baiskon108

K Trůnům jsem opožděně usedl s tím, že se mám připravit na geniálních sedm řad o sedmi královstvích a na tu osmou… Nechci znít nijak rebelsky, ale nejspíš v důsledku všech očekávání jsem finále zas tak neodsoudil a naopak jsem si ho pocitově užil pomalu víc než ten zbytek, který jsem vnímal jako kvalitní, ale přesto vláčivé rozmisťování figurek. Od stále putujících typu Arya, po stále vyčkávající typu Daenerys. Některým těmto linkám prostě chyběl deadline i potenciál, a poslední řadu jsem tak následně vnímal jako zadostiučinění, kdy se konečně všichni spojili. A ano, vývoj některých postav je úplně nesmyslný, a mnohé osudy proto končí docela neuspokojivě. Ale tak to občas bývá, predevším v Západozemí :). Zkrátka a dobře tomu nejde upřít to, že jde pořad o seriálový svět, který tu ve své rozsáhlosti prostě nemá obdoby.

Od hotelové televize, přes první notebook, až po streamovací službu. Téma putujícího hrdiny a kreativní obrazové vyprávění bylo na tom vždy to, co mě dokázalo oslovit v každém věku. Vydání se touto cestou sice bohužel zapříčiňuje často monotónní, nebo naopak až moc experimentující příběhy, ale pak se mezi takovými najdou epizody, které to svou kvalitou vyváží – jako třeba „Jack and the Three Blind Archers“ a „Tale of X9“. Celý seriál se však dočkává toho největšího vykoupení s poslední pátou sérií. Svou uceleností a vyzrálostí jde víc emočně na dřeň a nádherně ukončuje celou samurajovu pouť.

Persistenece průměrnosti a k tomu urážející dezinterpretace celého Dalího (nebo alespoň té části, o kterou se s námi měl tu čest podělit).