Filmfactorem

Nevyrovná se to Gentlemanům (2019), ale to je dokonalý film a nejlepší gangsterka, kterou jsem viděl. Ve filmu je každá scéna legendární, seriál má o dost delší stopáž, a tak je tam spousta "jen" nadprůměrných scén. Každopádně esenci si to zanechalo. Šílenství, násilí, absurdní humor, neotřelé pestré postavy, intriky a tráva. Bavilo mě sledovat vývoj jednotlivých postav, zejména Eddieho, jen konec mi přišel trochu uspěchaný oproti první půlce. Všichni herci se ztrácí v rolích, seriál dokresluje dobrá hudba. Dočkáte se Ritchiho specifického střihu, kamery a především jeho božího storytellingu, který miluju. Dejte mi další díly.

Pěkný komorní příběh mladých lidí, kteří se v životě hledají a jsou každý v různých fázích procesu. Zažijeme s nimi jeden šílený den, nabitý humorem, krizemi i zamyšlením. Řekl bych, že snad každý, kdo si prošel v dospívání delší fázi hledání, se do postav dokáže vžít. Nakonec mě napadá věta, kterou řekl někdo moudřejší než já. Jsou prodavači a jsou kluci, co zrovna pracují v obchodě.

Tenhle film není žádný ohromný kinematografický počin, ale stejně patří mezi mé nejoblíbenější. Získal si mě. Je velice milý a sympatický. Příběh kluka, co chce změnit svůj osud, už jsme tu párkrát měli, a tenhle není nějak inovativní, ale je vážně dobrý. Vývoj, zvraty, gradace, ponaučení, vše tam je a moc hezky. Je tady neskutečný cást, který spolu velmi přirozeně interaguje. Film je nesmírně vtipný, humor je jednou z předních stránek, určitě. Ale jsou tu i vážné momenty, které taky fungují dobře. A řekl bych nadprůměrná romance s velkou dávkou chemie. Nahoru to tahá i kamera v utkáních a jeden z nejlepších soundtracků, který končí, stejně jako film, úžasnou skladbou od AC/DC You shook me all night long.

Dobrý dokument pro lidi, kteří to nezažili a budou se chtít zpětně podívat, co se sakra dělo. Ale mně to nic nového nepřineslo, akorát mi to připomnělo dobu, kterou si moc připomínat nechci.

A pak že některé knihy jsou prostě nezfilmovatelné. Chtělo to tři pokusy a rozdělení do dvou filmů, ale Jon Spaihts a Denis Villeneuve to dokázali, jak se mi ani nesnilo. V druhé části je daleko více akce a zvratů, takže se možná bude více líbit lidem, kteří si u první stěžovali, že je dlouhá, pomalá a nic se tam neděje. Ale neřekl bych, že je na místě filmy porovnávat, protože jsou dvě části jednoho celku. Dvojka sklízí ovoce, které jednička zasela a bez jedničky by tak nefungovala. Audiovizuální zpracování je epické, neuvěřitelné. Greig Fraser a Hanz Zimmer jsou bohové. Celý produkční tým je skvělý: herci, zvukaři, maskéři, kostyméři, výprava, postprodukce… Mám pocit, jako by se spojil tým nejlepších filmařů světa a pod Denisovým vedením vytvořili tohle dílo. Určitě doporučuji vidět film na pořádném plátně a s pořádným zvukem. Pro tohle jsou dělaná kina. Ještě to umocní ohromnou atmosféru filmu. Když už máte jít na něco do kina, nevím na co jiného, pokud tedy nemáte enormní odpor ke sci-fi. Nutno říct, že i druhá část se od knihy místy liší, některé, dle mě ne až tak důležité linky, chybí a určité části příběhu jsou zrychlené. Což asi trochu snižuje dramatičnost oněch momentů, ale ve filmu na to nebyl čas a neřekl bych, že by tři filmy fungovali lépe. Určitě se těším na director's cut. Lidem, co se filmy líbily, knihu doporučím, ale stále platí, že filmy jsou důstojnou a sakra povedenou adaptací. Duna není nejednoduší sledování, vyžaduje pozornost, ale když ji tomu dáte, dostanete úžasný, intenzivní zážitek. Nabízí hromadu hlubších filozofických i psychologických myšlenek a morálních dilemat, kdy není jasně správná možnost a podle našeho vlastního svědomí musíme říct, co je dle nás ta nejlepší a jestli si ji Paul vybral. Asi bych mohl pasát ještě dlouho. Jisté je však jedno. Tohle je zásadní přínos pro kinematografii. Podobné dílo jsme tu neměli už dlouho. Tohle není film roku, tohle je film dekády.

Tohle dílo patří mezi jedny z nejintenzivnějších emočních prožitků, které jsem u filmů cítil. Příběh jednoho podivína, který moc do světa nezapadal a nikdo mu moc nerozuměl, ale zatraceně dobře věděl, co od života chce a šel si za tím. Postupně z jednotlivých úžasných příběhů skládáme skládačku na jejíž závěru dojde konečně k vytouženému porozumění a celé to vyvrcholí v posledním velkém příběhu Edwarda Blooma, u kterého jsem brečel jak želva. Ani nezmiňuju hudbu, herce, kameru, vše prvotřídní. Od Edwarda si odnáším, že život je často ohromně zajímavý, ale někdy taky dost nudný a neškodí si ho tu a tam přibarvit. Konec konců příběhy by měli být dobré ne, jinak je nemá cenu vyprávět. Asi je třeba najít tu správnou rovnováhu. A kdybych si měl osobně vybrat, taky bych radši slyšel příběh se sumcem.

Tenhle film se pro mě zlepšuje s každým zhlédnutím. Poprvé jsem si řekl fajn, ale lidé to s ním trochu přehánějí, podruhé ono to je vlastně dost dobrý a po třetím zhlédnutí jsem si ho zamiloval. Nemyslím si, že je film třeba vidět víckrát, spíš jsem se v životě posunul do fáze, kdy se mi líbí. Vždy jsem viděl skvělé herecké výkony, ale více mě teď baví daná doba a hlavně mě daleko víc baví interakce/střety postav a jejich vývoj. Ten je tu ohromný a velmi dobře vystavěný. U hlavní postavy Bena u jeho vztahu k jeho pověsti a minulosti, k životu a k mezilidským vztahům. U vztahu otce Varnera s jeho dětmi. Pak ještě pár menších. A samozřejmě především vývoj vztahu Kláry a Bena. Jejich neustálé popichování a kroužení kolem sebe je skvěle napsané a některé aspekty jejich poznávání my vlastně přišli dost podobné těm současným. Obecně bych řekl, že pojmutí postavy Kláry a jejího vztahu s Benen je na tehdejší dobu dost netypické. Linek je tak akorát, všechny jsou vážně dobré a všechny spolu krásně vyvrcholí na konci jednoho dlouhého horkého léta.

Je to velice kvalitní krimi drama s úžasnými hereckými výkony, ale je trochu moc dlouhé. Z prvních dvou a půl hodiny bych tak hodinu vystříhal. Působí to na mě jako director´s cut, který je rozhodně dobrý, ale byl by lepší, být o něco kratší.

Ze všech Ridleyho skvělých filmů je tenhle asi můj nejoblíbenější. Je zajímavé, že v Americe vůbec nebyl úspěšný, naopak je populární v jižní Evropě i u nás v Česku. Fér říct, že jsem hodně cílovka filmu, tady se sešlo fakt skoro vše. Protože jsem fanoušek slunce, tepla, jižních států, vína, flashbackových střípků, debat a učením od mentorů, arch vykoupení a hédonismu. Tohle vše v prosluněné Francii dostaneme. Trochu mi to navíc připomnělo má dětská léta u prarodičů, i když to bylo v Česku.  Je tu skvělá redemption archa Russella. Na začátku celkem idiot, na konci dost sympatický člověk. Spolu s ním se učíme zpomalit a vychutnávat si život. K tomu mezi ním a Marion sledujeme úžasnou romanci. Taky se dočkáte několika vtipných scén a velice dobrých vedlejších postav. Hudba určitě neurazí. Flashbacky vám možná předají nějaká moudra a mě se asociovaly s rady mých prarodičů v dětství. Dobrý ročník je jednoduše oslava dobrého života. Snad se ho jednou naučím taky tak užívat, ale pár let mi to asi ještě potrvá.

Stejně jako v celé sáze, audiovizuál je parádní a vlastně jde o jedinou věc na filmu, kterou chválím. Nové postavy jsou pro mě bohužel většinou nezajímavé a nesympatické a ty naše oblíbené staré jsou mrtvé. A moc mě film nebere, když mi jsou postavy jedno, ale ok. Jiná je, když film začne nabourávat předchozí dobré filmy. Síla má najednou nové a větší schopnosti, které by mohly vyřešit spoustu dřívějších problémů. Proroctví o Anakinovi najednou neplatí. Jo a i když je J. J. prý fanoušek, tak technologie se zase vyvíjí dozadu. Postavy, především záporáci, se chovají tentokrát vážně stupidně. A ta romance, co se tu najednou objevila? Hlavní myšlenka filmu je, že nezáleží odkud pocházíš, že vždy si můžeš vybrat, kým budeš. Docela Fajn, ale zabije ji poslední scéna. Obvykle bývám spíše pozitivní divák a i nepovedené filmy mě nechávají chladným, ale tohle mě, nevím pořádně proč, dožralo. Prostě nechápu proč se stále vrtat v jedné éře, když tu máme tolik bohatých příběhu z minulosti: Zrod řádů síly, Old a High Republic, nebo můžeme klidně jít několik tisíc let do budoucnosti. Zkrátka je nejvyšší čas se posunout, což už snad Disney pochopilo.