sportovec

Česká akčnost v ničem nezaostává za tou americkou a pokud se vydaří, stojí za to. Posazena do československého kontextu - ani ty modré uniformy nechybějí - stupňuje napínavost děje. V tomto případě všechny komponenty fungují mimořádně přesně a propojeně. Kvalita herců včetně tehdy opravdu mladičké Andrlové povznáší a hřeje u srdce. Jedna z nejzdařilejších epizod seriálu.

Kachyňovo ozvláštňující ztvárnění propůjčuje syrové látce z poúnora 1948 vedle básnického nádechu prostor pro výborné herecké výkony, jimž vedle Jiřiny Švorcové a Jiřího Valy vévodí Radovan Lukavský. Pohraniční vesnice nadaná jednotkou stráže hranic navíc zachycuje i zbytky starých financů vyjádřených další hereckou osobností Jaroslavem Marvanem. Obávané slovo ideologie je tu zachyceno v lakonických vzpomínkách na únorové události a v exulantech prchajících na západ do pro některé svobodného světa. Vcelku je to sugestivní obraz té doby, ze které nevyprchala vzpomínka na transfer německočeského obyvatelstva i zacházející obraz staré Šumavy. Za zmínku stojí i obsazení Vladimíra Menšíka v úloze, která jen potvrzuje šířku i hloubku jeho hereckého záběru podobně jako v případě Rudolfa Jelínka.

Mimořádně mravně vyhrocený scénář, dalekosáhle překračující meze polistopadové doby, předestírá skutečný problém s vlásečnicemi přechodových vláken a mezistádií. Povědomí o tom, co je křivda a co pozitivní alternativa, upadá stále zřetelněji a citelněji pro ty, kdo cit a zrak dosud zcela neztratili. Že Jiřina Bohdalová je skutečnou národní umělkyní a herečkou překonávající českou národní mez, by mělo být již národním kulturním dědictvím. K mimořádně kvalitním výkonům se rozehrály i Vlasáková, Beretová a Mihulová. Tahle mezigenerační přehlídka ženské české Thálie je opřená o promyšlenou Strachovu režii. Kdo koho v tomto nahodilém mravním minikolektivu podvedl či nepodvedl zůstává otevřenou otázkou, protože násobení vin a nevin je vždy problematické samo o sobě.