Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Akční

Recenze (54)

plakát

Koe no katači (2016) 

!SPOLIERY! (možná, spíš drobné) Proč jsem se tomu vyhýbal? Tenhle film je naprosto úžasná věc... realistické, až to trochu bolí. Zdá se, že je na tomhle dílu mistryně Naoko Jamady všechno správně, vše je precizně provedeno, příběh průkopový, animace čistá, postavy lidské... nope, já si na všem něco najdu:D Ale postupně. Příběh má realistický motiv: šikanátor se stane šikanovaným. To se prostě někdy nějakému šulkovi stane, a až potom si uvědomí, že jeho jednání nebylo správné. Mnozí z těchto napravených šulků pak proplouvají životem jako normální občané, někteří se vrátí ke svým starým zvyklostem, ale není mnoho šulků (tohle slovo používám moc často), kteří by ze svého starého JÁ propadali depresím a snažili se minulost napravit. A přesně to se na Ishidovi cení, že se dokáže svým démonům minulosti podívat do očí. Na druhou stranu je slaboch, že nedokáže všechno hodit za hlavu a dál se k tomu už nevracet, soustředit se na budoucnost. Art a Animace je asi to, co mě potěšilo nejvíce. Takhle čistou animaci jsem u anime zatím nespatřil, střídání záběrů, kde jsou okraje obrazu mírně rozostřené, jindy je lehce roztřesená kamera (to dodává drobek realističnosti a živelnosti), jindy se soustředíme na páry nohou. Ta všudypřítomná symbolika a detaily jsou to, co tenhle film dělá výjimečným. Kdybych se nepodíval na rozbor oného symbolismu ve snímku, zážitek z filmu bych měl poloviční. Postavy... kurde, to bude horší. Takhle: 1) Ishida: Po celý film relatable postavou, ale jakožto středoškolák mi přišel hrozně nevýrazný (vím, má jakési trauma ze základky), což mi sledování výrazně nekomplikovalo, to vem čert. Štvala mě však jeho extrémní nerozhodnost. I já nejsem dvakrát rozhodný člověk, ale když už jsem k něčemu dotlačen, tak to prostě udělám. 2) Nishimiya: Hluchá dívka... hm? Mám dodat ještě něco? Okej... šikanována Ishidou a spol., pořád se omlouvá, je krajně roztomilá, zamilovaná do Ishidy... to je všechno. Jediná její vlastnost je to, že je neslyšící a je tak hodná, že se pořád omlouvá. Bavila mě? Moc ne, ale což, můj názor. 3) Ueno: Tu jsem si oblíbil nejvíc ze všech. Je to sice vedlejší postava, je ve fandomu kontroverzní, ale za to realistická a výborně napsaná. Všichni se snaží najít řešení problémů minulých společně, avšak ona to dělá pěkně po svém, přesně tak, jak se na "drsňačku" patří. Zároveň situaci vidí realisticky, pojmenovává věci trefně k nelibosti ostatních, uvědomuje si své chyby, ale dle mě nevidí smysl v tom měnit se, když jí v životě zatím všechno relativně vyšlo i s ohledem na její povahu. Nelze však popírat, že neudělala mnoho špatných věcí. 4) Ostatní: Zdá se mi, že vedlejší postavy tady jsou prostě lepší, než ty hlavní. Yuzuru, Nagatsuka a již zmíněná Ueno (i ta Kawai koneckonců) mají něco do sebe a myslím, že nevýrazným hlavním postavám (můj názor) sekundují víc, než zdařile. Hudba je geniální. V hlavě mi utkvěla především skladba ze sborové zkoušky na základce, to pronikavé piano. Shrnutí: Plnou palbu nenadělím z důvodů, které vyplývají z mé snad nejdelší a nejnepřehlednější recenze, kterou jsem zatím napsal. Rozhodně to zkuste, byť je to film, který je mainstreamem prosazován v žebříčcích, kam se podíváte. Doporučuji! 4*/80%/

plakát

Kaifuku džucuši no jarinaoši (2021) (seriál) 

Kdybyste se mé maličkosti zeptali, co je první slovo, které mě napadne když se řekne Redo of Healer, nebude to záchrana světa, znásilnění ani pomsta, nýbrž manipulace... a taky trochu bizár... ale popořadě: Hlavní postava Keyaru je mistr manipulace, během seriálu manipuluje snad se všemi, aby je nakonec mohl využít jen pro své vlastní potěšení a prospěch. Psychopat? Jistě! Možná vám ani nebude líto postav, s nimiž si Keyaru takto hraje, poněvadž jsou ze začátku všichni tak trochu hovada (když se tak zamyslím, v tomhle seriálu snad neexistuje kladná postava, každá z nich je tak trochu svině). Nejblíže ke kladné postavě má asi Setsuna (s velkým sebezapřením). Příběh je o pomstě a záchraně světa... ó jak originální. Jistě... ale jak se hlavní protagonisté k záchraně světa a pomstě prokopají... toť nechutnost. Nechybí zde násilí, znásilnění, již dříve zmíněná manipulace, využívání, no to jste ještě nežrali (a já taky ne). Art je tak nějak fajn. Především se mi líbilo, jak tvůrci vykreslili změnu povahy Keyaru pouhým změněním tvaru očí, za to palec hore. Postavy... jo... tady se fakt nedá fandit nikomu, na jedné straně královská rodina, která nemá žádné morální zábrany, na straně druhé psychopat se smutnou minulostí, který baží po pomstě a neváhá překročit hranice u čehokoli.  Ale Keyaru se aspoň tváří, že mu jde o dobro ostatních. Hudba mi v hlavě nijak neutkvěla, párkrát jsem tedy v pozadí zaslechl řezání do elektrických kytar, což mě jak milovníka metalu potěšilo, jinak nic moc. Shrnutí: Je to zvrhlost... sex, kam se podíváte, hnus, kam se podíváte, manipulace, kam se podíváte. Ale pořád tady bylo něco, co mě na RoH bavilo. Sám to moc nedokážu identifikovat.  Asi mě to bavilo pro to, že jsem dychtivě očekával, kam až jsou autoři schopni zajít. Navíc, kdo by nechtěl vidět jak svině dostávají přes držku... nebo do držky... nebo třeba do... dost. Tak či tak, beru toto dílko jako lehký nadprůměr, 60% se mi zdá málo, 65% zase moc, tudíž: silnější 3*/63%/

plakát

Girls und Panzer das Finale: Part III (2021) 

Vydávání každého partu GuP das Finale vždycky po dvou rocích dost škodí celkovému dojmu. Spíš kvůli tomu, že si pokaždé po dvou rocích čekání budete muset celý seriál zrekapitulovat, abyste věděli, co že se v minulých dílech událo, a jak se každá z asi 60 postav jmenuje, aby jste po dobu 48 minut nečuměli na obrazovku a dumali, kdo je kdo a na koho se sakra zrovna mluví. Psát tady jednotlivé hodnocení Animace, Artu, Postav atd. nemá smysl, poněvadž vše je de facto pořád stejné. Těšil jsem se tak dlouho, až jsem o seriál ztratil zájem, tolik k tomu. Pořád jde o solidní kousek, nic víc, nic míň. /3*/65%

plakát

Akuma no Riddle (2014) (seriál) 

Ty jo... 8 měsíců jsem neviděl žádné dílko od typicky šikovných japonských ručiček, tak jsem se rozhodl to napravit. Přestal jsem (jak tomu bylo dřív) složitě vybírat anime podle mých osobních preferencí, poněvadž než jsem se k výběru nějakého konečně rozhoupal, trvalo to půl dne. Prostě jsem klikl a čekal, co z mého "výběru od boku" vypadne. Byl jsem vcelku příjemně překvapen. Děj Akuma no Riddle je tak nějak relativně fajn. Zatím jsem zkouknul asi přes padesát různých titulů a zatím jsem se s žádným podobným nesetkal. Animace a Art mi připadali nadprůměrné, rozhodně se mi na celou show pěkně dívalo. Vyzdvihl bych určitě to, jak si animátoři poradili s očima Azumy a celkově s jejím "tomboy" (bože, jak já nemám rád tohle slovo :D) vzhledem. Ta holka vypadala chladně jako Terminátor a já ji žeru. Postavy byly jako vystřižené z katalogu stereotypů, avšak mě z větší části bavily. Isuke mě zaujala nejvíc kvůli jejím VELIKÝM... PŘEDPOKLADŮM ZABÍT HARU jsem chtěl samozřejmě říct... heh. Jinak si včetně ní budu pamatovat Azumu a Haru, ostatní nejspíš upadnou v zapomnění. Hudba: Motivy hudebních stop jsem si zapamatoval asi hned po třetí epizodě (což je asi špatně?) Soundtrack by měl být přece obměňován, aby jsme nebyly onou hudbou unudění. Když na konci seriálu slyšíte to jedno prokleté OSTčko už posté, začne vám to lézt krkem. Shrnutí: Mě to bavilo. Za opakující se soundtrack a některé stereotypické postavy dávám nakonec silné 3*/ 69%/

plakát

První večeře (2021) (pořad) odpad!

Ale notak! Zdendo! Proč do toho lezeš?

plakát

Rjú'ó no ošigoto! (2018) (seriál) 

Po delší době jsem zase dostal náladu a rozhodl se něco zkouknout. Díky Instagramu jsem narazil na tohle docela nevýrazné anime, které se, jak je vidno, u nás moc neuchytilo (byl jsem ohromen už jen tím, že jsou u epizod k dispozici i české titulky). Očekával jsem průměrnou komedii s loli-fanservicem, klišé zápletkou, stereotypními postavami a především nudným dějem, na který si po pár měsících ani nevzpomenu. A podobně jako u ViVidStriku! bych řekl: "Nečekal jsem nic moc, dostal jsem dost." Děj je typický pro "sportovní" anime. Autoři nám ukazují, že i zápasy ve stolní hře, jako je Shogi, se dají pojmout velmi dramaticky s řádnou dávkou adrenalinu. Nebylo okamžiku, kdyby jsem hlavním postavám nefandil. Příběh Keiky mě dojal. Celkově to ujde. Postavy jsou až na hlavní protagonisty bezduché figurky. Yaichi byl fajn, Ai byla zase kawaii až do prdele (což neříkám, že to je špatně). Sic jsou vedlejší postavy jaké jsou, autoři na ně nezapomínají, a i postava, která se na obrazovce ukáže všehovšudy třikrát, je nám nenápadně připomínána (reportérka, dva Yaichiho kamarádi/soupeři, Maestro, recepční v koupelích atd.) Art a Animace je u mně velkým plusem, je to takový pěkný, barevný standart. Design postav není nejoriginálnější, ale zase není nikterak špatný, rozhodně nadprůměrný. Hudba pěkně dokresluje všechny souboje, i ty normální Slice of Life scénky... a loli-fanservice scénky taky! ( :D ) Celkově se jedná o příjemné anime, které je ve své lehké nadprůměrnosti geniální, proto silné 3*/70%

plakát

Black Lagoon (2006) (seriál) 

Tak to bylo super. Black Lagoon mi doporučil jeden felák z letního tábora a bylo mi jasné, že jakmile přijedu domů, že právě do tohoto kousku půjdu jako první (a lepší start do nového školního roku jsem si nemohl přát :D). Příběh, respektive příběhy, které byly rozkouskované většinou do třech dílů, byly dobré a žral jsem je. Ta rozmanistost jednotlivých misí (nacistický obraz, terminátoří služka apod.) mě bavila nadmíru. A ta krvavá pěstní bitka mezi Revy a Robertou... GOD! Hlavní postavy jsou sympatické, jsou badass, dohromady vykouří víc cigaret, než průměrný kuřák za padesát let a hláškují při každé příležitosti. Myslím, že už jen kvůli Revy stojí za to se na Black Lagoon podívat. Hlavní hrdina není žádný drsňák, takový typický dobrák a intoš, který je za začátku (a vlastně skoro po celý čas) dost nesmělý, a tak nějak reprezentuje pohled diváka. Zkrátka, postavám jsem po celou dobu fandil a budu na ně dlouho pamatovat. Animace je oldschoolová, dynamická a akční. Pěkně se mi na ni koukalo (stejně jako na Revy :D) Tohle anime je trochu jinačí, než ostatní (všichni kouří, pijí, seznámíme se s fungováním mafie a celkového podsvětí, nachází se zde stylové přestřelky... prostě pecka). První série nemá chybu a neváhal bych jí dát plnou palbu, avšak druhá série nebyla pro mě tolik zapamatovatelná a dost mi tam chybělo větší využití Dutche a Bennyho, tudíž tam bych dal o hvězdičku méně. Ale dohromady to byla super jízda, kterou bych doporučil úplně všem, i nefanouškům anime. Celkově: (1. série 5* /100%/) (2. série 4* /84%)

plakát

Comic Girls (2018) (seriál) 

So much cukrkandl in it. Ne vážně, je to tak cukrkandlové, až z toho bolí zuby, avšak tady záleží na vás, jestli tu bolest vydržíte, nebo to vzdáte (a zajdete si k zubaři, nebo pro inzulín proti cukrovce). Já patřím k těm, který to všechno překousnul a dokoukal to až do konce. Prvních pět dílů jsem se bavil, ale postupem času mi dělalo stále větší problém klikat na další epizody. Možná to je tím, že 'Comic Girls' postrádaly jakýkoliv výraznější děj, vše se dělo tak nějak epizodicky a moc to na sebe nenavazovalo. Postavy mě až na Kaos vůbec nezajímaly, prostě MEH... ani nevím, co bych k ním měl dál napsat... prostě meh... celý seriál je pro mě jedno velké meh... a... asi to takhle stačí. Dvě hvězdy za Kaos a kresbu. /2*/40%

plakát

Amagi Brilliant Park (2014) (seriál) 

(Recenze může obsahovat drobné spoilery) Amagi Brilliant Park je podle mého názoru solidní nadprůměrné anime...  je solidní a nadprůměrné, ale není ničím výjimečné, taková pěkná letní podívaná, z které si ale neodnesete větší požitek. Abych to upřesnil, příběh je dosti originální a jeho zpracování ujde, avšak se rozhodně nevyužilo jeho potenciálu naplno.  Ve světě, kde se anime odehrává v podstatě neexistují skoro žádné komplikace, vše se vyřeší strašně rychle a lehce (až teda na poslední okamžiky 12. dílu) a především zde  nemáme pořádného charismatického záporáka, který by se po celou dobu snažil hlavním postavám škodit a znemožnit jim jejich cíle (v tomto případě 500 000 návštěvníků parku za dva měsíce). Nějaký výrazný záporák, nějaká pořádná svině mi tam prostě chyběla. Opening je hodně energický (jakože hooodně) a rozhodně fajnový (hudba stejně tak, nenadchne ani neurazí). Postavy se zdají generické, ale  byly pro mě zajímavé i tak. Kanie je výborný diktátor, který vede naši pracující třídu k vítězs.... to není ono. Zkrátka, je to dobrý a občas sebestředný organizátor, který ví, co chce. Nápomocí je mu Sento, na kterou se (z pohledu mužského diváka) fakt dobře kouká. Trojice maskotů byla zábavná, na začátku jsem byl šokován, jak zhýralý život maskoti zábavního parku pro rodiny vedou :D Latifa mi byla dosti ukradená. Vedlejší postavy byly typické komické figurky bez větší hloubky. Kresba a animace super, fakt, lidi v Kyoto Animation prostě umějí. O jejich kvalitách jsem se již v minulosti přesvědčil (Kanon, Air, Clannad). Shrnutí: Docela fajnová oddychovka na léto. Podle místního  hodnocení jsem nečekal moc, a dostal jsem dost. /čisté 4*/ 70%

plakát

Air (2005) (seriál) 

Jo, tak Air mi sedl víc než Clannad, ovšem méně, než Kanon. Air jsem odkládal fakt hooodně dlouho, páč mě popis obsahu nikterak nezaujal, a ani mi nepřišlo, že z tématu "nebe a dívka s křídly" by šlo sesmolit něco atraktivního pro diváka, tudíž jsem jej zapnul bez větších očekávání. Ze začátku se mi to nelíbilo, hlavní hrdina jak vystřihnutý z roku 2000, humor byl ostatně jako u Kanonu a Clannadu skvělý, to jo, ale nastínění situace, jak to vlastně s tím nebem je, mi přišlo hrozně zmatečné a nesrozumitelné. Ovšem, od zhruba poloviny mi do sebe všechno začínalo zapadat (někdy jsem si rozhovor mezi postavami musel pustit několikrát, aby jsem vůbec pochopil, co se děje a jaká je situace). Potom, co jsem zhlédl dvě epizody zabývající se historií jsem byl... naprosto unešen (opravdu, ten "mezi-příběh" je super a všechno vám dovysvětlí) a už jsem jenom dohltával úžasný příběh, který se pod vším tím skrýval. Postavy jsou výborné, jedna však vyčnívá nad všechny ostatní, a to je Haruko: Když se nad tím zamyslíte, jedná se o docela tragickou postavu, která je flákač, není z nejbystřejších a holduje alkoholu, ale za to je nejlidštější postava z celého Airu (však uvidíte, co myslím). Jinak jsou postavy typicky "Clannadovité." Nad příběhem se musí dosti přemýšlet a všímat si každého detailu, hudba mi hodně připomínala OST od Kanonu (tudíž velká spokojenost) a animace s artstylem od Kyoto animation opět skvělá. Air taky oplývá zajímavou atmosférou, takovou hezkou, pěkně plynoucí, přesně jako vlnky a po zhlédnutí všech 12ti epizod vám přijde, jakoby je všechny odfoukl vánek. Air o trošku zaostává za mým favoritem, ale nejde o nic výrazného. Opravdu, jedno z mých nejoblíbenějších anime. /5*/93%