kOCOUR

V životě by mě nenapadlo, že mě Allen dostane do kolen. Jeho výlet do Evropy však zcela trefně zhmotňuje omamnost letní nevázanosti, navíc se šikovně zaplétá do osidel interesantně dramatického milostného čtyřúhelníku. Spousta věcí v tomhle filmu je pravdou do puntíku a nezáleží na tom, že to všechno hrají hvězdy, za které se v Hollywoodu solí horentní sumy na dřevo a máte je spojené spíše s výjevy na plakátech mnohem dražších filmů. Takhle melancholicky rozpoložen jsem naposled odcházel z Dobrého ročníku. S přihlédnutím k Allenově předchozí rukopisné "intelektuální neurotice", která mě nikterak nezasahuje, nemám důvod dávat nižší hodnocení.

Další adaptační prohra a smutná vizitka pro jednoho z nejsympatičtějších herních hrdinů nedávné minulosti. Je paradoxní, že pár statických obrázků v samotné hře působí výrazně filmověji než film samotný. Nemluvě o dynamice a překvapeních, které v celovečerní stopáži nahrazuje čirá prázdnota a obyvklé scenáristické kličky, plynoucí jen ze znalosti základní premisy a ničeho navíc (je to o zlomeném chlapíkovi, který se tváří drsně a občas zpomaleně střílí). Děj prakticky neexistuje a zjevuje se nahodile jako ekvivalent slepence podivných náhod a "ikonických" postav, které se na scéně objevují, jak se jim zlíbí (a JE to proti vší logice). Wahlberg to snesl se vztyčenou hlavou, vše ostatní je jen onanie nad prázdnou nádobou. A první přestřelka po více než hodině... tomu už se v novém domnělém světě Maxe Paynea lze jenom smát.

Šok a příjemné překvapení. Přestože to v podstatě o ničem není, spousta děje tam navíc jako by chybí a z historického hlediska se tomu bude vyčítat i absence pointy (i povídky mají vyvrcholení, ne?), kouká se na Nestydu příjemně (=neměl jsem tendence sledovat časomíru). Přes všechny zveřejněné fotografie s falickými rohlíky, přehrávané excesy z trailerů a růžové plakáty se Macháčkovi s Hřebejkem omlouvám.

Jízda na horské dráze se vším všudy - bohužel i s propady, kdy se stále jen těšíte, až zase vyjedete nahoru a hladina adrenalinu ve vaší krvi vystřelí do závratných výšin. Osobně mám trochu problém i s přehledností automobilových honiček a leze mi krkem další variace na kybernetický mluvící centrální mozek, ale Shia je totální frajer a ve chvíli, kdy pobíhá v policejní uniformě vstříc vladním pohlavárům, si mě Caruso totálně získal. A ani ve finále nevadí, že jsou nahackované i ty dráty elektrického vedení a vůbec to celé nedává zhola žádný smysl :). Ubrat mentorských řečiček a rodinných dilemat a šel bych vstříc i tomu absolutnímu souhvězdí o pěti vrcholech.

Prvních dvacet minut nářez, posledních dvacet minut totální nářez. Všechno mezitím na půl ucha a na půl oka. Chápu úmysly, chápu pointy. Ale ta opravdová šťáva, která na mě prýští z plakátů, v tom bohužel není. A skotačící Cruise už je "over the top".

Líbí se mi, jak tu na sebe narážejí dva světy - jedni skutečně řeší "objektivní kvality" a druzí se do filmu prostě položí a jen se přiblble usmívají. A je to takový ten niterní smích, kdy vás přepadne melancholie. Z časů, co bývaly. Plných nadšení z toho, že se ty obrázky hýbou a dokážo mít duši. A pokud ten rozdíl vnímám, asi není co řešit, jsem s těmi druhými. Největší doják poslední sezóny a spolu s Životem v oblouznění v čele pelotonu mého soukromého žebříčku "pocta filmu".

Sofistikovaná satira lomeno parodie a nadprůměrná teenagerovská komedie k tomu. Totálně přestřelené scenáristické (euro)vize křížené se základní mladickou touhou pořádně si vyhodit z kopýtka a konečně zasunout načančává jedna řečnická otázka navíc: Kde jinde vedle sebe uvidíte Mata Damona, Vinnieho Jonese, Miroslava Táborského a Lucy Lawless? Ideální film na dojezdy orgastických sobotních pitek. Totální guilty pleasure. U scén z Bratislavy jsem brečel smíchy.

Napůl old-fashioned, napůl v moderním evropském střihu plném úzkých uliček, kontaktních soubojů a kličkujících francouzských aut. S Britem v hlavní roli téměř dokonale funkční; a i když tam - zdá se - pořád jako by něco chybí, závěrečná balada na piáno podkreslující titulky vás přesvědčí, že to tam přece jen bylo, jen vám to došlo trochu později. Jinak scénář je samozřejmě demence roku :-).

Nolan ve svých starých dobrých botách komorního příběhu, ověšen hodinářskými hereckými výkony a neortodoxní perspektivou vyprávění. Hluboko zapuštěná esence toho, co dělá film dobrým filmem, jen zbytečně kontrastuje se závěrečnou polopatičností. Ve výsledku nicméně o dost lepší než Batman začíná a chvílemi skutečně divácky dokonalé.

Překvapivě nevtíravé a chvílemi dokonce koukatelné. Dialogy se dají poslouchat, rozklepané vizuály přetažené přes filtry už mi lezou ušima, ale v českém rybníčku je to událost nevídaná. Přijít Anděl před Las Vegas, Miami, New Yorkem a ostatními bruckheimerovskými sériemi, řekl bych, že Češi jedou a umějí zabrat. Takhle je to něco podobného jako když v Rusku vznikne Noční hlídka pět let po Matrixu. Chvíli můžete být hrdi, ale pak se stejně vrátíte k originálu. (dodatek o dialozích: po určité době bohužel zvětraly, stejně jako všude jinde. Škoda, škoda.).