Superpero

Megapodivnost, kde děj naprosto nedává smysl a tak jsem ho vesele ignoroval. Bavil jsem se sebejistým výkonem Trintiganta, ale hlavně totálně depresivní atmosférou. Vše je šedé a absurdní. Nejvíc mi utkvěla tlustá dýchavičná robotka. Byla opravdu veskrze znepokojující. A ty postapokalyptické omalovánky ve scénách na povrchu byly také pěkné.

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno...

Folkově pomalé a posmutnělé. Písničky byly moc hezké, Oscar Isaac velmi dobrý a Carey Mulligan poprvé v kariéře sexy.

Totálně zbytečné, ale docela vtipné. Jim Carrey je furt dobrej, ale vrásčitej ksicht mu to kazí.

Perfektně zahrané, hlavně Richard Burton mě bavil, a i na dnešní dobu hodně odvážné. Postavy na sobě nenchají nitku suchou a obnažují slabiny těch druhých se zvrhlým potěšením. Jenže mi nešlo na mysl, proč hosté v tom bytě zůstávali. Někdy po druhé hodině ranní, neznali se a evidentně jim tam nebylo příjemně. Navíc to pak jelo furt podle stejného schematu - dvě postavy jsou spolu samy, hovoří, přitakávají si a pak se pohádají. Paradoxně nejpůsobivější mi to přišlo ve scéně s vystřelovacím parapletem a to je vlastně ještě čajíček. Ale říkám herecky super, strašně mě třeba bavily ožralecké taneční pohyby George Segala.

Počátek 20. století. Doba, kdy přijde nový vynález či objev téměř každý den a to je na The Knick nejlepší. Báječní muži se skalpely se předbíhají ve zkoušení nových operačních metod, vylepšování pomůcek a snaží se porozumět lidskému organizmu celkově, přičemž jim do toho umírají pod rukama desítky pacientů. Do toho tam všichni buď fetují, řeší rodinné trable, nebo jsou černoši, což je v roce 1900 mrzuté. Není to nějak hyper akční ani dynamické, ale stejně jsem měl po každém díle hned chuť na další. Tah s moderní ufohudbou se velmi vydařil.

Typická nezávislárna, kde se vlastně nic neděje, ale tak příjemně to ubíhá. Shailene Woodley je sexy, má to dobrej soundtrack a prostě mě to bavilo.

Magie. Katarze srovnatelná možná tak s dopařením Mass Effect 2.

Boj o moc uvnitř gangsterské organizace. Nešetří se intriky ani násilím. Má to opravdu moc hezky vystavěný příběh a celou stopáž to dokáže překvapovat. Výborná práce.

Mistrná variace na Vertigo. De Palma zde naplno předvádí svojí genialitu. Sledovačka hlavního hrdiny, krásné sousedky a záporáka, který vypadá jak hispánskej otec Fura, v první půlce filmu je naprosto dechberoucí. Je to velmi dlouhá scéna téměř beze slov, plná neuvěřitelně rafinovaných a vynalézavých záběrů, kde naprosto přehledně víme kde, kdo je a působí to přirozeně. A vůbec první půle je opravdu nervydrásající jízda, kde De Palma rozhazuje svoje trademarky plnými hrstmi. Druhá je zase výživný mindfuck, ale už v maličko odlehčenějším tempu. Mno a ty záverečné titulky, to je prostě lahoda.