pumpkinqueen

Já vlastně vůbec nevím, co napsat... Nejsem si jistá, jestli tohle vstřebám. Jako obrovský fanoušek původního Halloweenu jsem šla do kina na jistotu, stejně jako na jeho předchozí díly. Je to přece Halloween! Halloween znamená Michael Myers a Laurie Strode. Halloween znamená Haddonfield. Jasně, že mě to bude bavit, i kdyby to nebyl žádný filmový převrat, už jen kvůli nim a kvůli návratu do jejich města, ve kterém to na předvečer všech svatých svítí rozsvícenými dýněmi na zápraží a vy i přes obrazovku skoro cítíte tu vůni popadaných listů křupajících pod nohama. Tak přesně nic z toho nám tenhle Halloween jako jediný ze všech nedá. Počkat, ještě je tu vlastně Halloween III: Season of the Witch z osmdesátého druhého. Takže buď jsou ty třetí díly prokleté a nebo se  chtěl pan D. G. Green držet "tradice". Já nechci hanit jeho tvorbu a jeho příběh o hodném dospívajícím chlapcovi, který se kvůli tragické nehodě během hlídání cizího dítěte končící smrtí dostane do vězení, město ho odsoudí a šikana ostatních ho dovede k opravdovému vraždění. Ale proč ne, zní to sice trochu jako béčko, ale tohle klidně může ve schopných rukách fungovat. Jen ne proboha v Halloweenu! Jen ne v závěrečné epizodě celé letité ságy kterou charakterizuje to neskutečně silné a vražedné pouto Michaela a Laurie! Kdo si sakra myslel, že tohle bude dobrý nápad? Šlo o to překvapit diváky něčím, co absolutně nečekají? Bravo, tak v tom případě to obstálo na výbornou. Troufám si říct, že my jsme nechtěli ve finále Halloweenu mermomocí originalitu a doufám, že teď budu mluvit za všechny, když napíšu, že jsme chtěli prostě jen naposledy vidět Laurie ve spárech Myerse. A ne nějakého nového blbečka, kterému šibne ve věži a vytlačí Myerse na druhou kolej.   Druhá věc je ta, jakým absurdním způsobem příběh toho nováčka pokračoval. Takhle špatný milostný příběh jsem neviděla hodně dlouho, pokud vůbec někdy. Allyson se chovala nepochopitelně spratkovsky, což vzhledem k předchozím dílům nedávalo nejmenší smysl. Ona přece byla svědkem toho, čím si její babička musela opakovaně procházet dlouhé roky, jak takové holce může najednou, během pár chvilek, vymýt mozek psychopat? Po dobrých třech čtvrtinách filmu a spatření Michaela v kanále jsem ztratila veškerou víru, že se to napraví. A to jsem byla vážně naivně důvěřivá a trpělivá. A říjnová atmosféra Haddonfieldu? Tak tu tady fakticky nečekejte. Tohle se mělo jmenovat spíš Halloween Hurts... Protože takovéhle finále mi zlomilo srdce.

Pamatuji si, jak v roce 2011 byla každá druhá holka zamilovaná do Evana Peterse jakožto sladkého Tatea Langdona. A já ho tehdy hrozně nemohla vystát. Ten jeho štěněcí výraz mi lezl na nervy a celkově se mi ten herec nezamlouval. Za Jeffreyho bych mu ale dala oscara. Troufám si říct, že tenhle seriál zaujme i diváky, kteří zrovna téma sériových vrahů nevyhledávají. Já sériové vrahy "můžu", takže jsem Dahmerův příběh znala. Docela se mi líbilo zpracování ve filmu My Friend Dahmer z roku 2017, kde ho moc hezky ztvárnil Ross Lynch. Evans ho ale strčil do kapsy. A Richard Jenkins jakožto jeho otec si se svou rolí také poradil na výbornou. Něco tak neuvěřitelného a znepokojivého jsem už dlouho neviděla. Po pár dílech jsem si musela dát přestávku, protože mi ta depresivní atmosféra jeho odporného bytu, ve kterém se ta zvěrstva odehrávala, začala lézt až moc pod kůži. Nevím, jak je to možné, ale bylo to tak perfektně natočené, že ta hnijící těla z jeho bytu byla cítit skoro až přes monitor. Tohle zpracování, na rozdíl od jiných, krásně ukazuje, kolik životů bylo zničeno a pošramoceno jeho činy a jak negativní měly dopad i na ty, kterým přímo neublížil. Nahlíží na Dahmera ze všech stran a kromě jeho zrůdné stránky se nám snaží ukázat i to málo, co zbylo z té lidské, kterou skutečně míval, ačkoli o tom mnozí nechtějí vůbec nic slyšet. My jsme z jeho brutalit neviděli příliš, na což si někteří diváci stěžují, ale podle mě to na kvalitě jedině přidává, protože i přesto, že scény nebyly vyobrazeny tak detailně, dokázaly být doopravdy odporné, děsivé a měly schopnost se zavrtat hluboko do našich myšlenek. To, jak nepříjemné bylo se občas koukat a uvědomovat si, že se tohle skutečně dělo, svědčí o kvalitě téhle dokumentární minisérie. Myslím tím, že po tomhle už příběh Jeffreyho Dahmera žádné další filmové zpracování opravdu nepotřebuje.

Když jsem se dozvěděla, že nové Prolhané krásky jsou v podstatě typickým teen slasherem, podivila jsem se a položila si otázku - o čem jsou vlastně ty původní?! Nekecám, fakt jsem to netušila. Ten seriál mě úplně minul a považovala jsem ho za prachobyčejné středoškolské drama s nijak zajímavou, natož pak závažnou zápletkou, založené spíše na problémech ve vztazích a dalších pubertálních strastí. Tady jsem se nejspíš zmýlila, takže mě dost překvapilo, že se tam řeší daleko závažnější problémy. Přesto nemám zrovna chuť je sledovat, každopádně tyhle nové s nimi nijak přímo nesouvisí a žánrově se posunuly trochu jinam - ke slasheru - a ten už mě nalákal. A ač byly první díly slabší, nakonec jsem si seriál dost užila. Nepopírám, že je občas trochu hloupý, že herecké výkony nejsou nic extra, že emocionálně je to úplně mimo, nebo snad že scénář dost často pokulhává. Zatímco jedna hrůzná událost s nikým nijak zvlášť nezatřese, další (rozhodně životu přijatelnější), je naprostá tragédie a neobejde se bez panických záchvatů. Jednu z hlavních představitelek - v podstatě tu nejhlavnější - jsem nemohla vystát snad do poslední minuty finální epizody, takže pro mě bylo dost obtížné ji jakkoli fandit. Ostatní holky ale byly sympaťandy a jak už to dnes bývá, ty střední školy jsou v seriálech vykreslovány dosti.... pestře (jistě víte, kam tím mířím, tam někam až za duhu...), a tak jsem byla nesmírně ráda, že tady to tak moc nebilo do očí a kompletace postav na celé škole byla tak nějak přirozenější. Nedalo se do toho sice zrovna vžít, protože příběh nepůsobil zrovna realistickým dojmem, ale dalo se u toho krásně vypnout a zároveň zůstat zvědavý a napnutý. A pokud si jako já ujíždíte na byť trochu jednodušších, ale napínavých slasherech, kdy společně s hlavními postavami odhalujete, kdo by mohl být vrah, pak by tohle mělo fungovat. Tady je toho navíc k odhalování trochu víc, protože se tu kříží více dějových linek a všechny jsou dost zajímavé, některé dokonce i celkem originální. S blížícím se koncem se trochu zvyšuje nejen napětí, ale bohužel i přehnanost ve špatném slova smyslu, ale když to nebereme příliš vážně, dá se to strávit. Navíc si mě hodně získalo prostředí a atmosféra, která byla prostě nefalšovaně podzimní a halloweenská... a někomu jako jsem já to prostě občas ke štěstí stačí - a popravdě i k té čtvrté hvězdičce.

Tady mě hodně nalákal trailer, a jak už to občas bývá, moje očekávání bylo příliš veliké. Tak nějak jsem doufala v pořádně znepokojivou vymítací záležitost a místo toho mi byla podána prapodivná sekta s jednou uprchlou. Což mi nevadilo, protož to zní velmi lákavě a zajímavě a hned jsem se do příběhu ponořila. Jenže ten příběh mi nepřišel úplný, jako by mu chyběla hloubka. Byl takový prázdný a místy dokonce postrádal logiku. Stále nám bylo něco naznačováno, ale nic jsme se nedozvěděli. Spousta dějových linek byla plochých, nezajímavých; naopak ty, které měly potenciál a slibovaly hlubší vhled nebyly absolutně rozvinuty. Jako by měl někdo opravdu zajímavý nápad, ale samotný příběh už se mu vymýšlet nechtělo. Postavy na mě působily hodně nesympaticky, což považuji jako plus snad jen u představitelky Mae. Prostředí bylo příjemné, o to větší škoda, že to směrovalo do prázdna. Vlastně jsme se celých osm dílů koukali na to samé. Příběh se absolutně neposunoval, nevyvíjel. Velmi se mi líbil třeba předposlední díl, kdy na scénu konečně přišla větší akce, vypadalo to že se něco konečně bude díl, ale poslední díl mě dost zklamal a závěrem se mi jen potvrdilo mé počáteční tušení, takže ani nepřekvapil.

Tak tohle byla dobrá odpornost. A vykolejila mě tím spíš, že jsem vůbec netušila, o čem že má film být. Zdánlivě komorní záležitost vyústí do naprostého šílenství, až vás to nutí přivřít oči. Příběh plyne velmi pomalu, ze začátku jsem se až trochu bála, zda se nebudu nudit a zda je tenhle film vůbec pro mě. Není mi tohle prostředí nijak blízké, nijak sympatické, ale za malou chvilku mě do děje vtáhlo podivné chování jedné ze dvou rodin a především zvědavost, o co že to tady sakra jde. Je to takový úplně jiný pohled na záporné postavy, kdy vlastně máte celý film pocit, že ač jsou naprosto zjevně divní a jejich smýšlení je někde úplně jinde, ve skutečnosti nedělají nic, co by druhou stranu mělo vyloženě konfrontovat nebo snad zahnat do kouta. A pak jen sledujete, jak se postupně do kouta zahání druhá strana sama a téměř dobrovolně... Konec vnímám jako zajímavou ukázku toho, jak zlomený a naprosto emocionálně prázdný může člověk být po hrůzných událostech, kdy sám sebe zklamal jako rodič a jeho život se jediným chybným rozhodnutím rozpadl na padrť. Nebyla to hezká podívaná, ale v rámci žánru byla určitě kvalitní. Jediné, co mi chybělo byl nějaký hlubší smysl činů záporné rodiny, ale koneckonců, ne každý divňous ve svých činech nějaký hlubší smysl má...

Přesně tenhle seriál pro mě představuje žánr romantické drama. Velmi silný, neobyčejně obyčejný příběh o životě dvou lidí, který se mi takřka hned vryl pod kůži, aniž bych znala nebo snad dokonce četla jeho knižní předlohu. Z technického hlediska nemám co vytknout, protože kamera byla perfektní a hudba naprosto dokonale pomáhala vykreslovat city, kterými byl tenhle počin tak přeplněný, až přetékal. Někomu to může připadat nudné, pomalé a vleklé. Já se považuji za velmi netrpělivého diváka a rozhodně jsem se nestihla začít nudit; naopak jsem musela koukat co nejdříve na další epizodu.  Za mě to je nádherná ukázka toho, že láska má mnoho forem a že občas rozhodně nestačí, když se dva mají rádi, byť jsou jejich city opravdové a hluboké... Že občas je těch vnějších i vnitřních faktorů příliš mnoho na to, aby to mohlo fungovat a aby se s tím dalo pracovat. Hlavní dvojice pro mě byla velmi sympatická a ta chemie mezi nimi až neuvěřitelně dobře fungovala a působila tak reálně, že mi jejich (byť lehce depresivní) love story doopravdy přirostlo k srdci a celou tu dobu jsem jim neuvěřitelně fandila. Působilo to tak... skutečně, bez obalu. Daisy Edgar-Jones a Paul Mescal si za tenhle herecký výkon zaslouží minimálně obrovský potlesk.

JO! Považuju se za velkého blázna do všeho, co jenom trochu "smrdí mimozemšťanama", takže jsem se logicky na tenhle počin nesmírně těšila. Jordan Peele nás postupně víc a víc přesvědčuje, že opravdu umí, co dělá, a po neskutečných Us  jsem mu plně důvěřovala. Po shlédnutí mi bylo jasné, že si tu důvěru zasloužil. Už v Us jsem žasla a byla naprosto ohromená jeho schopností tak zajímavě propojit prvky hororu s prvky komedie, a zároveň při tom ty jednotlivé žánry nijak "neporušit". No a tady mě to odrovnalo znovu. Tohle chce prostě um! Už při prvním záběru na dům a jeho prostředí, ve kterém se příběh měl odehrávat, jsem si málem ucvrkla. Tohle je přesně to místo, kde chceme vidět ufo létající na obloze! Tohle je přesně ten ufo film, na který jsem čekala! Mohla bych být zklamaná, že se neodebíral tou klasickou, mimozemsky vyšlapanou cestičkou, kterou to mělo na začátku našlápnuto, ale nejsem, protože tahle zcela nová, neotřelá, naprosto překvapující a nesmírně šokující cesta byla nepopsatelným zážitkem. Za vše mluví už jen to, že se mi při jisté krvavé scéně v hlavě vynořila slova: Ty vo*le, tak tohle je masterpiece!

Musím uznat, že jsem se příjemně bavila od začátku do konce, což jsem vůbec nepředpokládala. Měla jsem dost velké předsudky; přeci jen jde o prequel po asi třinácti letech a očekávat od stejné herečky, že bude vypadat ještě o dva roky mladší, než v prvním díle, je z logického i fyzikálního hlediska dost naivní myšlenka. V tomhle ohledu jsem se samozřejmě nespletla; vzhled Esther byl trochu rušivým elementem, ale dalo se to zvládnout. Takže pokud máte pocit, že tenhle "drobný detail" překousnete a smíříte se s ostrými rysy herečky a nebude se vám stýskat po dokonale kulaťoučkém a dětském obličejíku s roztomile vražedným pohledem, pak nejspíš budete spokojeni. Asi nemá smysl porovnávat s prvním dílem, protože ten je prostě daleko před tímhle. Od začátku mi něco na příběhu nehrálo, takže když přišel na řadu plot twist, díky němuž se vše vysvětlilo, měla jsem radost, že to dává smysl. Přece nechceme znovu vidět to, co v prvním díle, a tak nám tvůrci naservírovali něco trochu jiného a nevšedního. Originalitu celého příběhu mi místy narušovalo snad jen občasně prkenné chování postav, jinak to byla zajímavá a napínavá podívaná. U čehož bývám často kritická, je finále. Tady jsem byla s vlastním překvapením s jeho vyústěním spokojená, tedy alespoň co se příběhu týče. Vše se krásně uzavřelo a mohl začít příběh z roku 2009.  Ovšem tu debilní a nereálnou scénu (SPOILER), kdy si Esther kráčí hořícím domem, který je už opravdu skrz na skrz lapen plameny, s úsměvem na rtech a ani maličkatým náznakem přidušení, si mohli odpustit. Troufám si říct, že i naše zákeřná a nebezpečná Esther by se maličko zakuckala...

Film začíná rozhovorem mladého páru s realitní makléřkou ve starším domě. Klišé, pomyslíte si. A taky že ano. Ale na mě vám tak dýchla ta nostalgie hororových filmů z mého dospívání, protože přesně v té době takových vznikalo snad nejvíc, a docela mile mě to překvapilo. Proč ne, proč zase nezkusit známou klasiku o strašidelném domě? Mladý pár se rozhodl pro odstěhování z města na venkov, kvůli zaměstnání manžela, který je zvěrolékař. Jeho žena trpí poporodní depresí a tak se domnívají, že tohle je skvělá příležitost pro nový, lepší začátek. To by ovšem dům nemohl být podezřele levný a podezřele dlouho v inzerci. Tak předvídatelný film s naprosto jasnou zápletkou o temné minulosti jsem neviděla hodně dlouho, ale upřímně by mě to ani nevadilo, pokud by byl hezky zpracován a pokud nechyběly by napínavé scény, při kterých tuhne krev v žilách, nebo lekačky, které s námi alespoň trochu cuknou. Jenže tady nebylo nic. Zhola nic! Opravdu nudný a zbytečný příběh bez zápletky, bez napětí, bez strašení.

Předem chci zdůraznit, že mi folk horor přijde jako docela zajímavý podžánr, který určitě umí navodit děsivě úzkostlivou atmosféru. Ale také musím přiznat, že mám obecně s těmi novodobými artovkami prostě asi nějaký problém... Začalo to nenápadně, chvíli jsem si nebyla jistá, jestli je to vůbec horor pro mě, protože jsem se v tom prostředí úplně necítila, ale i přes pomalejší tempo se mi to celkem rychle vrylo pod kůži a vzbudilo můj zájem. Docela se mi líbil i ten "mindfuck" který přišel v okamžiku uvědomění toho, jak vypadají všichni ti muži ve vesnici. V tu chvíli už mi bylo jasné, že tady půjde o něco hlubšího. Ale to, co nám bylo naservírováno na konci, na to je teda i pojem bizár příliš slabý. Bylo mi jasné, že nemůžu k tomuto dílu přistupovat jako k obyčejnému filmu a že bude vyžadovat trochu více vnímavosti detailů, pochopení a přemýšlení. Nepřijdu si jako konzumní divák hororu, přesto se mi ale nelíbilo to, co jsem viděla. Nemám co vytknout kameře, hudbě (obzvláště děsivě zpracovaná ozvěna byla masterpiece), a asi ani hereckým výkonům, ale netradiční styl režiséra mi prostě nesedne. Došlo mi v podstatě hned, kam tohle všechno míří a čeho zhruba jsme se stali diváky; byla tu očividná jistá konfrontace s traumatem, před kterým se tu chtěla hlavní představitelka ukrýt a přijít na jiné myšlenky. Místo toho přichází vina, přemítání o tom, zda smrt  byla jen nehoda nebo sebevražda a nakonec ztělesnění všech negativních vlastností jejího emocionálně nestabilního manžela. No do toho všeho tu máme různá mytologická, biblická a historická vyobrazení, výjevy a citace. A u těch jsem se, přiznávám, dost ztrácela. A troufám si říct, že to tak bude mít většina diváků, ať už jsou inteligentní sebevíc. Já u filmu přemýšlím opravdu ráda, ale když prostě nemáte konkrétní znalosti, tak to logicky nevymyslíte. Ten důraz na mužskou dominanci sledujícímu docvakl, to ano, a když si pak zpětně pročte nějaké detaily, které mu unikly, tak se to tváří být zajímavé, ale to nic nemění na tom, že během toho sledování to prostě nemá šanci fungovat, protože je to až moc nejasné, zamotané a tu funkční stránku věci převáží ta divnost. A přiznejme si, ani s tou se to nesmí v hororech přehánět. Tady toho prostě bylo hrozně moc naráz. A já osobně si myslím, že ten patriarchát z toho byl cítit i bez toho směšného bizáru na konci.