Lina

Sama bych dala tři hvězdy, jenže cílová skupina hodnotí na pět a to je ten rozdíl v názorech :-) Paramout velice dobře ví, co dělá, když pokračuje na stejné vlně. V kině byl problém sehnat slušný lístek a vydali se tam i plyšáci. Scénáristé dokonce nechali moderátora zpráv Adventure City, aby politoval rodiče, co teď budou muset shánět do sbírky další verzi štěňat ve výstroji superhrdinů.

Motivace spisovatelů bývají leckdy skryté a složité. Když svobodná dcera duchovního napíše knihu o vášnivé lásce, dá se dohadovat, že něco podobného sama zažila. Příběh sleduje svůj směr a je až na trochu pomalejší tempo poměrně zručně vyprávěný i kvalitně zahraný. Jde o pojetí, které nechce působit staromódně, aby mohlo zaujmout spíš mladší diváky. To je vidět zvlášť na milostných scénách a ve zdůraznění problémů Branwella Brontëho s opiem a alkoholem. Jen se mi občas zdálo, že se režisérka příliš snaží, aby Emily vynikla a děj získal na dramatičnosti. Charlotte je kvůli tomu odsunuta do pozadí a naznačuje se, že žárlila na mladší sestru a začala dobře psát až po její smrti. Přitom Charlottina nejúspěšnější kniha "Jana Eyrová" i Emilyn jediný román "Na větrné hůrce" vyšly oba v roce 1847 a Emily zemřela až o rok později. Její tajný milenecký vztah zas ale působí dost věrohodně, možná kromě dopisu s vyznáním lásky. To už se Heathcliffovi, nejvýraznější mužské postavě ve "Větrné hůrce" úplně nepodobá, takže skutečnost zřejmě nebyla až tak romantická.

Podle názvu by se dal čekat příběh o horolezcích, jde ale prostě jen o dva kamarády, kteří se seznámili jako kluci v alpské horské vesničce. Jeden z nich tu prožil celý život, druhý se toulal po světě. Oba si hledali svoji cestu a našli ji v horách, i když každý v jiných a jiným zůsobem. Krásné záběry hor, výborně sladěná hudba. Vyprávění je pozvolné, bez dramatického zdůrazňování zvratů. Takový je vlastně jen konec, který je i proto nečekaně působivý. Jinak spíš 70 %.

Základ je velice jednoduchý. Každé dítě by rádo mělo někoho, kdo ho na slovo poslechne. Ryder má svá záchranářská štěnata, k tomu auto, mobil, tablet, centrálu. V prvních dílech se zachraňuje kdekdo z městečka. Když se obyčejné situace vyčerpají, sáhnou další série do jiných osvědčených žánrů a už to jede. Piráti, Atlantida, dinosauři, královská rodina, džungle, Misson Impossible, superhrdinové. Děti to samozřejmě nepoznají, takže se dobře baví. Všechno dobře dopadne, zlý starosta je vždycky k poražení a Marshall si zaplete vlastní nohy, aby se všichni zasmáli. Žádné násilí ani náhodné ostřejší výrazy. Roztomilé až za roh, vydrží zhruba do druhé třídy. Potom už budete kupovat trička a tenisky s někým jiným.

Podstatně slabší než seriál.

Komentáře k animákům pro děti většinou nepíšu, jenže když čtu ostatní recenze, tohle mi nedá. Peppa vypadá na první pohled jako jednoduchá idiotská hloupůstka, jenže není. Vizuální podoba se sice podobá kresbám malých dětí, ovšem právě proto je jim blízká. Strmý kopec, na něm domeček, postavy s ručičkami jako párátka a ani příběhy nejdou pro námět daleko. Všechny jsou zjednodušené, podané z perspektivy dětí a jde o ty nejběžnější rodinné situace. Jede se do školky, na hřiště, do obchodu, na výlet. Peppa má mladšího bratříčka, který ještě skoro nemluví, zato miluje svého dinosaura. Tatínek chodí do práce, maminka pracuje z domu (a pravděpodobně píše kromě dopisů i scénáře.) Děti se ptají proč, ztrácejí hračky, smějí se jednoduchým věcem, hrají si v blátě a je pro ně nové všechno, co dospělí dávno berou jako samozřejmost – zahradničení, koupaliště, duha nebo vlak. Někdy se hádají mezi sebou nebo s kamarády a jejich rodiče to musí řešit. Na rozdíl od lehce depresivního králíčka Binga se tu nic nebere tragicky, dokonce se často vynoří humor přímo z reality. Třeba krásná situace, kdy si děti hledají papír na kreslení a vyberou si k tomu tatínkův důležitý pracovní dokument. Nebo když rodiče nostalgicky vzpomínají na to, jak jim dědeček zasadil před nově koupeným domem krásné růže. "A proč už ty růže nemáme?" "No..." Můžete přiznat, že se pak už o záhon nikdo pořádně nestaral? "Byla tady špatná půda, a tak zahynuly." Použitý jazyk je taky hodně jednoduchý. Omezuje se většinou jen na slovní zásobu malých dětí, takže v původním znění se dá využít i jako lekce angličtiny.

Jeden z posledních filmů Alana Rickmana. Po širokém spektru postav s různými charaktery si na konci své kariéry dopřál právě tuhle. Roli staršího, unaveného krále, který si po všem co prožil, najde čas promluvit si v klidu se svou zahradnicí. V ději jde hlavně o ni, takže se k zahradám přidal kousek dramatu, smutných vzpomínek a něco málo romantiky. Jako věrohodný historický příběh se to brát nedá; když už nic jiného, král se tu chová až příliš rovnostářsky. Kromě sabotáže v zahradě chybí ději nějaký výraznější spád. Je to prostě poklidný snímek, který neklade na diváka žádné zvláštní nároky a vypráví o tom, kolik námahy dá vytvořit jeden malý, byť dnes už známý kousek krásy.

Skromný a nenápadný film z prostředí malého amerického městečka s několika souvisejícími příběhy. První z nich se týká právě propuštěného recidivisty. Je bez peněz a svou situaci se snaží řešit s tím málem, co umí, a ne právě úspěšně. Od začátku ho navíc hlídá místní šerif, který má kromě práce i své vlastní problémy. Rozpadlo se mu manželství a on by z něj rád zachránil aspoň vztah s dcerou. Jeho bývalá žena si ale našla přítele, co jí pomáhá se o dcerku starat, a společně plánují odjezd z městečka. Poslední příběh patří chlapci, vlastně už mladíkovi na hraně dospělosti. Rád by něčím vynikl a našel si dívku, brání mu v tom ale ostych a silně věřící matka. Ta ho sice podporuje, jenže mu zároveň často, byť v dobrém úmyslu, sráží sebevědomí. To částečně vyvažuje laskavý otec. Snímek nemá žádné přehnané ambice, ani se nesnaží o zásadní poselství. Spíš je v něm kus obyčejného života, takového, co není pokaždé, jaký bychom chtěli, a přesto může vést k něčemu hezkému. Zajímavé na tomto filmu (a to zvlášť vzhledem k datu vzniku) je jeho obsazení, protože role otce a staršího syna patří hercům, kteří jsou takto příbuzní i ve skutečnosti.

Námět sice dvakrát nezáří originalitou (připomíná Proměnu z původního seriálu), ale aspoň je typicky trekovský.  Děj pohádky bohužel nestojí za moc, stačilo by sestříhat ji do čtvrt hodiny. Pár vtipnými kousky ji aspoň trochu oživil Hemmer a předvedli se i kostyméři. M´Benga pak podle všeho dokázal přesvědčit všechny, kdo věděli o ukládání osob do lodní paměti, aby si to nechali pro sebe. Když se totiž po pár letech McCoy zeptal, jestli může někdo přežít hodinu v transportním paprsku, dostal od Spocka odpověď: "O takové studii jsem nikdy neslyšel. Ale byl by to fascinující projekt." (Hráči z Triskelionu)

Aspoň že v závěru už jsme zase zpátky na trase. Ne, že by to bylo úplně dokonalé, ale díky za návrat do normální dimenze. Vy, co nepatříte k základním postavám, si do příště rozmyslete, jestli vás sežerou Gornové. A když přežije na celé lodi jen jeden člověk, logicky to musí být Chapelová. Jinak naprosto souhlasím s tím, co tu napsal Martrix. Jestli se tu chystá restart s Kirkem - Anson Mount je dobrý herec a tenhle seriál táhne, pokud mu scénáristé vyloženě nepodrážejí nohy. Totéž uměl i William Shatner, kterému stál navíc po boku Leonard Nimoy. Paul Wesley má sice už taky něco za sebou, ale že by se hodil právě sem, s tím, co zatím předvedl... No uvidíme.