Filmfactorem

Historické ani životopisné filmy nejsou úplně můj žánr a na tohle jsem šel hlavně kvůli Nolanovi, jehož scénář a režie se nezapřou. Dostali jsme dokonalé záběry, úžasné audio a hudbu, audiovizuálně je film na vrcholu, zvuk se navíc používá k vyprávění atmosféry situací a emocí postav. Obdiv si zaslouží i minimální kouzla se CGI a že došlo ke skutečnému odpálení malé bomby, tomu říkám zápal pro film. Nepřekvapivě příběh nejede lineárně, střídají se tu 3 dějové linky a vlastně 2 příběhy. Prvním je cesta Oppenheimera od jeho studií a až po vytvoření atomové bomby, druhým Oppenheimerův (ne)soudní proces kvůli jeho politikaření z poválečného období. Tady jsou mé 2 problémy. Ne že by se nedalo v linkách zorientovat, ale bylo to dle mě zbytečně překombinované a myslím, že více chronologické vyprávění by filmu nic neubralo. Druhá věc je, že 3h jsou moc a filmu by slušela kratší stopáž. První příběh se mohl lehce prostříhat, ale hlavně druhý bych výrazněji zkrátil. To však nic nemění na faktu, že jde o silný zážitek, který vás pravděpodobně po dokoukání nechá chvíli strnulé. Film podtrhuje úžasné obsazení a také pěkná práce s morálnímy dilematy, která film předkládá.

Tak po dosti náročné cestě je v kinech pátý Indy a víte co, já se místy cítil zase jako malý kluk, což není nějak dávno, ale i tak se to počítá. Speciálně flashback scéna za druhé světové války je strhující, následná většinová část v současnosti už ztrácí. Akčních sekvencí bylo na mě moc a přišli mi dlouhé. Ford už je pán v letech, a tak bylo nutné trochu CGI magie, což je vidět, ale nedrásalo mi to oči a i tak toho musel Ford dost předvést sám a já smekám. Ještě konec působí trochu uřízle, nicméně jsou tu charakteristické Indiho momenty, v akčních sekvencích několik cool scén, pátrání a luštění vodítek k artefaktu funguje na výbornou a návrat známých postav potěší. Trochu mi to trvalo, ale k Helen jsem si v druhé půlce našel cestu. Nicméně chemie mezi Indim a jeho kmotřenkou pro mě nefungovala tak dobře jako chemie Indiho s Muttem a mrzí mě, že jsme v tomhle filmu nemohli sledovat další dobrodružství Henryho II. a Henryho III. Každopádně podtrženo sečteno pátý Indi se nevyrovná Poslední křížové výpravě nebo Dobyvatelům ztracené archy, ale je to jistě nadprůměrný film ve svém žánru. Problém je, že se jedná o legendární sérii Indiana Jonese a od zakončení téhle ságy, bych čekal trochu víc, něco co mi vyrazí dech. Nejhorší asi je, že konec ve mně zanechal hořkosladké pocity. Přes všechny problémy, které čtvrtý díl měl, se mu musí nechat, že konec měl perfektní.

Jedničku mám moc rád, a tak má očekávání byla veliká, ale zklamaný rozhodně nejsem. Vizuálně je film na špici, doprovází ho prvotřídní soundtrack, který budu ještě pár týdnů poslouchat. Ovšem co je na filmu nejlepší, jsou postavy. Paradoxně byť je tu několik verzí jedné postavy, tak jsou daleko různorodější než postavy z posledních marvelovek. Nejen, že jsou charaktery pestré, ale mají hloubku, vyvíjejí se a chápete jejich motivace. To platí i o záporákovi, kterému rozumíte, z jakých důvodů dělá, co dělá. Ponaučení vám jen tak nechrstnou do obličeje, ale jsou smysluplně a přirozeně vpracována do příběhu. Znalé jistě také potěší moře pomrknutí na komiksy a filmy. Ještě chci vyzdvihnout animaci, protože to, jak film předvádí několik různých typů animace, prolíná je mezi sebou a zobrazuje nehmotné věci jako emoce, hudbu nebo atmosféru, páni.

Je dobře, že vznikají díla řešící problémy rodinných vztahů v období dospívání dětí a dostávají se tak tyhle problémy více do diskuze, vlastně relativně nedávno jsem zhlédl český seriál TBH s podobnou tématikou. Hlavní hrdina je zahrán dobře, ale u ostatních mám problém, třeba Adamovi dva kamarádi nebo jeho rodiče pro mě byli nepřesvědčiví. Většině postav jsem zkrátka nevěřil, že to jsou skuteční lidé. O to méně pak na mě fungovaly vážné momenty seriálu, protože jsem to nebral jako skutečnost, navíc těch momentů bylo pro jednu sérii trochu moc. Nicméně u seriálu jsem se dost bavil, otázkou je, zda jsem se smál, když to bylo zamýšlené, ale na tom mi nesejde. A s hlavním hrdinou lze docela lehce sympatizovat. Je to dobrý seriál a možná bych na něj byl hodnější, kdyby neexistoval britský seriál stejného žánru se stejnou tématikou, který je o poznání lepší.

Poslední fáze MCU je o poznání slabší a o to víc jsem rád, že tenhle film se povedl. Třetí Strážci se nesou ve vážnějším a melancholičtějším duchu než předchůdci. To neznamená, že se tu nenajde humor, ale je ho tu míň. Osobně bych možná ještě ubral, ale určitě tu není problém jako u posledních dvou Thorů, kde konstantní vtípky podkopávaly nohy vážným scénám. Trojka se točí kolem Rocketa, což bylo dobré rozhodnutí a jeho flashbacky jsou až mrazící. Hlavní postavy a vztahy mezi nimi jsou skrze předešlé filmy nádherně vybudovány, přirostli mi k srdci a užíval jsem si jejich posední velké dobrodružství, které mě párkrát opravdu dojalo. Kde to bohužel přestává fungovat jsou vedlejší postavy a jejich linky, které jsou většinou nezajímavé a třeba Warlock mi připadal úplně navíc. Speciálně prostředku filmu by neuškodilo prostřihat nebo možná lehce přepsat. Záporák je solidní, na mě krapet přeafektovaný, ale jde z něj strach. Všiml jsem si několika zajímavých kamerových záběrů a asi nikoho nepřekvapí nadupaný soundtrack. Říkám si, že potenciál byl vyšší, nicméně je to důstojné rozloučení se Strážci a já odcházel ze sálu spokojený. Díky Gunne.

Takových filmů jen víc. Šílená gangsterská komedie s obrovskou dávkou náhody a absurdity, evidentně inspirovaná Ritchieho filmy. Samozřejmě Podfu(c)ku nebo Gentlemanům se to nerovná, a vypadá to trochu levněji, ale na menší české poměry adekvátní a já se bavil od začátku až do konce. Mimo ústředního dua jsou tu vedlejší postavy, které nejsou jen do počtu a chvíli vám v hlavě zůstanou. Většinou karikatury, a to se mi přesně líbí. Nejradši jsem měl duo policistů, impulzivně agresivní Hofman a vyhořelý Noha. Ubal a zmiz je závan čerstvého vzduchu do české kinematografie, který rozhodně vítám a už se těším na Hobzikův další projekt.

Havelka přišel s druhou komorní komedií. Vlastníci stavěli na dobře napsaných rozdílných charakterech představující známé stereotypy, kteří byli situací nuceni mezi sebou interagovat. Mimořádná událost staví na tom samém, ale obávám se, že Vlastníkům se to nevyrovná. Herecké obsazení opět parádní, ale postavy mi nepřijdou tak zajímavé, neříkal jsem si u nich tolikrát, tohle přesně znám, možná taky hraje roli, že nejde o běžnou událost jako schůze. Není tu tolik památných scén a postavy mě tolik nezaujaly, ale stále jsem se něco nasmál a aktuální dění film glosuje pěkně. Určitě se jedná o nadprůměrný film.

Při oznámení Reevesova Batmana jsem byl lehce skeptický. Je to teprve deset let od Nolanovy trilogie, která nasadila laťku vysoko a nové zpracování se nevyhne srovnávání.  Nicméně Reevesův Batman si jde svou vlastní cestou a ono to funguje. Osobně vítám příklon k detektivním aspektům Batmana, což je pro mě u jeho komiksů zásadní. Řekl bych, že všem pochybovačům už je jasné, že Pattinson byl skvělá volba a těžko bych si teď představil někoho lepšího. Sedla mi také Zoë Kravitz jako Selina, její romance s Brucem krásně doplňovala film. Ovšem to, co mi film zcela prodal, je atmosféra, která srší z každého záběru. Speciálně úvodní sekvence o Halloweenu vám Gotham prodá a úplně vás pohltí, obzvláště v kině. Film se určitě více podobá komiksové předloze než Nolanův realističtější Batman. Ještě bych zmínil kameru, záběry jsou krásné, ale spousta z nich má také skrytou symboliku (viz Batman se světlicí vedoucí dav lidí), vyprávění obrazem má u mě vždy plusové body. Závěrem jde pro mě o jedno z největších překvapení roku a já chci víc. Ještě ke srovnání s předchůdcem, The Dark Knight je obecně lepší film, ale The Batman je lepší film o Batmanovi.

Po delší době do kin zavítalo fantasy a tentokrát na filmovém plátně můžeme vidět dračák. A víte co, já z toho opravdu mám stejný pocit jako z mých her. Každý, kdo někdy hrál DaD, vám řekne, že hráči jsou skupina idiotů, kteří zkazí, co se dá a znepřátelí si, koho můžou. Až na konci, když jde do tuhého, začnou brát situaci seriózně a vymáčknou ze sebe to nejlepší. Když vezmu třeba scénu s mostem, s popravou nebo na hřbitově, to jsou přesně momenty jak vystřižené z her. A hlášky Chrise Pinea, který je výborný, jsou přesně průpovídky, které pán jeskyně od hráčů pravidelně slýchá. Nicméně i když si odmyslím pomrkávání na fanoušky hry, tak tu máme parádní nahláškované fantasy dobrodružství. Je tu bohatý svět, zajímavé hlavní postavy, svižné tempo, solidní výprava i soundtrack. A i když odhlédnu od svého zaujatého pohledu fanouška, říkám, že jde o nadprůměrné fantasy. A já se modlím, aby to v kinech nepropadlo.

„Jen ve svých snech můžeš svobodu mít. Takhle to je a takhle to musí být.“ Tenhle film mě opravdu zasáhl. Především pravděpodobně díky spektru úžasně napsaných i zahraných postav, díky prozíravým filozofickým myšlenkám a díky krásné poezii. Celý příběh působí velmi realisticky a přitom magicky. Už dlouho jsem nebyl tak vtažený a mám pocit, jako bych vše prožil společně s básníky. Říkejte si, co chcete, ale kdyby více lidí našlo vášeň pro poezii, na světě by bylo lépe. Ó kapitáne! Můj kapitáne!