Městečko

První a doufejme, že zároveň poslední režijní(a scénáristický)počin Jana Krause. Přehlídka mlaskajících rudých tlam plnících si chřtány slaninou a vodkou. Všudypřítomní pochodující soudruzi s aktovkami v rukách a nic neříkající trapné podplácení tehdejší doby - opilecké "Já chci ženskou!" samo mluví za celou inteligenci filmu...Zajímalo by mě k čemu takové malé p**eli byla navíc jakási buňka na občerstvení, ale to se asi nedozvím. Vůbec nechápu co je to za hloupý nápad pojmenovat politickou stranu - Nezávislá erotická strana a na nástěnky dát fotky polonahých slečen a poté duchny přivést skoro k infarktu v podobě nahotinek v hospodě. (08.11.2012)

Ján Kraus ako persóna mi je fest sympatický a jeho humor mám veľmi rád. Mestečko ma v podstate sklamalo, no keby sa neúmerne dlhý čas skrátil na povedzme hodinku a ponechali sa len tie najlepšie scény, idem s bodovaním vyššie...Takto bohužiaľ tie naozaj humorné a sarkastické scénky devalvuje až príliš veľké množstvo zbytočnej vaty... (14.01.2007)

Městečko aneb Sláva vítězům, čest poraženým, patří k režijním celovečerním debutům Jana Krause – svérázného komentátora, rýpala, občasného herce a manžela jedné slavné české herečky. Debut však poněkud rozpačitý. I když na karlovarském festivalu byl vybrán za českou sekci Variety Critics‘ Choice, český výběr kritiků jej ztrhal. Problém totiž tkví v tom, jak se na Městečko díváte: pokud jako na ironický pohled na naše chyby, slabosti, malost, hloupost, předposranost (s prominutím) od konce 80. let doposud, pak jde o vynikající satirický šleh. Jako film však poněkud propadá – chybí silnější jednotící linka, ať v nějaké ústřední postavě nebo dějové linii, chybí jakási ucelenost obrazu. Tříšť a mozaika jednotlivých příběhů, jen chronologicky poskládaných a bez jakékoliv jiné další návaznosti, působí při sledování rušivě, kdykoliv se dá od projekce odejít a zas vrátit, aniž byste dějovou linii ztratili, když chybí. (13.04.2016)

Myslím, že to odsoudivé hodnocení Krausova Městečka je jedna velká mýlka a možná i uražená ješitnost českého diváka. Já v něm vidím pokus nejenom reflektovat složitou dobu porevolučního hurákapitalismu (stejně jako třeba v Dědictví Věry Chytilové), ale především postihnout složitou českou povahu a snahu vyjádřit se jaksi k otázce české identity. Je to vlastně pokračování stejné genetické řady fenoménu Papouškova triptychu o rodině Homolkovic, jen ne tak prvoplánovitě okázalé, ale spíše symbolické a metaforické, ale ještě navíc nejenom v osobnostní, ale i v politické rovině. Oproti Papouškovo snímkům (založeným na sociologickém rozboru pozorování vztahů v sociologické skupině - rodině) je Městečko spíše jakýmsi politologickým komentářem - pozorování lidí na maloměstě, kterak se starají o svou polis a o správu věcí veřejných (proto chápu nadšení amerických recenzentů z tohoto filmu, jejich paradigma bývá také většinou politologické, tedy blízké optice tohoto snímku). A my, obyvatelé městeček v Česku, v něm nedopadáme zrovna nejlépe... Podobné filmy: Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Mistři, Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka (30.04.2007)

Pan Kraus nám chtěl připomenout, co se tady krátce po revoluci dělo. Bohužel se nerozhodl, jestli to má být sociologická studie (moc mělké) či formanovsky laděná komedie (málo komické). Výsledek je pouze sledem scén, z nichž některé jakoby s těmi ostatními ani nijak nesouvisely. Nazývat to filmem je nesmysl a co na tom viděli pánové z Variety asi nikdy nepochopím. (03.10.2004)