Slarque

Tentokrát na to šli filmaři z jiné strany. Jako předlohu si vzali film natolik nepovedený, že jim jen těžko může někdo vyčítat, že ho zkazili. A přestože postavy i děj jsou opět očekávaně pitomé, nějak mi to tady nevadilo a docela jsem se bavil (možná to bude i tím, že jsem neviděl módně zbytečné 3D). A vůbec neřeším, jestli to bylo tím, jak je to blbé. Moc jsem nečekal, ale nuda nenastala.

Kolektivní portrét obyvatelek pařížského nevěstince na samém konci 19. století (roky 1899 a 1900, druhý letopočet mylně vydáván za století dvacáté) nám dává nahlédnout do doby, která je dávno pryč, a na místa, kam se běžně nepodívali ani tehdejší návštěvníci těchto podniků. Kromě samotné profese je tu vylíčen i běžný život za zavřenými dveřmi, odkud prostitutky nemohly svobodně vycházet. Občasné flashbacky, střídání stejných krátkých scén, zobrazení snů, pár působivých momentů vzniklých použitím anachronické písně ze šedesátých let 20. století. Snad až na prostitutku plačící sperma se mi to líbilo, tohle už byl moc velký úlet. Chlíváci ať si dvě hvězdičky odečtou. ;-)

Vlastně se mi to líbilo víc než švédská verze. Nejvíce mě překvapila Rooney Mara, která proměnu v drsnou hackerku zvládla bravurně. Daniel Craig vypadá spíš jako volba rozumu, než že by se na roli opravdu hodil. Ale na Bonda jsem si vzpomněl pouze u úvodních titulků. David Fincher se s předlohou popral dobře, ale není to tak výborný film, na jaké jsem od něj zvyklý. Jestli je to předlohou nebo něčím jiným, nevím. Rozhodně chválím pro americkou produkci neobvyklé rozhodnutí nepokoušet se děj násilně přesouvat ze Švédska do Ameriky. A ani hackerské sekvence tentokrát nepůsobí k smíchu (což je u filmů vůbec skoro zázrak).

A máme tady další zbytečný remake. Ještě je celkem zajímavý v první části, kdy nám vypráví všechno to, co Carpenter přeskočil, jenže pak místo slasheru začne naprosto monotónní řezničina, u které jsem se nakonec začal i nudit. Tyler Bates aspoň zachoval Carpenterův jednoduchý hlavní motiv, ale celkově je to jako obvykle o pár tříd slabší.

Scorseseho filmová pocta průkopníku kinematografie Georgesi Mélièsovi je vydařená a opět (pár měsíců po Tintinovi) ve velmi funkčním 3D podání odvyprávěná. Jen mi papá Georges a celý jeho příběh připadali mnohem zajímavější než samotný Hugo, což by vzhledem k tomu, kdo byl hlavní a kdo vedlejší postavou, mohl být trochu problém. A docela mě překvapuje, že se mezi nominacemi na Oscara nenašlo místo pro Bena Kingsleyho.

Rozhodně nejlepší „found footage superhero flick“, co jsem kdy viděl. ;-) Tenhle film má překvapivě promyšlený scénář (ne sice úplně dotažený k dokonalosti, ale nic v něm vyloženě nevadí) a hlavně zcela neznámé herecké obsazení, které působí naprosto přirozeně i v těchto extrémních situacích. Režisér si s tím pěkně pohrál a s chutí využil i toho, že zde může s kamerou manipulovat po libosti, což v tomto žánru normálně nejde. Peněz na triky asi nebylo moc, ale ty co tu jsou, vypadají bezchybně. Nečekaně příjemné překvapení.

Nevím, možná je to pro děti, ale je to prostě taková animovaná sci-fi napůl plynu. V Hongkongu nakonec spáchali naprosto tuctový kousek bez chuti a bez zápachu, což je vzhledem k potenciálu světa této mangy spíš smutný výsledek.

Seriálovost tomuto typu filmů moc neprospívá. Snaha zatáhnout do toho opět Kukuru a Stašovou pomocí čím dál nepravděpodobnějších scenáristických kliček, díky čemuž je poměrně obtížné brát vážně i ten zbytek, je ve výsledku značně kontraproduktivní. A klišé o tom, že psychopat poslouchá německy zpívaný metal, je už dávno k smíchu samo o sobě. Jinak dobré.

Divadelní hra přenesená do exteriérů a různě honosných sídel. Pouhých pět postav (z nich ještě jedna nenápadná v pozadí) a dialogy o psychoanalýze a sexu (pokud to není totéž). A zabalené jako romantické drama. Přes nezpochybnitelný talent některých zúčastněných (zejména Cronenberg, Shore a Fassbender) mě to tentokrát nijak zvlášť nezaujalo. Možná je to i tím, že všechno, co vím o psychoanalýze, pochází z filmů Woodyho Allena.

Film, který si mě docela získal nepapírově vypadajícími postavami i dialogy, ke konci začal zakopávat o množství náhod (jistě osudových) ve scénáři, až doklopýtal k naprosto pitomému konci, který dělá celý film naprosto zapomenutelným. Chápu, že ve čtyřiadvaceti není nikdo oscarový scenárista, ale takhle zabít vlastní film je prostě smutné.