Zkouška umění

Jako diváci hodnotíme film. Filmaři hodnotí proces hodnocení u talentových zkoušek na AVU. Hodnotící představitelé jednotlivých ateliérů (často poťouchlými chytáky a s cukajícími koutky) hodnotí tvorbu a snahu aspirantů být vyhodnoceni jako hodni studia. Ze strany vyučujících ale prý nejde o hodnocení, často říkají. Všichni jsme si rovni, často říkají. Jde prý o vstřícné vyvádění aspirantů o studium z komfortní zóny a  povrchnosti myšlení. Ostatně, sami aspiranti hodnotí své umění a snažení, stejně jako umění a praxi jiných. Je to součást jejich sebeprezentace. I tak dávají najevo, že je hodnocení údajně vlastně nezajímá, nejsou povrchní a rozhodně nestojí v komfortní zóně čehokoliv. Konání všech je, zdá se, determinováno předpokladem, že společenství vskutečnosti sestává výhradně z vždy připravených hodnotitelů. Byť jsme si všichni rovni... a diversita... a krása v jedinečnosti každého... apod., ofkors. Dění hodnotí i vrátné a jiní zaměstnanci AVU, které si s radostí ohodnotíme aspoň my v kině, když už se zdá, že akademici a studenti ve snímku si vyhodnotili, že zázemí nestojí ani za hodnocení. Celé to tóčo je prý dobrá příprava na to ustát uměleckou dráhu po absolvování školy - umění umělců totiž bude od první zmínky až do jejich zapomnění neustále podrobováno vyžádanému i nevyžádanému hodnocení všech. Film je prý jen observační, nikoliv hodnotící. Jistě. Výtečný cringe to byl, hodnotím. (14.11.2022)

Dokument který pojednává o tématu, o kterém jsem určitě dokument nikdy pojednávat neviděl, zabíjí zbytečně dlouhá délka a nicneříkající scény typu proudící kafe nebo pohledy na prázdné chodby. Jsem si ale jistý, že kdyby tvůrci něco vynechali nebo přidali (například vážnou) hudbu (kterou bych tam já osobně třeba rád měl) do některých scén, ze snímku by přestalo být něco, co z něj jistě chtěli mít. O uchazečích si nemyslím vůbec nic špatného, a nesoudím je, jsou to mladí lidé, co se hledají, o pedagožkách Ateliéru Nových Médií to už uplně říct nemůžu. Určitě dokument pro Ty, kteří milují umění, zabývají se uměním, a rádi analyzují umění. Neumím si představit, že těm ostatním dokáže říct něco podstatného a chytit je za srdce. Dovolil jsem si i upnout na youtube mou oblíbenou část. P.S: Vadilo mi, že jsem se nedozvěděl, kteří z uchazečů byli přijati. (21.06.2023)

Velké překvapení. I když se dá debatovat, nakolik je zodpovědné pustit do světa film, který mnoha lidem stvrdí ty nejhorší předsudky o umělcích tím, že se soustředí na humor a absurditu. Pořád bych ale nechtěl přijít o to, co bude dost možná nejvtipnější český film roku. A když člověk chce, najde v něm i kus zranitelnosti a křehkosti. Tak nevím, jak z toho ven, a jsem rád, že to je... 4 a 1/2 (06.07.2022)

Art imitates life, life imitates art, art imitates science, science imitates itself. "Jste přijat!" Děkuji. Umění v době individualismu. První filmy Miloše Formana sledovaly v úmorně dlouhých scénách prosté postavy selhávající ve svých rolích, čímž podrývaly řežim ideově postavený na pracujícím lidu. Zkouška umění sleduje v úmorně dlouhých scénách zmatené postavy selhávající ve snaze vymanit se ze svých rolí, čímž dokument možná nechtěně popisuje, nakolik problematické je sebeurčení v době, kdy se slovy diverzita zaklíná kdejaká korporace a instituce. Tragikomický vrchol zde kulminuje pak v momentě, kdy dvě vyučující aspirantům umělecké školy nepřichystají nic menšího než ten nejpitomější firemní team building se silent discem. Je to vtipný, pokud chcete, aby to bylo vtipný, je to temný, pokud chcete, aby to bylo temný a je to boomerský, pokud jste boomeři. O umění to nevypovídá samozřejmě vůbec nic. Jako cokoli, co se vyjadřuje k umění. Ačkoli báby z vrátnice jsem si užíval, tak bych se asi obešel bez těch kontrastů pracující prostoty s uměleckou bohémou a asi by mi přišlo trochu lepší, kdyby tohle prostě byla drzá fikce u které by si lidi říkali, že to je přece přepísklý, ale i tak jsem spokojeně trpěl po celou dobu. Projít křovím je nový zpětný průlom. PS: poprosim spin-off s tím uměleckým Andrejem Babišem, který sice se všim nesouhlasí, ale za posledních 30 let nebyl schopný dokončit větu. Klidně hranej a mohl by ho hrát Malkovich (31.01.2023)

"Zkouška umění" dokonale zpřítomňuje paradoxy a absurdity systému, který musí stát na kvantifikaci a objektivitě, ale při tom má selektovat a následně dále formovat umělce, kteří by se jakémukoli hodnocení měli vzpírat. Ale právě proto také film vyvolává tak široké spektrum reakcí. Zvolená observační metoda představuje jeho největší přednost i úskalí. Sice se díky ní daří zachytit autentický výsek sledované reality, ale nevyhnutelně také bude diváky svádět k jejímu velmi zkratkovitému vnímání. Filmaři totiž nenechávají nikoho mluvit mimo zachycované situace, takže nenabízejí žádný komentář, glosování, konfrontaci ani znejistění. Proto "Zkouška umění" pro někoho bude jízlivou satirou, depresivním hororem, nebo hurónskou komedií exploatující předsudky. Záleží pouze na tom, jak každý divák vnímá umění, umělce a individua/lity obecně. Při tom ale vedle obrazu samotného procesu příjimaček a zábavného kontrastu jednotlivců v rámci systému dokument nastiňuje také různorodost přístupů k umění, které vždy je směsí osobitosti (opravdové i domnělé) a dobových faktorů. Nicméně ve finále zůstává jedním z předaných dojmů také nepříjemné zpřítomnění faktu, že když shromáždíte haldu unikátních lidí, tak namísto jejich ojedinělosti nevyhnutelně budou vystupovat jejich společné rysy, které pak působí jako výraz uniformity a klišovitosti. (06.11.2022)