průpovídky vrátných důchodkyň a dalších zaměstnanců… a ty jsou také docela záživné. Jediné co mi nakonec chybělo, tak jen dodatek, kteří z těch mladých „umělců“ byli vybráni (a na základě čeho). I když je možná dobře, že to zůstalo běžným smrtelníkům utajeno. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Do čeho jdu, jsem tušil již od začátku a růžové logo WB mě v tom utvrdilo. Ale přeci jen jsem čekal o něco víc ucházející satiru/kritiku na „dokonalost podsouvanou dnešní společností“. A že tvůrci budou ještě více tnout do živého. Bohužel tak na jeden povedený fórek připadají minimálně dva, tři fádní, někdy až trapné. Svět Bárbín a Kenů mě přišel navíc docela nevyužitý… ale nápad s blonďatou loutkou, která začne přemýšlet o smrti (a tím započne její trip i brainwashing v praxi, vedoucí až k taneční válce a vylodění na Malibu Bíč) je docela fajn. Konfrontace s reálným světem přináší světlejší momenty, proto docela zamrzí, že v něm nakonec naše dvě matellovic hračky moc dlouho nepobudou. Až divadelní kulisy Barbílendu vypadají dobře a barvičkama se to jen hemží (je to prostě všechno klasicky růžové a žůžové)… i když můj šálek kafe to tedy není a uvítal bych raději černou a vínovou. Margot Robbie a její jednoduchá blondýna je v pohodě, ale zastiňuje ji Ryan Gosling, který si to, z počátečního tupce, po převratu rozhodně užívá a dává svého Kena s přehledem. Tedy až na ten blonďatý přeliv, křiklavé brusle a příšerný kožich. Pro mě ve finále docela průměr a vážně v tom tu potřebnou maximální Kenergii moc nevidím. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

Poslední Demeterova cesta se poněkud zkomplikuje, protože na palubě se nachází černý pasažér, který jde posádce skutečně po krku. V žádném případě nejde o žádného břídila, ale rovnou o pána temnot – samotného Nosferatu, vzhledem většinu času připomínajícího kombinaci gluma a průvodce Příběhů ze záhrobí. Povedené chvilky to má, vizuál je pěkný, triky jsou taky na úrovni… i ten nádech prvního Vetřelce, spolu s Věcí, tam taky v náznacích cítím. Chybí zde však budování nějaké atmosféry, pocitu nejistoty i stísněnosti. A hlavně postavy se chovají jako idioti… bohužel ve spoustě scén je to až do nebe volající. Je to zatraceně škoda, protože norský režisér už předvedl, že točit dovede a jeho předchozí dokument o lovení trolů, spolu s instruktážním filmem o pitvě byly parádní. Povedený gotický horůrek, ve stylu starých hammerovek, by vážně bodl. Rozhodně lepší (a depresivnější) volbou je Fincherův námořnický kraťas. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Belgický Žán je zpočátku ještě za mladé poleno, které moc zkušeností s bojem mezi provazy nemá. Zato jeho starší brácha, to je jiný kalibr. V Americe vyhrává, co se dá, a konkurence mu již nestíhá, proto se rozhodne vydat do Thajska a vyzve zdejší hvězdu v kickboxu. Ta je však úplně někde jinde a vyzyvatele dostane z ringu rovnou na invalidní vozík. Žán to rozhodně nechce nechat jen tak bez trestu a rozhodne se bratra pomstít. Mezitím se však musí, během tří měsíců, dostat do formy a z absolutního amatéra je potřeba udělat profíka na světové úrovni. Proto potřebuje najít někoho, kdo se o něj postará. A v tom mu právě pomůže thajský pasák ve slaměném klobouku, který jednoho takového učitele zrovna zná. Starý mistr má zcela jistě zálibu v gynekologii a mučení, a proto Žánovi nejen s oblibou roztahuje nohy, ale také jej mlátí dřevěnými holemi, hází po něm kokosy, ožírá ho a musí kosit bambusy holými nohami. Postupně se však dostává do tajů zdejšího bojového umění a schyluje se k závěrečné bitce… zcela bez pravidel, a rozhodně ne s přilepenými gumovými medvídky na rukavicích. Kazetová klasika, která toho moc zajímavého však nenabízí… možná tak hrůzu nahánějící Van Dammovy taneční kreace v chýšovém diskoklubu. Konkurenční, o rok mladší, kumité arénovka je rozhodně příjemnější a lepší volbou. ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■

Zase se dokazuje, že Fanánek má ty staré punkové klasiky hodně rád. Svědčí o tom nejen covery na téměř každém řadovém albu, ale i dvě regulérní plnohodnotná alba předělávek jeho oblíbených hitů, na kterých, spolu s dalšími členy Sester, vyrůstali. Tady si vzali do parády německé Toten Hosen, mechanicky pomerančového Alexe nahradili výčepákem Alešem a vzdali hold svému věrnému nasávacímu zázemí, spolu s oroseným Braníčkem. Pro všechny, kteří mají (měli) své oblíbené putyky, bary nebo kluby, musí jít jednoznačně o song, u něhož nezůstane jedno oko suché. A Hámovo osamocené kopnutí panáku geniální. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■