StarsFan

Jsou filmy, se kterými můžete mít i přes jejich prokazatelné klady celkem potíž. RFK není nijak zvlášť invenční film, jen tradiční "televizňák", přesto nabízí řadu zajímavých myšlenek a to zvláště proto, že je natočený o jedné důležité postavě americké politiky 20. století. Jenže když se přes tohle přenesu, zbývá mi máloco, co bych mohla hodnotit v superlativech. Jsem nadšenec do rodiny Kennedyových, proto mě lehce mrzelo, jak málo originálních záběrů bylo nakonec použito. Řada projevů, které Linus Roache jako RFK pronesl, se nám dodnes zachovala v celkem slušné kvalitě (alespoň pro televizi určitě), takže jsem jejich přemlouvání jiným hercem (a ještě s českým dabingem) považovala vzhledem k originálu jako téměř svatokrádež. Asi to zní divně, ale jako by byl skutečný RFK mnohem lepší herec než jeho filmový představitel; v každém případě mě ty skutečné projevy strhly mnohem víc. Možná to bylo způsobené tím, že v nich Kennedy (narozdíl od Roache) vyjadřoval své myšlenky a názory, že je pronášel v jiné době a od srdce, nevím. Jen mě napadá, že když už někdo do filmu zakomponuje řadu záběrů na Kennedyho mezi lidmi, nevím, proč tam nemůže nechat v originálu i jeho projevy... No nic, věřím, že 99% české populace zrovna tohle nijak nesebere, ale je to můj malý osobní problém s těmito filmy.

V době, kdy šel tenhle film do kin, mi bylo třináct, ale můj život měl se životem těch dvou holek v tomhle filmu hodně málo společnýho, dokonce bych řekla, že mi podobný lidi, co se snaží bejt za každou cenu cool, lezli na nervy. Ale na to každej kašle. Hlavní body příběhu jsou stejný jako u tuctu dalších: hlavní hrdinka se rozhodne razantně změnit svůj život, přidá se k partě, obdivuje ji celá škola, chová se jak kráva a na konci si začíná uvědomovat, co vlastně udělala. Velkým překvapením ale je, že příběh zdaleka není tak prostoduchej, jak by se mohlo zdát a že herecký výkony jsou tu na teenagerskej film skutečně mimořádný. On je celej ten film v pojetí teenagerského filmu hodně dobrej. Dokonce jako by se tvůrci snažili i o jakési drama a psychologii. Ale na to kašlu zas já, protože tohle je přesně jeden z těch filmů, se kterýma se prostě sžít nedokážu.

Z mého pohledu lepší než Dech života, kde James unikal z Bratislavy do Vídně přes Tatry :-) Hodně lidí ji, zdá se (alespoň podle CSFD), odmítá, i když nevím proč. Ano, je trochu psychologičtější, Jamese teď nejvíc táhne pomsta z mrtvého kamaráda. Ale proč ne? Jinak Timothy mi do role Bonda celkem sedí, mám ho dokonce radši než Moora, který na mě v celkovém dojmu ze svých 7 bondovek působil hodně staře...

Moje nejoblíbenější s Rogerem Moorem. "Is he still there?" "You must be joking! 007 on an island populated exclusively by women? We won't see him till dawn!"

Lehce šílený film, kde je moc hlavního hrdiny celkem slušně přehnaná a tajný agent se vydává i do vesmíru, aby zachránil svět... ale nepatří to k bondovkám?

Russell Crowe prodělal celkem slušnou proměnu nejen co se týče vzhledu, ale i herectví. Rozhodně neztvárňuje nějakého superhrdinu, ale spíš normálního člověka, což mu sedí stejně dobře jako třeba role v Gladiatorovi (i když tam ho mám osobně přece jen o něco radši). Al Pacino je tradičně hodně dobrý, předsvědčivý, prostě vynikající, ale celkově jsem u něj postrádala něco navíc, takovou tu scénu jako když ve Dog Day Afternoon řve: "Attica! Attica!" nebo v And Justice For All pronáší svou skvělou řeč s "You're out of order!". I když je pravda, že do tohohle filmu by se to asi nehodilo, protože Insider se nesnaží být nějakým způsobem fenomenální. Snaží se "jen" o poctivé a reálné drama podle skutečného příběhu o jednom muži, který se rozhodl promluvit o škodlivosti kouření. A daří se mu to dobře, dokonce tak, že by jste mu možná přiřkli i těch pět hvězdiček... ale potom si řeknete, jestli 157 minutovému filmu něco nechybí. A jestli to není právě ten zvrat nebo jakési silnější místo, které vám utkví v paměti.

Oscar za nejlepší film je tu trochu neprávem (Spielberg s Hanksem by u mě měli přednost) a celkově mi přijde, že je Zamilovaný Shakespeare lehce přeceněný. Se skutečným Williamem Shakespearem neměl Will Shakespeare asi mnoho společného a já prostě nejsem nadšenec do tohoto typu fikce postavené na skutečně žijícím člověkovi. Zvlášť když ta úžasná romance a Willova inspirace je sice zajímavá, ale rozhodně ne jedinečná. Za skvělého Geoffreyho Rushe a skvělou Judi Dench jsem chtěla původně dát i vyšší hodnocení, ale ne... prostě to nejde.

Pochroumané dětství ho navždy přinutilo hledat si za něj náhradu. Je mu čtyřicet, ale duší je pořád teenagerem. Netouží po dospělých ženách, líbí se mu dospívající dívky. A pak se jednoho dne nastěhuje k ženě, která právě takovou dceru má. Beznadějně se zamiluje a s překvapením zjišťuje, že malé Lolitě asi taky není lhostejný. Ale skrývají se za jejím jednáním nějaké hlubší city, nebo vše bere jen jako nevinnou hru? A kdo je v tomto příběhu vlastně obětí? Muž, který "znásilní" čtrnáctiletou dívku a chce s ní žít, nebo dívka, která si jeho slabost uvědomuje a neskrývaně ji využívá? Pokud věříte, že on je ten zlý, protože je to přece pedofil, podívejte se na tuto adaptaci, která dokázala vykreslit Humberta jako člověka na pomezí otce s ochranitelskými sklony a milence nezvládajícího kočírovat svou vášeň. Pokud si myslíte, že Lolita si o to říkala, přečtěte si Nabokovu knihu psanou očima hlavního hrdiny, která je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci dívky i čtenáře. Sama v tomto případě úplně jako nemám, zato si ale troufám tvrdit, že Lolita Jeremymu Ironsovi i Dominique Swain jejich nejlepší role kariéry. (Pravda, v případě Dominique za tím stojí i fakt, že snad žádný jiný její film za ic nestál.) A především Jeremymu, který si velmi dobře uvědomoval, jak kontroverzní role na několik let zabrzdí jeho kariéru, děkuju, že se Humberta Humberta rozhodl hrát. Za to, proč mám tolik ráda tento film, totiž nemůže ani tak režie, ani Morriconeho hudba, ale právě Ironsovo emotivní ztvárnění hlavního hrdiny, jeho schopnost vyjádřit psychické rozpoložení svého hrdiny i beze slov. A děkuju Jeremymu i za to, že se o osm let později rozhodl namluvit Nabokovu Lolitu jako audioknihu, čímž vzniklo dvanáctihodinové dílko, jehož kvalit si cením stejně jako tohoto filmu. Jakožto člověk, který se při cestování občas raději zaposlouchá do mluveného slova než do hudby, totiž musím přiznat, že mě Ironsův dokonalý hlasový projev spojený s Nabokovým citem pro jazyk na dvanáct hodin téměř donutil přestat vnímat okolní svět.

Hodně zvláštní film o válce ve Vietnamu. Záběry na vojáky v bitvě byste tu počítaly na sekundy a podobně je tomu s politikou. Místo toho se na vás řítí vodopád gagů v podání Robina Williamse, který jako rozhlasový moderátor dělá to, co umí dělat nejlépe. Ve svých vystoupeních si utahuje nejen z vysoce postavených vládních představitelů, ale i z politiky USA, takže je logické, že se to po nějaké době přestává některým lidem na určitých pozicích líbit. A spekulace, jak se (ne)oblíbeného moderátora zbavit, jsou v plném proudu... No, s válkou ve Vietnamu tenhle film nic moc společnýho nemá, Vietnam tu slouží jenom jako kulisa pro Williamsův komediální potenciál. A ten pro vás má připravenou takovou smršť vtipů, že se budete asi po většinu času pitomě tlemit jako většina vojáků americký armády (tedy aspoň těch z tohoto filmu). Někdo tvrdí, že ten film má i dramatickej potenciál a možná je to pravda. Williams naráží na problémy války. Jasně a taky sakra můžeme říct, že podtextem Indiany Jonese je probudit v lidech zájem o památky. Nevím, možná na někoho tenhle film jako drama působí, ale znám řadu jiných filmů o Vietnamu, kde je přece jen té závažnosti a témat na zamyšlení víc. Žádný z nich ale není tak vtipný. I když chápu, že ne každému bude Williamsův styl "ukecaného šílence" zrovna sedět. Jak bude dnes v noci? Horko a vlhko, což je fajn, když jste s dámou, a ne, když jste v džungli!"

Nádherný film o setkání dvou lidí, kteří by spolu normálně asi neprohodili ani slovo. Ale náhody se dějí, a tak deprimovaný ex-moderátor Jack Lucas obviňující sám sebe ze smrti sedmi lidí, které zabil jeho věrný ex-posluchač, potkává ex-profesora historie, nyní šíleného téměř-bezdomovce Parryho, jehož manželka byla jednou z obětí oné tragédie. A jak se dá čekat, Jack jeho stav považuje za následek svých chyb, snaží se tedy muži honícím se za Svatým grálem a utíkajícím před ohnivými rytíři pomoct. Co víc dodat? Jsou filmy, které vás chytnou za srdce, a tohle je jeden z nich. Krásný prostý příběh s mnoha komediálními místy (viz večeře a "hokej s brokolicí" nebo Robin Williams pobíhající nahý po Central Parku), který ale vlastně komedií není. Jsou filmy, kde vám prostě docházejí slova pro to, abyste popsali, jaké jsou. Tohle je jeden z nich.