Králova zahradnice

Malý chaos. Film o zahradách bez zahrad, který je na kostýmní drama až překvapivě nesouvislý. Sabine De Barra si totiž musí poradit se svými traumaty (tragický skon dítěte, jaké překvapení), hloupými útoky svých kolegů-zahradníků, štěněcíma očima Andrého de Notre, jeho manželkou, a milostnými problémy Ludvíka XIV. Na nějaké zahradničení pak logicky nezbývá moc času a zeleně je ve filmu poskrovnu (většinou je to bláto, interiéry, bláto, kytka, interiéry, strom). Místo toho se frká o milostných vztazích většiny francouzského dvora, které Sabine urovnává svými květinovými metaforami. Jenže oni milenci a milenky nejsou zdaleka tak záživní, jak si to nejspíš Rickman přestavoval. On sám dvořanům "kraluje" odfláknutým projevem, postaveném vyloženě na jeho hlasu. Do toho se ještě najde několik WTF momentů, zejména návštěva komnat Madame De Montespan a odbočka k porovnávání osobních tragédií a ano, poprsí. Naštěstí mi ale nevadila milostná linie a herci ve vedlejších rolích (Penry-Jones, Ehle) byli milým zpestřením, takže nejsem nijak výrazně nespokojená. Spíš jsem od Rickmana dostala typickou skleníkovou růži, která sice hezky vypadá, ale nikomu nevoní. P.S. Kate Winslet nevypadá unaveně, ona jenom na sobě nemá obvyklou vrstvu make-upu. (26.08.2016)

Překvapení. Čekala jsem plytkou romantickou novelu. Obrazem uchvacující film, dobře jsem se v něm zabydlela. Jako by byly chaos i skálopevná jistota tématem každého záběru, a v jejich zdánlivě nahodilé struktuře a smiřitelně nerozlučné soudržnosti klopýtáme po schodech do nebe, v němž krásné a duch jedno jest: věčné přátelství šťavnaté hlíny, dotyky známých knih, vůně malířských barev a kříd, síla i lehkost smysluplných rozhovorů, které se zabývají čím jiným než všedním dnem, šrámy a skvrny na cihlové kožené zástěře, provlhlé repasované trámy v záhonech, roky opečovávané oblečení nebo nedbalé účesy hodné plně prožitého dne. Obrazově neobvykle vstřícný film. Výjimečný je i tím, že je to film dospělý. Dialogy nad všedními věcmi lidskými jsou prodchnuty zkušeností, která v počátcích bortí jakoukoli možnou proměnu díla v lascivní román z červené knihovny, do níž bez jakýchkoli pochybností stále patří. Podtržením tohoto pozoruhodného rozměru, kvůli kterému si díla skutečně vážím, je oduševnělá, reálná dospělost Kate Winslet, ale i dalších filmových postav a herců. Prostá a hluboká zároveň, samozřejmá i jistá, právě tak jako zkušenost druhé půlky lidského života. Zkušenost člověka, který přijde o dítě, který netrpí iluzemi a mladickým narcismem, zná cenu strachu i vůle, život je pro něj prostředkem i cílem, nepřikrášlenou všedností i darem. Důraz na krásné, nepokryté vrásky Kate Winslet ve filmu (na rozdíl od trailerů) hloubku tohoto prožitku umocňuje – pohled i vrásky jsou svědkem. Svým způsobem je to film o lidství, jaké by mohlo být, kdybychom před ním neutíkali do nereálných, náhradních světů. A jistě také nepochybný zážitek pro každého milovníka zahrady i půdy. Casting je excelentní ve všech, i drobnějších rolích. Pikantním doplnkěm je, že tragicky zesnulou dceru hlavní postavy ztělesňuje skutečná dcera Kate Winslet. (08.07.2015)

Schoenaertsovi to ako romantickému milovníkovi v historickom žánri celkom sadne (Ďaleko od hlučného davu) a je tam sympatickejší ako grázlik v súčasnom eu filme (Darebák a pretekárka, Na dreň) a Kate sa hodí úplne všade a je presvedčivá aj ako kráľova záhradníčka, ale spolu im to ako páru až tak neladí. Chvíľu som mal pocit, že citom nakoniec vzplanie k samotnému kráľovi a určite by sa k sebe hodili. Nerozumiem tak nízkym hodnoteniam pri tak neškodnom filme, ktorý Rickman točil zrejme prevažne pre ženy, aby si molhi poplakať občas aj pri vkusne nakrútenej kostýmovej romantike a so Sabine navyše nie je vôbec ťažké sa stotožniť. Navyše vzťahy na pracovisku sú v súčasnosti v móde, takže kde je problém? Jej trápenie vďaka tragickej udalosti v minulosti by viac vyniklo prerozprávaním nešťastných okolností nehody pri nejakej vhodnej konverzácii, než pri doslovnej retrospektíve, ktorá keď už, tak mala prísť o niečo skôr a nie tesne pred koncom. (15.12.2018)

Alan Rickman je, vlastně teď už bohužel byl, docela slušný herec, ale po Králově zahradnici mám oprávněnou obavu, že jako režisér a scénárista by se tedy asi neuživil. Tento jeho snímek je totiž skutečně nezáživnou, nevýraznou a ničím zajímavým oplývající podívanou, kde na mě krom, tedy ale ostatně jako vždy perfektní Kate Winslet, nezapůsobilo vůbec nic jiného. Rozhodně tu nemám tedy v plánu nějak výrazně kritizovat zápletku, její tempo, její vývoj, či vyústění, o tom tento snímek až tak není. Je to totiž především drama, soustřeďující se na postavy, vztahy mezi nimi a na emoce. A právě v tomto ohledu to prostě nefunguje a selhává. Prakticky k žádné postavě si nelze vytvořit nějaký bližší vztah, veškeré ty jejich avantýry šli zcela mimo dění a emoce byly chladné jak sychravý podzimní večer. Navíc se tu vůbec nevyskytovali nějaké silnější scény, či momenty, hodně se tu dost o ničem mluvilo a mluvilo, a opomenout nemohu ani opravdu nepůsobivou atmosféru a ani mdlý vizuál, což je pak i vzhledem k ústřednímu tématu fakt už dost na pováženou, zkrátka Králova zahradnice není vážně povedený film, a když tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, kdo by si ho mohl kvůli něčemu jakýmkoliv způsobem skutečně užít. (07.05.2016)

Alan Rickman se ve svém druhém snímku vydal daleko do historie Francie a byť byla jeho pohnutka šlechetná, myslím si, že se nechal krásou zahrad á la fracaise Andrého Le Notre trochu unést a rozněžnit...I přes ten romantický závěr (a záběr, na konci snímku) je ale Králova Zahradnice pěknou, kvalitní podívanou. A jako návnada k návštěvě Versailles poslouží spolehlivě... (24.03.2015)