Pohrobek

Podle předlohy Franse G. Bengtssohna vznikl nenáročný dobrodružný snímek se slušným obsazením, který se nesnaží o přílišnou věrnost ani historickou přijatelnost, ale zato nabízí pořádnou dávku nefalšovaného dobrodružství i hrdinství.

Jedinečný koncert Steva McQueena v jedné z jeho dalších rolí, které jsou mu snad všechny šité na míru. Film jako takový sám nabádá k zamyšlení a nevyskytuje se tu nic jako klišé, ale ani cokoliv, co bychom byť vzdáleně mohli předvídat, viz omračující poslední útěk, na ty je holt Steve nepokořitelný specialista.

Proč tohle Gregory Peck provedl? Co z toho měl, že si zahrál i v "remaku" svého veledíla? Pochopil jsem jeho účast v novém Mysu hrůzy, ale Franc Roddam prostě není Martin Scorsese a co z tohohle vyleze, muselo být očividné snad ještě před natáčením!

Komického na tom tedy není zhola nic. Kdo bude s lupou hledat romantiku, snad jí najde. Jinak se jedná pouze tradiční americké zpotvoření a přizbůsobení si starého, dobrého pohádkového námětu. Stejně jde však o jeden z nejlepších filmů Toma Hankse.

Zase důkaz toho, že pokud někoho už "nudí" Columbovy "stereotypní" postupy, měl by tento seriál sledovat alespoň ze zvědavosti, jaké herecké eso si z Falkem zahraje "partičku pokeru". V tomto díle tedy Pleasence Falka jednoznačně herecky převezl, i když dějově to muselo bohužel dopadnout jinak.

V průběhu druhé poloviny šedesátých let se westernovém žánru zkoušelo všechno, co se dalo, a tak se můžeme dočkat všemožných "sociologických" i "psychologických" studií ve westernovém kabátě. Většinou se pak dá říci, že se kvalita odvíjí z hereckého obsazení, což je právě případ tohoto filmu. Však jen považte Douglas, Mitchum a Widmark v hlavních rolích.

V krátké době třetí zpracování této klasiky, jež jsem měl možnost zhlédnout. Jistou úroveň si zachovalo, ale to, že se z Jima stal málem nějaký rapper a z Hucka uječený ztřeštěnec, filmu moc neprospělo.

"Schneeweißchen und Rosenrot" patří určitě k nejkrásnějším pohádkám bratří Grimmů, ačkoliv už není až tak proslulou. Vypráví příběh dvou děvčat, která vynikla obzvlášť dobrými srdci a jak to v pohádkách bývá, dočkala se náležité odměny. "Johannisthal", který společně s DEFOU vyráběl tento film, si sice poněkud pohrál s několika motivy pohádky, avšak do samotné struktury příběhu vlastně nezasáhl. Princ Trávníček jako by tomu z Popelky z oka vypadl.

Podivný kompromis mezi diváckou atraktivitou a věrností původní filozofii díla. Osobně si myslím, že bylo pamatováno na obé, ale ty "výchovné" scény vyznívají občas do ztracena, zatímco toho, co má zaujmout, je až moc. V každém případě si však každé rozumné zpracování jakékoli klasiky zaslouží pozornost.

V záplavě rozmáhajících se dvojnických filmů či těch o opravdových dvojčatech, které v devadesátých letech zaplnily nejen německou filmovou produkci, patří tenhle možná i k nadprůměru.