Nestyda

Poslední Hřebejkovy filmy mi přišly mimořádně blbé, takže na tenhle jsem šel s očekáváním slepence scének plných nudy, trapnosti a toporných hereckých výkonů. O to milejší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že je to sice pořád slepenec scének, ale z dobré poloviny docela vtipných. Macháček je tady asi nejlepší z filmů, kde jsem ho zatím viděl, Liška snesitelný a Landovský super. . Navíc, ještě než to stihne začít nudit, tak to skončí. (07.11.2008)

Nestoudnost? Ale kdeže... Vše zůstává při starém. Honza Hřebejků stále umí točit jako málokdo jiný v této republice. Stále má i čich na herce (bohužel ne vždy i na neherce). Poněkud rozpačitý úvod je bohatě vykoupen následnou linií Babčákové s Liškou. A nakonec i ty Oskarovy osudy začnou získávat na zajímavosti, což jde ruku v ruce s kvalitou. Prostě klasická (od Horem pádem snad i nejlepší) hřebejkovina posledních let se všemi klady i zápory co k tomuto "subžánru" patří. Pouze absence Jarchovského (konečně!) se na soudržnosti scénáře nijak výrazněji neprojevila. Stále je to slet perfektních scén, které dohromady moc neštymují. (09.10.2008)

Ve výsledku není ani tak marné si uvědomit, že i takové povahy žijí mezi námi. Nicméně problém tohoto filmu je starý jako česká kinematografie sama, protože Hřebejkův tým převáděl dalšího Viewegha a jeho Povídky o manželství a o sexu a jaksi nedodal žádný dramatický ani dramaturgický rámec. Celého Nestydu postavil na Macháčkovi a jeho procházení absurdními situacemi bez ladu a skladu. Položku diváckého kýče splnila upoutávka plná celebrit, včetně Karla Gotta, a poprsí tehdy ještě Evy (dnes Vicy) Kerekes. Babčáková s Liškou zpečetili své pozice povinných herců a Divíšková s Landovským ještě jednou dali nahlas vědět, že jsou ještě na světě. (20.09.2016)

NOC PLNÁ FILMŮ. NESTYDA je z vieweghovských adaptací posledních let (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU) jednoznačně nejlepší, protože všechny jejich zápory tlumí do přijatelné míry: od knižních dialogů, odporu k ženám až po scénkovitost, v nichž dvě scény spojuje jedna rozehraná a následně vypointovaná anekdota. Hřebejk se dovede obklopit profesiálním týmem, jenž z převážně televizně vypadajících snímků distribuovaných omylem v našich kinech udělá skutečně kinofilm. Platí to především pro kameru pracující dobře s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem i více plány najednou a hudbu, která přechází z té, jež je součástí filmového fikčního světa, do té, která její součástí není (zde až za hranicí manýry, kdy se jako v KRÁSCE V NESNÁZÍCH film o ničem "prohudbuje" až k závěru + repetitivnost hudebních motivů je otravná). Jenže rezignace o snahu cokoliv vypovědět, "prostě" jen obrousit hrany a naservírovat bezproblémový, o nic se nesnažící a nic neříkající produkt, je rezignací tvůrčí, filmařskou a nakonec i diváckou. Závěrečný synekdochický obraz, v němž mrtvý kapr obživne a přendán z kádě do kalné vody plave dál, se tak dá brát i jako glosa celé Hřebejkovy tvorby. (21.10.2008)

absence nějakého hlubšího příběhu mi nedovoluje dát plné hodnocení, takže až se mě někdo za dva měsíce zeptá, o čem to bylo, řeknu mu, že už ani nevím, ale slušně jsem se u toho (stejně jako zbytek natřískaného kina) bavil... dojmy prostě velmi dobré, mno, ten karel tam ale fakt bejt nemusel... :-) 80% (13.10.2008)