Necrotongue

Téma čtvrté epizody tak trochu vykrádá Kingovu Christine, to pro mě ale nebyl hlavní problém, víc mi vadilo, že všechny akční a brutální scény bez dobrého humoru působily strašně jalově a příběh se jaksi přestal posouvat kupředu. Navíc mi pomalu, ale jistě začíná lézt na nervy postava Pabla.

Největším problémem epizody nebylo nižší tempo, vadilo mi to, že jsem se opět nedočkal výborného humoru z první sezóny. Akční scény byly znovu v pohodě, brutalita byla taky na úrovni, ale nějak jsem se v této řadě přestal smát, protože jsem měl i tentokrát pocit, že mě k tomu tvůrci spíše nutí.

Co se stalo? Na pitevně jsem se dočkal fakt nepříjemného překvapení. Akční a brutální scény byly v podstatě v pohodě, ale humor prakticky uhynul, protože se tvůrci vykašlali na inteligenci a přišli s něčím prvoplánově vulgárním a já jen doufám, že to byl nějaký podivný úlet.

První epizoda druhé sezóny pěkně navázala na první řadu, tvůrci se správně drželi zaběhnutého modelu a příběh měl od první chvíle slušné tempo, divákovi byla představena hlavní zápletka série, jen jsem měl takový pocit, že humoru tentokrát chyběla lehkost a že se místy dost tlačilo na pilu.

Po první sezóně seriálu, bych mohl mít rozporuplné pocity, protože jsem se těšil na pořádný horor s mrazivou atmosférou a brutálním násilím, místo toho jsem viděl akční komedii plnou hlášek a brutálního násilí. Vzhledem k tomu, že mám rád černý humor, rychle jsem přizpůsobil své myšlení nastalé situaci a mohl jsem si celou jízdu s Ashem a jeho partou pohodově užít. Až na čtvrtou epizodu jsem byl velmi spokojen a pekelně jsem se bavil.

Finále první sezóny mě nijak nezklamalo, neslo se v duchu celé řady, takže na prvním místě byl opět humor a za ním svorně poklusávaly akce a krvák. Bavil jsem se výborně, jako bonus mi tvůrci přihodili další orální porody, nuda nehrozila a po takovém závěru se můžu jedině těšit na další sérii.

Další povedená epizoda, kterou tvůrci postavili na hláškách prudce inteligentního Ashe a na neustávajícím toku krve, vnitřností a dalších částí těl. Také jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že je Ruby Abdul Alhazred, což mě potěšilo, celou dobu jsem si myslel, že to bude nějaký vousatý a vrásčitý arabský kmet.

"Pri poslednom litri vína, každý rád si zaspomína..." Šmarjá, to už je doba, kdy jsem byl v téhle chatě poprvé. A pořád má u úžasnou, romantickou atmosféru, díky níž tu nejedna dívka úplně ztratila hlavu. Musím ale otevřeně přiznat, že souboj Ash vs Ash nebyl ani zdaleka tak dobrý, jako jeho skvělý boj s rukou.

Proti předchozímu dílu šlo přece jen o slabší epizodu, i když mě Lemovy jégrovky možná budou strašit ve snech. Je zvláštní, že Ashovy příšerné kecy poslouchám už po sedm dílů a pořád mě hodně baví. Milice se mi zdála být slabá, proti Vaasovým chlapcům by si ani neškrtla.

U šesté epizody jsem se bavil zatím nejvíc, načal mě tragéd Ash se svou zoufalou snahou zabodovat u servírky s balícími hláškami z dob Top Gunu, aby mě úplně odvařil nasledný parádní masakr. Obzvlášť mě pobavila Kelly, která si vybrala svou chvilku.