Flipnic

V dnešní době se jedná z mého pohledu spíše o takový polodokument o hrůzách Hitlerovy vyhlazovací války ve východních státech a zejména v Rusku. Do poloviny filmu se v podstatě nic zajímavého neděje a film docela nudí. Divák si ale pomalu a jistě navyká na jeho "polodokumentární" vizuální efekt. Vše je jako by skutečné, kolem nás, příliš realistické ... Od poloviny jsme pak svědky v podstatě jen dvouch důležitých událostí, a to vyhlazení jedné z vesnic, upálení obyvatelstva v místním kostele a v podstatě syrového a realistického zpracování likvidace obyvatel a řádění nacistů a jejich přisluhovačů. V další scéně jsme svědky dopadení "likvidační jednotky" partyzány a mírné ruské propagandy (odhození hořící louče do vody ...). To vše vnímáme, nebo alespoň se film o to snaží, očima mladého, nezkušeného chlapce v pubertě, který nastupuje jako odhodlaný partyzán na počátku filmu a končí jako psychicky vyhaslá lidská troska ... Film jednoznačně není pro slabé povahy, to rozhodně není. Na druhé straně nese obrovskou a téměř nezkreslenou výpověď o tom, co se na východě za II. sv. války dělo. A to by měl zřejmě v jistém úseku svého života vidět každý člověk povinně ... Upalování civilistů ve stodolách a kostelích a masové popravy byly běžnou Hitlerovou rutinou, kterou využívaly německé vyhlazovací jednotky před tím, než byly zavedeny sítě vyhlazovacích koncentračních táborů... Tento film vám přesně ukáže, jak takové hrůzy probíhaly a vypadaly. Ukáže opravdovou skutečnost, realitu, žádnou smyšlenku ... události, na které by nikdy nemělo být zapomenuto. A navíc vám to ukáže tak, jako by jste v tomto pekle přímo byli. Špičkové ztvárnění, herecký výkon hlavní postavy, strašlivá a tísnivá atmosféra ... peklo na zemi...

Tento další HK CAT III exploitation snímek se od mnoha dalších a předchozích liší zejména svojí atmosférou. Zřejmě to bylo způsobeno jiným režisérem, který není v druhu těchto filmů tolik zkušený, nebo prostě nevím, ale ač je film velmi drsný a krutý (jak bývá u těchto hongkongských snímků zvykem), samotná atmosféra smutku, tíživosti a intenzity násilí na mne tolik nezapůsobila. Například "první díl" (ve skutečnosti filmy spolu nemají nic společného) Daughter of Darkness (1993) se mi líbil více, i když celkově tolik drsný nebyl (nebyla také nikdy vydána zcela uncut verze ...). S perlami jako je The Untold Story (1993) nebo Love to Kill (1993) se film zdaleka srovnávat nedá. Také je to zřejmě způsobeno nevýrazným výkonem herců, absencí dnes již kultovního herce z těchto cat III snímků Anthony Wonga nebo někomu, kdo by v hereckém podání podával stejně tak kvalitní výkon, jako právě Wong ve svých rolích v těchto "pokleslých" snímcích pro okrajové publikum. Tento film je o jedné velké tragédii zamilované dvojice, která nemůže počít dítě a tak si k tomu najme za peníze kamaráda. Toto je však v Číně trestné a mladá dívka je přistižena a vyfocena při souloži s kamarádem vyděračskou rodinou. Později je i unesena, vězněna, týrána, znásilňována atd. Ve finále pak přichází pomsta za dešťivého počasí a tolik známé modré barvy v pozadí... Je to dobrý film, hodně násilný, smutný a bezvýchodný, ovšem jak říkám, nezaryl se do mne tolik jako mnoho předchozích, např. ty dva výše zmíněné...

Myslím, že tohle bude hodně kontroverzní záležitost ... Můj osobní pocit je, že tento film má hodně co do činění se starou a neznámou raritou Devil Times Five, který vznikl již v roce 1974 a třeba se jedná i o jistý tajný "remake". Každopádně atmosféra filmu navozená špičkově, mrazivost od samotného začátku a neřekl bych, že se jedná ani o horror, jako spíše o skutečně hodně mrazivý thriller. Velká chalupa na zimní dovolenou, zasněžené okolí pro spoustu zimních radovánek, několik dětí a spousta spratků asi jako ve filmu "S tebou mě baví svět" ... Jenomže tohle je pravý opak. Děckám žačně být blbě, začnou kašlat, blejt, naříkat, fňukat, vztekat se, být pomalu ale jistě agresivní až se film rozpoutá v naprosto nekontrolovatelný chaos a šílený boj dospěláků o holé životy ... ale i životy svých dětí. Děti kolem 5 - 6 let, řeknete si čím můžou být nebezpečné ... Právě tím, že ve své chorobě chvíli pláčou a chtějí svého rodiče obejmout a jakmile ten vyměkne a vezme ho do náruče, dostane střepem do oka apod. Děti mají odporné, bledé pohledy, kruhy pod očima a jsou naprosto nevyzpytatelné. A co je pro rodiče milejší? Životy svých dětí nebo životy vlastní? Odpověď je jasná, takže výsledkem není zdaleka žádný boj o vlastní životy proti nakaženým spratkům, ale totální psychologický teror jak pro rodiče, tak pro nezvyklého diváka (mnozí by se měli připravit na scény, které zřejmě ve filmu NIKDY neviděli!!). Absolutně špičkově je zvládnuta kamera, to je prostě bomba. Naopak naprosto příšerný je střih a minimálně zabrané goreefekty, které divák vidí možná vteřinu, dvě ... Osobně mne film zas tolik nenadchl, myslím, že jisté hranice by měli filmaři mít a využití malých capartů pro šokování a strašení diváka, je v tomto filmu vyloženě samoúčelné. Srovnání s Eden Lake (2008) není v tomto případě vůbec na místě, to je úplně jiná liga. Tady se jedná o dosti samoúčelný, velmi mrazivý, napínavý a celkově brutální počin, ke kterému se bude každý stavět asi trochu jinak ...

Již v roce 1974 byl natočen tento velice zvláštní, svým způsobem kontroverzní a nezvyklý horror, který by se dal klidně pojmout jako jeden z počínajících slasherů. Pět psychiatricky nemocných psychopatických dětí uteče při svém transportu, a lesem se dostane do velké vily, kde chce ztrávit skupina již dospělých lidí zimní dovolenou. Dost bizardní na dětech je, že každé má svoji velmi výraznou osobnost a tomu přizpůsobuje i vzezření. Máte tady černouška s flintičkou, hezounka v slušivém oblečku, malou jeptišku apod. Výsledkem toho, že dospěláci přiberou děti mezi sebe, je pak chystání různách pastí či přímé vyvražďování. Některé vraždy jsou na dobu vzniku filmu až neuvěřitelně nápadité a bizardní, jiné klasické, jako třeba sekera za krk, to je vždycky jistota ... Problémem filmu je, že více než hodinu skutečně nudí a nic zajímavého se v něm neděje. Probíhají zde jen jakési nesmyslné dialogy, spíše konflikty mezi dospělými apod. Každopádně obsazení dětí do horrorů bylo obecně vždycky dosti kontroverzní, ať již měli být děti útočníky nebo oběťmi. Je to takové určité tabu a tento film si jej vzal na paškál jako jeden z prvních. Každopádně závěr filmu je docela jízda a v rámci doby je to skutečně zvláštní a odvážný film. Myslím, že se jedná o malou raritu, kterou by si opravdoví příznivci horrorů pro rozšíření obzorů neměli nechat ujít ...

No jako film je to strašná blbina. Snaha o typický Hongkongský humor jde prostě naprosto mimo mě, musel bych být asi infantilní idiot, abych se v tom filmu něčemu nahlas smál. Ale je pravda, že humor ten film odlehčuje a nese jej na takové pohodové vlně ... Scénář příšernej, docela mě to i nudilo. Ale co se týče akčních scén, souboů - "fightů" a toho, co zde předvedl dnes již legendární Sammo Hung, to je úúúplně jinej level!!! To jsem fakt nechápal, ten chlap je a byl vždycky opravdu třída, Jackie Chan se proti němu vůbec nechytá (v mých očích). KOMPLETNĚ bez jakéhokoliv zneuctění nebo shazování si osvojil styl boje a scény legendy Bruce Leho a jak příjde na fighty, tak je z něj neřízená střela!! Excelentní zákroky, připomínka celé řady Bruceových fightů z jeho filmů (ano KITANO - poznal jsem je všechny ... :-)) ), souboj s tyčemi v obou rukou a s nunchakami překonal snad vše, co jsem v tomto směru vůbec kdy viděl a klidně si dovolím říct, že překonal i mírně krkolomné souboje se zbraněmi dnešní počínající legendy Tonyho Jaa ve filmu Ong Bak 2 (Sammo fyzicky, a choreograficky zejména, předvedl řežbu na hranici filmových a osobních možností ...). V tomto film opravdu oceňuji a vážím si jej. Každopádně dlouhá hluchá místa mezi akčními scénami mi dojem z filmu kazila a nudila. Pokud chcete ale vidět jedny z nejlepších fightů ve filmové historii, tak tohle rozhodně shlédněte!!

Shlédnuto i po mnoha letech v době Tonyho Jaa mi to přišlo jako pohodová slušná 80.ková akčňárna. Film již sice ztrácí na "čistotě" provedení a atmosféře prvního dílu, ale nahrazuje to v podstatě non-stop akcí a nulovým scénářem ...). Některé chvaty a útoky jsou i dnes docela koukatelné a zajímavé, naopak boje s meči, absence krve a nezabodávající se meče do těl nepřátel jsou již dosti trapné. Dudikoffa jsem nikdy nemusel, ale musím uznat, že souboje si odehraje díky své fyzické průpravě slušně, projde filmem opět bez mluvení a mimiky, ale to nepotřebuje ve vztahu k jeho xichtu hezouna. Pohodová 80.ková akční záležitost, kterou jsem spíš ocenil až dnes, než ve své době největší slávy ...

No tak tohle pro mne bylo neuvěřitelné překvapení!! Osobně jsem jaksi asi "zaspal" a vůbec nic o filmu nevěděl a pořídil si ho naslepo v trafice. Český exploitation? Říkal jsem si ... "no to se podívejme" ... A podíval jsem se. Neuvěřitelné!! Česká republika se může poprvé chlubit čistým ryzým horrorovým subžánrem, dříve tolik nenáviděným a cenzorovaným, dnes tolik proklamovaným - exploitation, exploiter ... Samozřejmě jak bylo zmíněno už mnohokrát, jedná se o amatérský, průkopnický počin, ale o to více si jej cením a vážím... Ono s těmi nízkorozpočťáky to bývá dost složité a já osobně je moc nemusím, tento je jasně podobný například ve světě známým dílkům Torched (2004) a Defenceless: A Blood Symphony (2004)... Tím myslím trikovou, vzhledovou, atmosférickou stránku filmu. Ono někdy je to tak jako by amatérské, až je to tak syrové, že výsledek je vlastně produktivní a některé věci vypadají "až moc skutečně" ... někdy zase naopak. Jinak co se týče samotného exploitačního obsahu, film se jasně a evidentně inspirovat filmy jako jsou Irreversible (2002) a Hostel (2005). Co se týče samotného obsahu filmu, jeho filosofie a filosofování, pak snad nějak Vojkuvka vykradl Martyrs (2008) a zvolil jen jinou formu a to formu dialogu a názorného předvádění zvráceností ... Film si cením i kvůli hlubší filosofii, i když nic převratného neřeší, samotné mordy a brutality vhodně doplňuje a často vede alespoň průměrně uvažujícího a cítícího člověka k zamyšlení ... Gore samotné, násilnosti, přepadení rodiny a drastické výjevy, tomu skládám naprostý hold, protože tady není co řešit ... špičková maskérská práce, násilí téměř (ne úplně nakonec ...) OVER THE TOP. Vojkůvka by se měl trochu naučit něco o anatomii lidského těla a reakce na jeho destrukci. Tak například křik obětí jednotlivé scény vyloženě srážel, protože zařvat zde neuměl skoro nikdo, ruka se odřezává nožem zásadně mezi klouby a dlaní (ne někde 5 cm za klouby, to by nůž nikdy nepřeřízl) a ty gumové prsty mě také zamrzely ... Ale jinak asbolutní špička a vzhledem k výši rozpočtu prostě ČESKÁ exploitation špička!!! Vojkůvka má můj neutuchající obdiv a doufám ,že se s ním někdy v životě budu moci osobně setkat ... :-)) BRAVO!!!

Možná je toto klasika klasik, možná tento film doslova "udělal" herce jménem Wang Yu, možná byl film tak úspěšný, že se dočkal několika pokračování a jednoho crossoveru se Zatoichim, ale pro mne je to prostě stará nudná, špatně udělaná blbost, u které jsem se jen strašně nudil... Scénář a děj zde v podstatě není, nic hlubšího ani zajímavějšího. Ale to u těchto filmů je tradiční. Vše se odehrává v klasických, tolikrát viděných, jen kulisami přeskládaných hongkongských ateliérech. To má přiznám se ještě docela svoje kouzlo. No ale jinak co se ve filmu děje, nebo spíš neděje, to je hrůza ... Ono se zde vlastně vůbec nic neděje!! Například trénink jednorukého hrdiny - není vlastně vidět, párkrát koukne do staré knížky a mávne mečem, choreografie soubojů - příšerná a špatná!! Vzhledem k tomu, že na tomto filmy tohoto stylu stály a padaly, tento naprosto padá do propadliště dějin a nemá podle mne u běžné populace, ani mnoha zarytých nadšenců do filmového martial arts, vůbec šanci. Tady se nepoužívá ani kung-fu, nechápu, co je to za styl, co zde postavy používají. Jakési přehazování, hypání do sebe jak děti ve škole ... no divné prostě. Ale jinak se bojuje většinou zbraněmi a to je ta stejná hrůza. Souboje jsou bolestivě pomalé, všechno je takové "jako by", krev je klasicky světlá jak barva na plot kolem zahrady, žádné drsnější záběry... Jedná se o nudnou a plochou blbost, která ničím nevyniká a svůj úspěch si získala zcela nezaslouženě. Jedinný, kdo zde skutečně stojí za zmínku, je kontroverzní martial arts herec Wang Yu, který je skutečně neuvěřitelně charismatický, má něco do sebe a je na něm vidět že jako jedinný opravdu něco umí a převyšuje tím ostatní ... Tenhle chlubílek a kontroverzní hvězdička, která ze sebe později dělala druhého Bruce Lee tuhle starou nudnou záležitost (až trapnou!! ...) prostě nezachrání. Jsou prostě filmy, na kterých zub času zahlodal a dnes se na ně již téměř nedá dívat. A já nebudu tuto "klisiku" hodnotit kdo ví jak vyjímečně, když pro mne to prostě výjimečné není, je to staré, nudné, trapné a špatně udělané ... tečka.

První film o Zatoichim, který jsem shlédl byl schválně až ten zcela poslední z roku 1989 (Zatôichi). Takto jsem učinil z důvodu, abych viděl, kam se ztvárnění 26 filmů o slepém šermíři Zatoichim za ta léta posunula. Hned po něm jsem shlédl tento, o 27 let starší první "díl" (Zatoichi není seriál ani série, jedná se o 26 samostatných celovečerních filmů, které na sebe nenavazují dějem a proto je lze sledovat i spřeházeně ...). Byl jsem mile překvapen, jak je atmosféra a hlavně postava Zatoichiho v podstatě stejná od prvního jeho příběhu k příběhu posledním (v mém případě od posledního k prvnímu ...). Děj filmu není nijak hluboký a scénář nijak zvlášť propracovaný. Sám osobně bohužel nemusím filmová 60. léta, ale miluji léta 70. jak v horrorech, tak akčních "karate, kung-fu a samuraj řežbách"... Což se odráží i na mém hodnocení, nemohu prvnímu dílu dát plný počet, i když se jedná o velmi dobrý film, obecně velmi uznávaný. Celý film v podstatě stojí na vykreslení postavy Zatoichiho, kterého špičkově hraje japonská filmová legenda Shintarô Katsu. Ten nechává svým hereckým projevem všechny další zúčastněné herce ve filmu daleko za sebou a snad jedinou výraznější postavou je zde mladý samuraj, se kterým se na konci Zatoichi utká v boji... Film obsahuje spoustu jednoduchých, ale hlubokých myšlenek o životě, vztazích, vztazích k handycapovaným lidem, podceňování nebo přeceňování druhých, přátelství, hrdosti či údělu každého v našem životě ... Jedná se o výborný film, ovšem jak jsem již psal, nejsem expert na kinematografii 60. let a vzhledem k tehdy ještě ne tolik dokonalé choreografii akčních bojových scén (která se rozvinula v celé své kráse v letech 70. po období 10ti let, aby pak šla v 80. letech zase ho háje ...), pomalému vyprávění, černobílé barvě filmu plný počet nedávám. Ale jako začátek příběhů o Zatoichim jednoznačně paráda ...

S postavou Zatoichiho jsem dlouho neměl žádnou zkušenost, kromě "remaku" Samuraj/Zatôichi z roku 2003 od Takeshi Kitana. Každopádně legendární japonský herec a režisér Shintarô Katsu natočil sérii 26 filmů o slepém masérovi, který krom spousty vykutálených vylomenin a hazardních her ovládá špičkově boj s mečem, který má ukrytý ve slepecké hůlčičce ... 26 filmů se stalo legendárními již od 60. let a poslední byl natočen až v roce 1989. Ve všech filmech hrál hlavní roli Zatoichiho právě Shintarô Katsu. Pokud by rád někdo věděl o Zatoichim a herci, který jej ztvárnil více, ať se koukne třeba na wikipedii apod. Podařilo se mi sehnat všech 26 filmů a místo toho, abych začal od nejstaršího, podíval jsem se záměrně na poslední díl, abych pak mohl zpětně srovnat, jak tyto filmy v 60. letech začínaly a postupně se vyvíjely. A dostal sem opravdu porci něčeho tak úžasného, že moje srdce vyloženě zahořelo láskou jak postavě Zatoichiho tak k celé sérii (ve skutečnosti se o sérii-seriál nejedná, jedná se o celovečerní filmy, které na sebe nijak nenavazují s lze je sledovat spřeházeně!!) ... Prostě typický japonský styl, atmosféra drsných samurajských filmů ze 70. let jako by přenesena před dnešní kamery. Jinak Katsu nechal všechno pěkně tak, jak má být v rámci exploitačních násilných a brutálních 70.kových samurajských řezničin. Zatoichiho příběh nemá sice hlubší a výraznější děj, ale neustále se poklonkující, usměvavý, trochu jako by popletený slepec, který pořád kolem sebe klepe hůlčičkou, pořád něco shazuje, za všechno stokrát děkuje musí každému přirůst k srdci. V podstatě jde na rozdíl od jiných "japonských řezníků" o takovou veselou kopu, jak se říká. Dokud někdo neskříží cestu se zbraní v ruce jemu nebo jemu blízkým... Pak se Zatoichi během setiny vteřiny v tomto 26. filmu změní ve vraždící stroj a 6 útočníků zvládá porazit do 2 vteřin (osobně jsem si to stopoval). Finální krvavá lázeň, kdy do vesnice, kde se na chvíli usadil, naběhne jednotka čítající podle mne tak 200 ozbrojenců, trvá samozřejmě o něco déle ... Přesně tohle prostě miluji a tento film mi dal vše, co od těchto japonských majstrštyků očekávám. Vtip, zajímavé postavy, špičkovou choreografii soubojů na meče, atmosféru, násilí, hektolitry a stříkance krve, gore atd. Naprostá bomba, která mi připoměla řadu podobných filmů zejména ze 70. let ... Špička!!!