Adramelech

Dobře umanutá ženská. Ale některé mají i horší vrtochy než hledání mimozemské inteligence. Příznačná byla reakce běžné populace na zprávu o potvrzení existence mimozemského života: všechno od neonacistické manifestace přes náboženské blouznění až po kašpárkování sluníčkářů. Kamera zachycuje tvář vědkyně při pohledu na ten čubres a z jejího výrazu je patrné, co si o lidstvu myslí. Já si myslím to samé. Na můj vkus je trochu příliš akcentovaná otázka, zda výskyt inteligentního života na jiné planetě nezpochybňuje existenci Boha, ale je to americký film a tam tyhle věci berou dost vážně a pěkně tu doktorku kvůli jejímu ateismu dusí. Nakonec je to však přece jenom právě ona, kdo letí kosmickou lodí, postavenou dle mimozemských plánů, na návštěvu k bytostem sídlícím někde v souhvězdí Psí prdele. Ze závěru je patrné, že to celé byl nesmírně nákladný podvod výstředního multimilionáře. Pokud se někdo rád kouká na mimozemšťany, tak upozorňuji, že žádné neuvidí – ani hnusně chapadlovité, ani úhledně antropomorfní. Není to žádné sci-fi, nýbrž satira na pozemské poměry.

Příběh mi přišel příliš vykonstruovaný a nějak mě nedokázal zaujmout. Logika děje je velmi chatrná a výsledný dojem nápadně připomíná nudu. Celkem vzato je to o tom, že lež má krátké nohy. – Možná bych mohl hodnotit filmy podle toho, kolikrát si během jejich sledování dám pauzu na cigaretu. Pokud mě film vysloveně upoutá, sleduji jej bez přestávky. U některých filmů vykouřím jednu až dvě cigarety atd. Tentokrát jsem spotřeboval snad půl krabičky cigaret a kromě toho jsem stihnul ohřát a sníst večeři, umýt nádobí a ještě zodpovědět jeden e-mail. To pro tento film není nejlepší vizitkou. Vzhledem k množství odpadu, který se mi během sledování nashromáždil v popelníku, hodnotím tento film jako odpad.

Ne všechno, co v USA je nebo odtamtud pochází, je špatné. Třeba na Den díkůvzdání pečou americké hospodyně znamenitého krocana. O četné tam vydávané odborné literatuře, bez níž se člověk neobejde, ani nemluvě. K tamějším pozitivům patří i roztleskávačky. Rekrutují se z řad děvčat s pěknými postavami a je radost na ně pohledět. Tento film se však dotýká hlavně některých méně obdivuhodných aspektů amerického života. Jedna hvězdička za sociálně-kritický příběh s kriminálně-sentimentální koncovkou, jedna za hezké holky, co tam hrají. -- Ha! Teď koukám, že ten film natočili v Kanadě. Ale to je skoro totéž, obdobná kultura, obdobné problémy. Jenom ten Thanksgiving Day tam slaví o něco dřív.

Povšiml jsem si nápadně nízkého hodnocení tohoto filmu, neodolal jsem a pustil jsem si ho. Hlavní hrdinka vypadá jako lesba (nic proti lesbám), policistka, která vyšetřuje její napadení (mužským?) monstrem, žije s černou lesbou (nic proti černoškám), asi běžná US realita, co já vím. Nebo že by byl někdo praštěný přes hlavu genderem? – Jde o prvotinu americké režisérky jménem Gia Elliot. Doufám, že až dotyčná zjistí, jak negativně byl její film hodnocený na stránkách ČSFD, tak se nad sebou zamyslí a příště natočí něco lepšího. Nikdo učený z nebe nespadl. Já bych nad ní hůl nelámal, klidně se ještě může vyprofilovat.

Tento film je dnes již historickým dokumentem zachycujícím dobu, kdy jsem už nebyli pod jařmem SSSR a ještě jsme nevlezli do chomoutu EU. Skončilo poklonkování před Moskvou a ještě jsme nebyli vazaly Bruselu. Zmizely nevýhody socialismu, ale řada jeho předností dosud zůstávala zachována. Společnost se teprve rozdělovala na bohaté a chudé, vesměs panoval optimismus a současné hrůzy ještě halila rouška budoucnosti. Bylo možné svobodně hlásat své názory bez nebezpečí, že za ně bude člověk kriminalizován, jak tomu bylo dříve a jak tomu začalo být později. Žádná politická korektnost, žádný Green Deal, žádná energetická krize, žádný multikulturalismus, žádné LGBT ani GDPR ani BLM, žádné Me too, žádná inkluze, žádný zákaz kouření v restauracích, žádná cenzura... Že to tak dlouho nevydrží a zase se to nějak podělá, bylo však už tehdy zřejmé. Stinné stránky devadesátých let, jako třeba výrazné zvýšení kriminality oproti období socialismu, ve filmu akcentované, dávaly tušit, že to, co nás čeká, nebude zrovna idyla. Ale nějak ti podnikatelé začínat museli. Film je podnětem k zamyšlení nad tím, kam jsme se za třicet let dostali. Ke shlédnutí doporučuji zvláště mladé generaci. Povšimněte si názorů Američanky, jež ve filmu sloužily k obveselení, než je ovšem o nějaký ten rok později začala naše propaganda pumpovat do hlavy i nám.

Naprostá většina lidí nikdy v životě nevyloupila banku. Zpravidla jim to vůbec nepřišlo na mysl a pokud snad ano, tak jim chyběly potřebné znalosti a schopnosti, technické a organizační dovednosti a také fyzická zdatnost a odvaha. Já jsem jednou přišel do banky, abych poslal nějaké peníze do ciziny, a počínal jsem si tak neohrabaně, že jsem vzbudil pozornost ochranky. Ta mi vysvětlila, že nejdřív musím na terminálu nebo na čem zmáčknout knoflík, v jakém jazyce chci komunikovat (v mém případě v jazyce Czech), pak si vzít lísteček s číslem, který z mašinky vyjede, a ještě počkat, až se na tabuli rozsvítí ono číslo spolu s číslem přepážky. To jsem ovšem netušil, takže jsem se rovnou hnal k jedné přepážce, kde se pracovnice zrovna dloubala v nose. Z toho je patrné, že jako bankovní lupič bych se neuplatnil, protože ani nevím, jak to v bankách chodí, ale přesto se na nějaký ten film o bankovní loupeži tu a tam rád podívám. – Tohle bylo docela pěkné, jenom jsem nepochopil, jak lupiči do banky dopravili ty bomby s tekutým dusíkem. Když dost složitě (po střechách, po žebříku, po laně) pronikali do objektu, tak s sebou nic takového netáhli.

„Jak se daří manželce? Dáme další sex, nebo už musíš jít?“ Tomu říkám praktická žena. Je obecně známo, že role příležitostné bokovky je to, po čem ženy bytostně touží, a když se jim taková šance naskytne, vysloveně omdlévají blahem. Divák na začátku netuší, která bije. Různé děsivé náznaky, sny a vize naznačují, že by mohlo jít o zobrazení rozvoje duševní choroby. S tím je však v rozporu ženina zdravá a vitální sexualita. Nevadí jí souložit na WC a když chlap během akce odpadne, nijak ji to psychicky nerozhodí. Perspektiva se záhy zaostří a vyjde najevo, že šílencem je někdo úplně jiný. Ženě to naopak myslí jasně, když začne trénovat střelbu z revolveru. Jenomže to by si v kritické situaci nesměla nechat tu zbraň sebrat. A závěr pak všechno obrátí naruby. Námětu rozhodně nechybí originalita. Film se mi líbil, ale podruhé bych si jej asi už nepustil.

Filmy na téma časové smyčky mám rád, ale tohle bylo dost laciné. A navíc hroznej slaďák.

Mýval severní je pěkný prevít. Rozšířil se – podobně jako americká demokracie – ze Severní Ameriky téměř do celého světa a všude škodí. Filmoví tvůrci projevili dobrou intuici, když hned na začátku příběhu ukázali mývaly, kteří se nakýblovali na dvorek u domu jedné rodiny. Další pohromy na sebe nenechaly dlouho čekat. Události se nijak zásadně nevymykají z rámce toho, co může v životě potrefit US občana střední vrstvy, ale zajímavé je jejich originální zřetězení. Většinu událostí v lidském životě lze vysvětlit kauzálně a tam, kde jejich příčina není zřejmá, přichází na pomoc koncept náhody. Filosofům je však známo, že v propojení událostí sice hraje hlavní roli kauzalita, ale kromě ní občas přichází ke slovu i finalita (teleologie) dialektika a synchronicita. To všechno dohromady způsobuje situace, z nichž jde člověku někdy hlava kolem. Řekl bych, že právě o tom tenhle film pojednává. Ostatně divák je na to hned na začátku upozorněn: „Kdybych nekoupil tu květinu...“ atd. Obrazně lze říci, že lidský život na rozdíl od pohádek neřídí tři sudičky, nýbrž čtyři. – Ještě doplňuji. Klíč k porozumění, který filmoví tvůrci vkládají divákovi do rukou, je správný i falešný současně: zakoupení květiny nebylo příčinou pozdějších událostí, věci byly propojené jiným vztahovým modem. Působivé bylo i zapojení dialektiky, jež dokáže proměnit jevy v jejich pravý opak, např. dobro může mít za „následek“ zlo. Kdyby hlavní hrdina nedaroval kamarádovi svoji ledvinu, nedošlo by později k vraždě. Takhle to vypadá, když má scénárista načteného Hegela, Kanta, Junga a další odbornou literaturu.

Originální vize apokalypsy, která vůbec není spektakulární. Konec lidstva nenastane výbuchem supervulkánu, dopadem meteoritu, jadernou válkou ani epidemí a už vůbec ne v důsledku příletu mimozemšťanů nebo průlomu lovecraftovských potvor z jiné dimenze. Příroda to, zhnusena člověkem, prostě zabalí. Experimentální forma filmu se v  tomto případě celkem dala snést.