Prázdniny v Římě

Tento film sa u mna zapise na vrchol mojich oblubenych romantickych komedii a to hlavne vdaka vynikajucemu scenaru a skvelim hercom. Je prekvapujuce, ze tak ako ma nudila komedia RANAJKY U TIFFANYHO (1961), o nieco viac sa mi pacil muzikal MY FAIR LADY (1964) a ako sa hovori do tretice vsetko dobre a tak s Audrey Hepburn dopadli Prazdniny v Rime zatial najlepsie a s tym som naozaj nepocital :-)... 29.05.2009 ________ Gregory Peck - (Joe Bradley) +++ Audrey Hepburn - (Princezna Ann) +++ Eddie Albert - (Irving Radovich) +++ Hartley Power - (pan Hennessy) +++ Harcourt Williams - (Ambasádor) +++ Produkcia: Robert Wyler a William Wyler +++ Hudba: Georges Auric +++ (26.07.2008)

|| Scenár: Ian McLellan Hunter, John Dighton / Predloha: Dalton Trumbo | Hudba: Georges Auric, Victor Young | Produkcia: William Wyler | Distribúcia: Paramount Pictures | Rozpočet: 1,5 miliónov $ | Tržby: 12 miliónov $ || Stačí sa pozrieť na režijnú filmografiu Williama Wylera, a človek zistí, s akým dielom bude mať tú česť. Ak Vás v dobe superrýchlych strihov a záberov dokáže zaujať 60 rokov stará romantická komédia s priemernou dĺžkou záberu 40s+, musí v tom byť niečo viac, než čarovné. 90% | HD, HU DTS | (14.09.2013)

Nestárnoucí hollywoodská klasika. Sentimentální romantický film, v němž dokonce i cynický paparazzi objeví v hloubi sebe esenci gentlemana, setká-li se tváří v tvář s nejsilnějším emočním pohnutím lidské mysli - láskou. Filmová iluze štěstí. Překvapivý nehollywoodský konec, zvláště v intencích tohoto žánru. A Audrey Hepburnová byla skutečně nádherná. Člověk si nemůže vybírat. (24.12.2018)

Znám křišťálovou studánku a toulky nocí bez spánku, v rytmu věčného města, kam vede každá cesta. Skvost jménem Římské prázdniny, hořkosladký a nevinný, září Audrey a Gregory, v nebesky čisté lovestory. Nejkrásnější pohádka, jakou jsem kdy viděla. Která dívka by nechtěla být princeznou, když Gregory Peck je princem? Proč jsem se nenarodila o pár /desítek/ let dřív?:) _____Scéna z tiskové konference: v jediném vzájemném pohledu se zrcadlí hlubší, dráždivější a jímavější city než ve všech sbírkách poezie, které jsem kdy četla... Ann: I don't know how to say goodbye. I can't think of any words. Joe: Don't try... (18.05.2007)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)