Oskar

Tak předně bych hodil za hlavu, jestli v hodnocení zohledňovat spartánské podmínky realizace nebo ne. Myslím si, že jak klady, tak i zápory Choking Hazardu jsou úplně mimo tento problém a kde jinde než ve scénáři. Jeho první třetina je výborná, druhá dobrá a třetí nezvládnutá. Skoro jako by to p.Kopřiva psal na jeden zátah a ke konci usínal. :-) Ne, vážně, čekal jsem, že když tvůrcům tak záleží na tom, abychom se podrobně seznámili s postavami, budou to informace, které později přijdou vhod a ne že po vpádu zombivců do motelu už uvidíme jen rozličné pokusy o jejich likvidaci jako v Tomovi a Jerrym. A kromě toho je mi záhadou, proč se všechno to krmení tak drželo uvnitř motelu. Já vím, že venku bylo zombivců víc, ale takjy je tam větší manévrovací prostor. Mohli po nich třeba házet šišky. ;-) Nebo počkat, až přijde Dáda Patrasová. Vsadím se, že kdyby zazpívala Strašidýlko Emílek, zrůdy zchromené hrůzou prchnou zpátky do hvozdů. No dobře. Ale jestli si někdo zaslouží jednoznačnou, bezvýhradnou chválu, tak je to Jan Dolanský. S kamennou tváří zkušeného komediálního herce dokáže prodat každou repliku a v kontrastu s R. Izaiášem a ostatními vyniká jako jediný profesionál v obsazení. Dejte na mě, to bude jednou velká hvězda. 60%

Neil Simon tentokrát melodramatický. Někdo by asi řekl nudnější, ale ne. Jeho tradiční řízné dialogy jsou i tady a Walter Matthau jakbysmet. Konkrétně jako nerudný, silně neúspěšný scénárista okrajových filmů. Za ním přijde dcera, kterou dlouho neviděl a která se chce stát filmovou herečkou a... nechci použít tu blbou frázi "hlkedají si k sobě cestu", to už bych mohl vyrukovat s idiotským termínem "hluboce lidský příběh". Tím bych ten film jen deklasoval. Fakt je, že to úplně klidně mohla být komedie, ale to by nás zase okradlo o příležitost vidět Waltera jinak, než ho známe. A to by byla škoda. 60%

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70%

"Vyloučíme-li všechny osoby, které zločin spáchat nemohly, dojdeme k závěru, že ho mohl spáchat kdokoli jiný." :-) Po bohužel marných pokusech vzkřísit Kristiána a několika trapných montérkových anabázích dostal Oldřich Nový zase příležitost zahrát si svou tradiční dvojroli vyjukaného malého človíčka a jeho alter ega z velkého světa, tentokrát z brakového románu. Úvodními titulky burácí Bizetův Pochod toreadorů, ale zbytek filmu už tak svižný není. Škoda, že se tolik šetřilo na výpravě a tricích. Scénář je napsaný chytře a vtipně, s evidentní láskou k románům Edgara Wallace, kde se to jen hemží tajnými chodbami, tajemnými zlosyny a nejasnou minulostí hrdinek. Jenže všechno to působí tak polystyrenově a improvizovaně, že žádoucí atmosféra tajemného šlechtického sídla se prostě nedostavuje a vy si každou vteřinou uvědomujete, že sledujete jen skupinku herců v laciných kulisách. Obávám se, že argument "laciný žánr=laciné kulisy" v tomto případě neobstojí. Ale stejně mám ten film rád pro neokázalou komiku Nového, Marvana, Filipovského a královny české parodie Květy Fialové ("Manueli! Ty živ?") 70%

Další z velkých vlakových loupeží, tentokrát provedená Velkým šéfem, mužem s tak velkým mozkem, že ho páteř stěží unese a naklání mu hlavu na stranu. :-) Gérard Oury věru natočil i lepší kousky, ale z těch bez Louise deFunés je Velký šéf minimálně druhý nejlepší. Jeho humor je někde mezi klasickou podvodnickou komedií á la Zlaté věže a infantilně bláznivými fórky Casina Royale. Pokud jste - tak jako já - podobně silné nadsázce nakloněni, pobavíte se. Ale film pro prime-time to tedy není. 70%

Spíš melancholická komedie o spoluautorské žárlivosti. Hlavní postavy všech her Branarda Sladea jsou více méně jeho alter egem, viděným z té legračnější stránky. Tentokrát je ale hrdina o dost kyselejší, zapšklejší a pesimističtější a s ním bohužel i celý film. Doporučuju spíš Příští rok ve stejnou dobu. 40%

"Starší bratr mě bil. Sestra bila bratra. Otec bil sestru, bratra i mě. Matka bila otce. Sousedi bili celou naši rodinu." Dvanáct let před Forrestem Gumpem natočil Woody Allen mnohem chytřejší film o outsiderovi, jehož vyděděnost a potřeba se kamkoli zařadit ho vede až k setkávání s různými prominenty a v tomto případě i k fyziologickým metamorfózám. Film má tak jako už Seber prachy a zmiz charakter dokumentu, ale hlavně je to ďábelská mystifikace. O lidském chameleonovi tady smrtelně vážně rozprávějí i různé autority americké literatury v čele se Susan Sontagovou. ;-) 80%

Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod... :-) Jeden z těch mála vtipných a nadějeplných filmů o stáří, jako je Babí léto. Walter Matthau zahrál bravurně shrbeného osmdesátníka, který se sice šourá o holi Central Parkem, ale rozhodně tam nechodí krmit ptáčky. Jeho charakter je kombinací barona Prášila a Dona Quijota. Místo aby ve svém věku rezignoval, ctí své mladické socialistické ideály (ať už si o nich myslíme cokoli), popichuje svého skeptičtějšího druha a všelijak pomáhá lidem proti jejich vůli. A díky Walterovi to není jen typický dědek aktivista, kterých jsou plné parky, ale hlavně velký recesista, bavící se vlastní bujnou fantazií. Při všech sympatiích ke komediím á la Dej si pohov, kámoši!, myslím, že role Nata Moyera Walterovi sedla nejvíc ze všech, které v posledních letech svého života natočil. 80%

Francis Veber napsal i lepší komedie, ale tahle je výjimečná v propojení civilního světa ošuntělého spisovatele a nablýskané říše, kde žije jeho románový hrdina. Viděl jsem několik filmů, kde šlo o něco podobného, ale obě dějové roviny v nich vždycky probíhaly paralelně, střídaly se. V Muži z Acapulca do sebe vzájemně prosakují. Uprostřed románové přestřelky na pláži překáží uklízečka, luxující písek, když na psacím stroji zlobí písmenko "r", hrdina mluví jako blbec (Bissetová: "Kam nás to vedou?" Belmondo: "Do vltulníku, dlahá.") atd. :-) Oba herci jsou ve dvojrolích tak zábavní, že to (minimálně napoprvé) zakryje všechna hluchá místa. Evergreen. 80%

Početná skupina lidí Janu Krausovi nemůže přijít na jméno, i když nechápu, CO PŘESNĚ jim vlastně vadí. Já do té skupiny nepatřím, to uvádím jen abych odvrátil případné podezření. Naopak, Kraus má moje sympatie pro sarkastický humor a odpor k všeobjímající "laskavosti", která se nám v poslední době ve filmu a v televizi uhnízdila. No vidíte a přesto nehodnotím Městečko zrovna pozitivně. Ne tedy proto, že je nelaskavé, ale proto, že je tak laciné. Jednotlivé situace ve filmu jsou asi tak stejně nápadité jako lidové tlachy v hospodách nebo ten buranský pořad kokrhající Zuzany Bubílkové. Když to zjednoduším - řekne-li někdo "Václav Klaus je vůl", bude to nesporně pravdivý výrok, ale ne satira. Satira není ani Krausův film, jehož poselství se dá pohodlně shrnout do věty "Češi jsou zloději". Formanův film Hoří, má panenko! to tvrdil taky, ale zajímal se i proč a za jakých okolností. Kromě toho to byla k zešílení vtipná komedie. Na Městečko si druhý den už ani nevzpomenete. 30%