Dikaiarchos

Když jim do jednoho bylo zřejmé, že vše je jedním, usedli filosofové, kvantoví fyzikové a teologové kolem ohně jako jeden. Střídavě koukali na hvězdné nebe a do kmitajících plamenů, v nichž se kroutily jejich kongresové cedulky popsané jmény a tituly. Po chvíli si k nim přisedla režisérka Zlonoga a na opukovou zeď, schovanou ve tmě, jim promítla svůj animovaný film. Kruh hlav filmu mlčky přikyvoval. Po projekci se všichni zadívali na své ruce a setrvali v tichu. Jen rosnatou trávou se blížily vědomé kroky dalších týchž. - Okolnosti vzniku filmu a film samotný na Zippy Frames.

Tlumočím si Poznámky z (a k) Eremocénu. Slyším režisérku říkat: Ide iba o poznámky. Môžu fungovať samostatne, ale možno sa v mysli diváka vyskladajú do jednotnej výpovede... Pokiaľ sa odomkne štýlu filmu. Wilsonov termín eremocén, vek osamelosti, osamelosti v dôsledku úbytku biodiverzity, využívam ako oporný bod pre ďalšie skúmanie. Zvlášť ma zaujíma, či osamelosť nevzniká pri prepise nášho bytia z analógu do digitálu, z botomori do G-DAO, či tým, ako prepisujeme svoj bytostný zárodok do virtuálnej iluzórnej škrupiny (akt superplodné slepice ega, pozn. ed.), neprepisujeme aj budúcu podobu planéty a nás samých. Odpoveď je očividná. Čím väčšia je naša vzdialenosť od prirodzeného vnútorného – vonkajšieho priestoru, tým hlbšia je naša osamelosť. Opúšťame sami seba. A iste, gramatika prepisu obsahuje plno kritických faktických chýb, vrátane zužovania biodiverzity.

Fíha, chaso vůkolní, toť Žena, před níž zlovolní řvou výš o oktávy a svorně ztrácej hlavy.* – Právě tady připomenu Ženu, která uměla citlivě rázně a v pravou chvíli (a že šlo o desetiny vteřin!) zasáhnout ve prospěch působivosti díla a která coby nenápadná porodní dáma československého filmu přivedla na svět tolik jedinečných dětí. Její filmografie je nejvýmluvnější. Střih: Helena Lebdušková.