Pink.Panther

Popelku vysílají na Novém Zélandu ve čtyřicetistupňových vedrech, v Argentině mají 82 minutovou verzi a například v Norsku je pohádka ve skutečnosti jediným filmem, který lidé požadují vysílat na státním kanále NRK1 na Štědrý den - tvrdí, že bez něj nebudou řádné Vánoce; jen jednou vynechali a norská TV byla zavalena protesty a museli film ještě následující Vánoční den odvysílat. To shrnuje do značné míry to, o čem tato klasika je._____Co mě vadí zejména u nové remasterované verze, kde můžete počítat Libuščiny pihy, je zastaralý academy ratio, je opravdu škoda že to nebylo natočeno na širokoúhlý formát. To je ostatně problém mnohých českých filmů, přičemž s anamorfním objektivem by se snad dal točit širokoúhlý film i na klasickou 4/3 techniku? Škoda, mohli jsme mít u těchto filmů vyplněnou celou plochu monitoru a nebýt limitovaní černými pásy po stranách moderní televizní full/ultraHD obrazovky._____Celkově je Vorlíčkem prezentována velmi úspěšná a ucelená práce a její fenomenální úspěch celosvětově nejznámějšího českého filmu někteří dodnes nerozdýchali. Zimní krajina a snová hudba podtrhují romantický materiál filmu. Snímek neguje vše k dokonalosti, rozdíly ve feudální/nevolnickodělnickorolnické třídě musí ustoupit lásce a nespravedlnost musí nakonec vyklidit pole. Úžasně nerealistický kurz včetně šťastného konce dělá pohádku a umožňuje lidem snít.

Jedno vejce, co jsem zapomněl na vyhřátém parapetu, mi nějak zmizlo, vlastně jsem tam našel jen dvě prázdné poloviny skořápky, hm zajímavé. Druhé z lednice jsem měl možnost zužitkovat, jenže jsem omylem vyklopil na pekáč skořápku a vejce mi zůstalo v ruce. Třetí už jsem neměl. Nu což, i hladový divák je divák a Tři vejce do skla mi k tomu celkem sedly aneb hladovému do talíře nekoukej. Vejce sice nebudou Burianovým nejlepším filmem, ale jeho Nariškin je skvělý a kozáčka umí lépe než rodilý kozák. Akce s kobrou vyvolala salvu smíchu. 70%.

Krobot zahrál dobře. Pravda, nebylo vlastně co zkazit, většinu filmu odchodí s jednou kamennou tváří nebo to odstojí a odsedí zády ke kameře. To vůbec nevadí, že režie možná trochu nedůvěřovala českému bardovi. Právě tyto "zádové" záběrý kamery jsou výborné, dokonale zapadnou do stylistiky filmu, která je vskutku excelentní. Jednoduchá ale brilatní BW mizanscéna, povedená hra se světlem, vynikající kamera s potlačeným střihem v čehož důsledku bylo dosaženo zesílení již zmíněných vizuálních vjemů, což ještě podtrhuje úspornost dialogů._____Autoritativní pohyb kamery zaujme hned v úvodním předlouhém nájezdu na přídˇ lodi. Návazný pomalý švenk na noční dok vytváří monochromatické fotografie, které klubového diváka musí nadchnout a adaptovat na cinefilní zážitek na který čeká měsíce i roky než přijde a pak se jen diví odkud že vítr vane. Nagyon jó volt, Magyar fiúk meglepheti!

Je to už šestý semestr co se dvořím Aněz, půvabné medičce z lékařské fakulty Masarykovi univerzity. Během této doby náš vztah nikdy nedospěl k žhavému erotismu. Aněz je křehká blondýna s oduševnělou horní polovinou obličeje a ručně šitou pestrobarevnou květinovou rouškou. Vždy měla jen samá áčka, já céčka a co by chudý student nevlastním sportovní vůz, ale mám jen elektrickou koloběžku značky Xiaomi. Aněz, já tˇa mám rád aj bez peněz!......Abych se v nuceném celibátu ještě trochu více potýral, zkouknu Nahotu na prodej slovutého to rejži Olmera. Slovo Soukup jakoby bizarní zážitky přitahovalo samo od sebe - tak hudba byla děsivá a byl jsem vtažen do divokých devadesátek, rasistické nekorektnosti, americké skoroakčnosti, krampolova polobelmonda a filmové amatérštiny. Sakra to bylo zas jednou eklhaft. Ó Aněéééz.

Už ani ten Mars není to co býval.

V druhé plovině sedumdesátých let proběhla světem vlna zájmu o mars ufo mimozemšťany, prostě vesmírná móda která zachytila svět filmu a v něm i režiséra Jireše. A zatímco Spielberg a Lucas si scénáře ke svým filmům napsali sami, Jireš se v tomto spolehnul na Márii Dufkovou-Rudlovčákovou. Autorský cíl projektu byl od samého začátku definovám jednoznačně - s Talíři nad Velkým Malíkovem nekonkurovat Lucasovým Hvězdným válkám ani Spielbergovým Blízkým setkáním třetího druhu. A ve finále mohli tvůrci před schvalovací komisí prohlásít hrdě a se stachanovským nadšením filmového úderníka - cíl splněn na dvěstě procent!

Leningrad, jedno léto na začátku 80. let, sovětský pre-perestrojkový rock-underground zfilmovaný černobíle s vybranými barevnými akcenty a vloženými Scratch-animacemi. Důraz je kladen především na vztahy v hudební komunitě. Politika přichází do popředí velmi málo a pak se s ní zachází decentně, není to žádná agitka jak ji známe z hřebejkových takyfilmů. V roli Nataši je vycházející hvězda ruského filmu Irina Staršenbaum. Můžeme tedy Rusům závidět nejen šikovnou režii. Ostatně pokud chcete vidět v českém filmu trochu schopnou mladou herečku, která trhne sexappeal hvězdy současného českého filmu Simony Babčákové, musí tato být ze Slovenska, z Maďarska nebo třeba z Tatarstánu (Elizaveta Maximová).

Po té co jsem ukončil proces smíření, tedy smířil jsem se s tím, že už ani princové a princezny nejsou to co bývali a poválečná kvalita nám v tom lepším případě mizí v domovech důchodců, nutno po letech zkonstatovat že tohle nebyla ani zdaleka ta největší bizarnost co se objevila na televizních obrazovkách o Vánocích. Naopak. Ano, Janek bude bez charizmatu, princezna je odvážná i mužná zároveň - možná až příliš, ale na TV formát to má solidní výpravu zajímavé exteriéry i interiéry a Janák je solidní řemeslník. Moja zaujímavosť z natáčania: původně měla hrát Janka Monika Timková a princeznu Matouš Ruml, ale na první klapku to bylo změněno po té, co si Ruml tvrdošíjně odmítal oholit lýtka. 70%.

Asi bych se proměnil v římského turistu, kdyby byl film barevný a širokoúhlý. Mohl bych být i nadšený turista, kdyby zároveň hl. roli hrála např: Loren. Ale tento blackandwhite bedekr není k římskému koloseu přívětivý. Je průměrný, staromódní a Hepburn nehraje nic co by mělo oskarový lesk. Asi se vrátím Do Říma s láskou, ale režírovat to bude Woody Allen, hrát tam bude Penélope Cruz.

Jsou takové dny, kdy i metavejlupek z Chacharstánu zapomene své lahváče v mražáku na stodolní, své staré odpoví že ho (i dnes jako každou středu) bolí hlava, dcerám neopraví beznadějně hrubkovité úkoly, nepustí si svou okoukanou fantasy a ani neoroštuje své milované kabáty - místo toho dá štrause!. A věnuje se filmové poezii v její ryzí vizionářské podobě. Jsou takové dny ve vesmíru, (možná) .... Produkce: Metro-Goldwyn-Mayer