Lolita

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy. (25.06.2005)

Pochroumané dětství ho navždy přinutilo hledat si za něj náhradu. Je mu čtyřicet, ale duší je pořád teenagerem. Netouží po dospělých ženách, líbí se mu dospívající dívky. A pak se jednoho dne nastěhuje k ženě, která právě takovou dceru má. Beznadějně se zamiluje a s překvapením zjišťuje, že malé Lolitě asi taky není lhostejný. Ale skrývají se za jejím jednáním nějaké hlubší city, nebo vše bere jen jako nevinnou hru? A kdo je v tomto příběhu vlastně obětí? Muž, který "znásilní" čtrnáctiletou dívku a chce s ní žít, nebo dívka, která si jeho slabost uvědomuje a neskrývaně ji využívá? Pokud věříte, že on je ten zlý, protože je to přece pedofil, podívejte se na tuto adaptaci, která dokázala vykreslit Humberta jako člověka na pomezí otce s ochranitelskými sklony a milence nezvládajícího kočírovat svou vášeň. Pokud si myslíte, že Lolita si o to říkala, přečtěte si Nabokovu knihu psanou očima hlavního hrdiny, která je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci dívky i čtenáře. Sama v tomto případě úplně jako nemám, zato si ale troufám tvrdit, že Lolita Jeremymu Ironsovi i Dominique Swain jejich nejlepší role kariéry. (Pravda, v případě Dominique za tím stojí i fakt, že snad žádný jiný její film za ic nestál.) A především Jeremymu, který si velmi dobře uvědomoval, jak kontroverzní role na několik let zabrzdí jeho kariéru, děkuju, že se Humberta Humberta rozhodl hrát. Za to, proč mám tolik ráda tento film, totiž nemůže ani tak režie, ani Morriconeho hudba, ale právě Ironsovo emotivní ztvárnění hlavního hrdiny, jeho schopnost vyjádřit psychické rozpoložení svého hrdiny i beze slov. A děkuju Jeremymu i za to, že se o osm let později rozhodl namluvit Nabokovu Lolitu jako audioknihu, čímž vzniklo dvanáctihodinové dílko, jehož kvalit si cením stejně jako tohoto filmu. Jakožto člověk, který se při cestování občas raději zaposlouchá do mluveného slova než do hudby, totiž musím přiznat, že mě Ironsův dokonalý hlasový projev spojený s Nabokovým citem pro jazyk na dvanáct hodin téměř donutil přestat vnímat okolní svět. (06.09.2007)

Nabokovova knížka mě kdysi docela bavila, ale její zpracování už zdaleka tolik ne. Ani kdysi poprvé, ani teď podruhé. A vinu na tom má jen a pouze obsazení role Lolity nesympatickou kobyloidní dívčinou, která jelikož opravdu nevypadá na dvanáct, tak o to vehementněji svou roli přehrává. Její kreace diblíkovité holčičky s rovnátky je z mého hlediska naprosto odpudivá, ne přitažlivá... což je možná taky dáno tím, že nejsem pedofil. A i když Ironsův jemný kultivovaný pervert i Griffithové matka "kráva" jsou postavy výborné, i když finále v Quiltyho domě je zábavné a působivé, co naplat, ta divná holka mi film prostě znechucuje. (13.12.2021)

She was Lo. Plain Lo in the morning. Standing four feet ten in one sock. She was Lola in slacks. She was Dolly at school. She was Dolores on the dotted line. In my arms, she was always...Lolita. Light of my life. Fire of my loins. My sin. My soul. Lolita. Jedním slovem výborné. Jeremy Irons už po několikáté dokazuje, že je skvělý herec, kterému sežeru všechno včetně toho, jak fanaticky miloval Lolitu. I když upřímně, neměl se za co stydět, protože scény s Lolitou patří mezi to nejžhavější a zároveň nejdecentnější, co jsem prozatím v kinematografii viděl. O to více ale překvapí, že Dominique Swain od té doby nezískala žádnou výraznější roli. K tomu špičková orchestriální hudba Ennia Morriconeho a nemůžu jinak, než udělit plný počet. (26.11.2012)

Som rada, že som mala možnosť vidieť za sebou hneď dve Lolitky, originál aj remake. Lyne si neodpustil väčšiu sexuálnu dráždivosť, hoci milostných scén sa veľmi nedočkáme, medzi hlavnými postavami to príjemne iskrí a badať medzi nimi akési príjemné elektrizujúce mrazenie. Irons je vynikajúci a Lolitku s legendárnymi brýlami v podaní nádhernej Dominique netreba komentovať. Hudba Ennia Morricone je krásna a jednotlivým scénam dopomáha svojou melanchóliou. Je to pekné, má to pár silných scén, ale na Kubricka to, bohužiaľ, nemá. 70% (14.11.2009)