Oralfabet

Hmm tak to máme zase jednou film z kategorie "to bylo úžasný, dechberoucí, jedinečný, už to nikdy nechci vidět". Ten film mi znásilňoval celé dvě hodiny mysl, a to docela nemilosrdným, ne úplně ohleduplným způsobem. Nakonec jsem musel hodnocení zvýšit kvůli růžovým ponožkám, ale velká část tohohle filmu je pro mě asi nekoukatelná, a to jsem relativně zvyklý na extrémní kousky... Tenhle film ale snad slovo extrém úplně redefinoval. Sam Neill a Isabelle Adjani hrají jako kdyby se ze všech sil snažili zešílet a úplně tím smazávají hranici mezi realitou a fikcí, protože takovéhle výkony prostě jdou daleko za nějakou přetvářku či předstírání (absolutně mě nepřekvapuje, že Isabelle Adjani měla z téhle role ještě dlouho traumata). Kurva... Chce se mi plakat, křičet a taky spát (začít se sledováním po půlnoci nebyl dobrý nápad, když vezmu v úvahu, jak unavený jsem už od začátku byl). 9/10

Je hodně věcí, co se mi na tomhle filmu líbí. Ta nádherně jednoduchá zápletka, jasná motivace hlavní postavy, spousta doopravdy vtipných nápadů a náznaky Burtonovy výjimečnosti, která se měla naplno projevit až v jeho dalším filmu. To dobrodružství mě prostě docela bavilo, rychle to uteče a tak dál... Ale taky jsem si tak od desáté minuty až do konce přál, aby našeho protagonistu někdo brutálně znásilnil nebo mu aspoň dal pořádně do držky. Nemyslím si rozhodně, že by Paul Reubens nebyl talentovaný, myslím si, že má talentu spoustu a v tomhle filmu ho všechen využívá k stvoření jedné z nejotravnějších postav, co kdy svou přítomností zneuctily stříbrné plátno. Takže bohužel, tenhle film prostě nemůžu mít rád, protože to je PEE WEEHO dobrodružství a PEE WEE je nejspíš skoro v každém záběru a já už PEE WEEHO nikdy nechci vidět. Doufám, že se mi o něm nebude zdát. Oblíbená postava: Amazing Larry. Edit: Pár dnů po shlédnutí jsem se dozvěděl o Reubensově "kino incidentu" a vím teď s ještě neochvějnější jistotou, že tuhle postavu nikdy víc nechci vidět (Netflix film z roku 2016 - ne, děkuji) 5/10

Jako pěkný no. Hlavně létající kola a záchrana žab. 7/10

Jeden z filmů, o nichž se těžko píše něco originálního - temná, pochmurná atmosféra, tragický příběh, bla bla bla... Mě by hlavně zajímalo, jestli Batman vždycky znenadání mizel i v komiksech nebo je Nolan fucking hack, protože to bylo fakt úplně to samý i s hláškama typu: "tohle dělá pořád" z úst spolčeného poldy. Jo a vizáž hrdiny tady v komentářích lidé přirovnávaj ke všemu možnýmu od Heathova Jokera po Stříhorukého Edwarda, já nemohl z hlavy dostat frontmana švédské melodic death metalové kapely Avatar, která je mimochodem dost kulervoucí, zvlášť naživo. 9/10

Fakt mě překvapilo, když jsem po shlédnutí filmu zjistil, že pan režisér natočil taky Zardoz, a to dokonce hned po tomhle. Jinak tenhle film byl originální v hodně směrech, ale to využití banja... wow. 7/10

Jsem zklamán, že žádná postava neřekla: "So what are we? Some kind of league of extraordinary gentlemen?" Teda aspoň myslím, přiznám se, že jsem nedokoukal.

Carey Mulligan je tady neskutečná, jinak oceňuji hlavně absenci násilí, která ale nijak neubírá na napětí či uspokojivosti, a pak taky zakořeněnost v realitě kontrastující s over the top stylem filmařiny, občas skoro připomínajícím třeba nedávné Birds of Prey. Fakt chytře vymyšlený revenge flick s hodně hustým závěrem. Btw: Asi bych se klidně podíval na předvídatelnou tuctovou romantickou komedii s Carey Mulligan a Bo Burnhamem. 8/10

Začátek mi lehce nesedl, jednak samozřejmě musí být neuvěřitelně složité představit najednou dvacet různých postav, jednak mě trochu zmátla celá ta záležitost s helikoptérami a pesticidem... Za chvíli jsem se ale do děje ponořil a vychutnal jsem si dosyta celé tři hodiny. Celou dobu jsem si to chtě nechtě musel v hlavě srovnávat s Magnolií, a (naštěstí) jde v konečném důsledku myslím o velice odlišné filmy. PTA si užívá drama a teatrálnost, plně využívá toho, že natáčí film a může si dělat, co chce. Z Short Cuts mám spíš dojem, jako kdyby Altman vzal dvacet různě propojených postav a nechal jejich příběhy, aby se samy vyvíjely, občas to působí skoro až dokumentárně a fakt jsem měl prostě pocit, jako kdybych sledoval osudy skutečných lidí. Nejvíc tady na mě zapůsobily různé drobné vtípky a okamžiky, co na sebe ani nijak nestrhávají pozornost. Pořád preferuji Magnolii, má v mém srdci prostě speciální místečko, zároveň ale myslím, že nemá smysl srovnávat, který film je lepší. Ale jedno srovnání stejně na závěr přihodím: Déšť Žab > zemětřesení. 9/10

Asi nejdojemnější, nejkrásnější závěr filmu, co jsem kdy viděl. Tu roli by nemohl hrát nikdo jiný, než Harry Dean Stanton. 10/10

Nemám ve zvyku přehánět, ale tohle mě snad emocionálně zasáhlo ještě silněji, než The Room od Tommyho Wiseau. 8/10