Bluntman

LFŠ 2008 PERSONÁL stojí na počátku hnutí tzv. "polského kina morálního neklidu", vyznačujícího se až dokumentární formou podání, civilními hereckými výkony a soustředěním se na závažná sociální témata, přičemž ústřední hrdina - člověk z lidu - je postaven před závažné morální dilema, které musí řešit a vyřešit. PERSONÁL je oním počátkem, protože přichází do bodu onoho morálního dilematu, a v něm příznačně končí, stejně jako hlavní hrdina, váhaje._____ Jde rozpoznat, že Kieslowski má za sebou dokumentární minulost, a tak se není schopen zbavit dlouhých záběrů sledujících dění, z nichž si má divák udělat obrázek sám, a dělá mu problém vedení herců, kteři hrají ve zcela jiných polohách, a výstavba filmu, narušovaném vtipnými vsuvkami a absencí jakéhokoliv dramatického oblouku. Ale jako portrét jednoho divadla a lidí v něm pod tíhou doby fajné, včetně utlumeného a idealisticky sympatického Juliusze Machulského, přibližující televizní film o závažných otázkách "běžnému" divákovi. P.S. Tak podepsal, nebo nepodepsal?

LFŠ 2008 Měl bych z toho filmu být nadšený, protože vedle freudovské psychoanalýzy, která je zde naprosto zjevná, se film dá číst z hlediska lacanovské teorie o zrcadlech a našem odrazu v něm, ale nejsem. Nemůžu popřít, že by mě nebavilo, nakolik okázalá expresivnost filmu je komentována vtipnými stínohrami a že by mě nepřekvapila pointa "filmu ve filmu", přičemž film je zde pojímán jako autonomní druh umění vstřebávající divadelní a literární vlivy, ale nějak to šlo - i přes výborný doprovod Sunflower Caravan - mimo mě.

LFŠ 2008 FÍGLE jsou přesně ten typ filmu, kterému se snažím na festivalech nebo filmových akcích vyhnout, protože jsou to "klubovky" se závažným sociálním tématem a tesknou atmosférou, které získávají ceny za to, o čem jsou, a ne proto, jaké ve skutečnosti jsou. Televizní podívaná vyprávějící dramatický příběh, která je odlehčována výraznými komediálními prvky "na jedno použití", nám představuje jedny nudné letní prázdniny, které mohou změnit za daných okolností život všem. Divákům ale ne, protože Jakimowski neumí dost dobře gradovat a navodit tu správnou atmosféru, což se vyznačuje tím, že tu střihne dřív, než emoce stihne přijít, tu zase později, a otravně opakuje několik scén (holubi, např.), které mají být poetické, ale ve skutečnosti nejsou nikterak valně zúročeny a zdržují od vlekoucího se vyprávění. Intelektuálská nuda, kterou Asociace filmových klubů zakoupila do distribuce, není ani dobrým mainstreamem, přestože má výborně vedené herce a snaží se zavděčit všem, ani klubovým filmem, protože na to zde chybí vykreslení sociálního statutu postav. Nuda, nuda, šeď, šeď...

LFŠ 2008 MEDIUM od Jaceka Koprowizce není žádný kopr, ale z dramaturgického hlediska mi nepřijde dvakrát schůdné dávat tyhle pomalé atmosferické filmy jako poslední (ve 23:00) na LFŠ. Většina lidí totiž pospává, a tak kolektivní zážitek z "polského OMEN" není tak intenzivní, jak by si konkrétní scény - jimž dominuje "masturbace slepice" - bezpochyby zasluhovaly. Klasické horrorové propriety, jako jsou brutální vraždy či rozlehlý a starobylý dům a mísení snu se skutečností, slouží jako pozadí k psychologické podívané, jíž dominuje maniakálně démonický Jerzy Stuhr a znepokojující pointa, které se ale jen z poloviny povedlo vyvést diváka z míry tím, že by mohlo po světě pobíhat vedle Hannibala Lectera a Mirka Topolánka další ztělesněné ZLO.

LFŠ 2008 Švankmajer ve své prvotině vzniklé na motivy "dětské" knížky Lewise Carrola ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ stvořil překlenovací film, který je někde mezi jeho geniálními animovanými krátkometrážními filmy a pozdější celovečerní tvorbou příliš často koketující s hříčkami._____ NĚCO Z ALENKY tematizuje médium filmu jako určitý druh snu ("Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte.") a snaží se o literární adaptaci do filmové podoby, přičemž jde o to, aby znaky obou umění byly co nejvíc zachované. V případě "literárního" to s sebou nese určitou nefilmovost, když sledujeme dění a to je nám Alenkou ještě komentováno, a v případě filmového určitou repetetivnost ve vyprávění a retardaci temporytmu vyprávění (takže 86minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je). _____ Ocenitelné je, že Alenka do sebe absorbuje vlivy ze surrealismu a psychoanalýzy, a nebojí se znepokojovat a rozrušovat středostavovské publikum, ale že bych souhlasil se švankmajerovskou tezí "úniku umožňujícím svobodu" se říct nedá. Ve svém světě máme prostor pro imaginaci, nastolení vlastních pravidel vnímání a přijímání, ale nelogičnosti v jinak soudržném Alenčině světě (pojídání...) zamrzí. Nesouhlasím s tím filmem, ale oceňuji ho. A to nejsem ani Japonec ani Brit.

Až mě samotného zaskočilo, nakolik se mi AKTA X: CHCI UVĚŘIT líbilo, přestože nejsem shipper (speciální "druh" fanouška, který fandí milostnému vztahu mezi Mulderem a Scullyovou). Je nutné si uvědomit, že Mulder a Scullyová jsou postavy, které se vyvíjely díl od dílu, sezónu od sezóny a druhý film není završením či významným objevem v jejich vyšetřování (to byl totiž první "díl"), ale vztahovou podívanou, v němž příběh hraje až druhou roli, pokud vůbec._____ AKTA X: CHCI UVĚŘIT, přestože tvůrci před premiérou tvrdili jinak (a zase lhali!), je určený výhradně pro fanoušky seriálu a prvního filmu, kteří si vychutnají nepřeberné množství odkazů a znají minulost, kterou postavy prošly. To proto, že se zde pracuje s divákovou "seriálovou" pamětí, když se upomíná na konkrétní případy z prvních sezón (vyjmenovává je agentka v podání Amandy Peet) a s až fanouškovským fetišem (první scéna s Mulderem v pracovně s plakátem, pochutinami, novinovými výstřižky a míčem je v tomhto ohlednu příznačná). Zároveň se zde tematizuje postavení Muldera a Scullyové ve fikčním světě a ústředním tématem je - tak jako v seriálu - otázka víry (v sama sebe, Boha či mimozemšťany), a tak bude divák vyrazivší na žánrovou podívanou u pomalých dialogů na hranici sentimentu trpět a u fanouška zapracuje nostalgie a neurazí ho ani vtípek po titulcích._____ Nefanoušek, který viděl kdysi několik sezón, ale ty pozdější nezná, by zase mohl ocenit, nakolik si tvůrci poradili s rozpočtem: i přes "pouhých" 30 milionů dolarů film nevypadá televizně (ale nečekejte digitální černé hmoty ani výbuchy budov či odlétající U.F.O.), a atmosféru, vycházející ze syžetové struktury MLČENÍ JEHŇÁTEK a pomalém temporytmu vyprávění INSOMNIE. Nutné je také ocenit invenční střih, spojující několik rovin odehrávajících se v různém prostoru a v různý čas, a umné pohrávání si s klišé (Rusáci!). Na třetí díl, nejlépe mytologický a s premiérou v roce 2012, jsem zvědav.

ONA TO MUSÍ MÍT je celovečerním debutem "černošského svědomí Ameriky" Spikea Lee, jenž se s vervou pouští do témat, které se později v jeho tvorbě stanou pro něj naprosto typickými - černošské otázky a sexuality, popř. vztahů (JUNGLE FEVER, DO THE RIGHT THING, SHE HATES ME)._____ Za 175 000 dolarů natočený nezávislý film, který vyvolal smíšené kritiky a "vydělal" sedm milionů, je klasickou ukázkou tzv. Indie filmu jarmuschovského střihu, sázejícího na herecké výkony, chytře napsané dialogy a vypiplanou stylistickou stránku sloužící obsahu. Lee už nikdy nebyl tak sarkastický, přičemž všechno drží dokonale pohromadě, a osvěžující, protože v 80. letech, v nichž v černošské komunitě dominují tzv. blaxploitation filmy zobrazující ženu jako sexuální objekt pro potěchu mužského oka, přichází se zápletkou, v níž žena spí s třemi muži a nijak se tím netají (a ani jim). Nejedná se ale o feministickou obdobu GIRL 6, naopak je zde vyobrazena sexualita a otázka vztahů jak ze strany žen, které jsou ukázány i jako ty chybující či váhající, tak i mužů, kteří jsou buď nedospělí či narcističtí._____ Přestože se nabízí psychoanalytické čtení (zvlášť když režisér a scénárista v jedné osobě hraje jednoho z oněch mužů a zároveň i své alter-ego), film onu možnost okázale nadsadí ("Nejsem psycholog nebo tak, ale když spí s tolika muži, asi se jí otec nevěnoval dostatečně.") a vyloučí. Zajímavé je sledovat, jak výborná je stylistická stránka, kdy se užívá ostrého svícení, monochromatičnost je oživena barevným muzikálovým výstupem jako z jiného filmu, a inscenačně zaujme scéna soulože s narcisem a machem. Nevítězí ale styl nad obsahem, přestože ten vychází z výše nastíněné premisy a k tomu volí vhodnou stopáž, protože po vypravěčské stránce zaujme brechtovskými zcizovacími prvky, kdy hrdinové promlouvají do kamery, optika vyprávění se mění v závěru z ženské hrdinky na mužského hrdinu a dokonce se vypravěčem chce stát na chvíli postava Spikea Lee ("Hele, kdo to tu vypráví?!")._____ Překvapivě i dabing se vyvedl a jsem rád, že jsem měl tu možnost vidět režisérskou verzi (kinoverzi chyběly 4 minuty převážně sexuálně explicitního materiálu, které byly vystřiženy kvůli snížení přístupnosti) mistrovského a klasického debutu svou soudržností a nápaditostí srovnatelného s takovými jako Godardovo U KONCE S DECHEM či Scorseseho KDO TO KLEPE NA MÉ DVEŘE?. Soudržné, chytré, vtipné, nápadité, uhláškované, skvěle zahrané a obsazené, stylisticky výborné a vypravěčsky sofistikované... a přesto modré. :-(

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat.

Přestože by se to na základě kritik a recenzí mohlo zdát, Mike Myers neztratil své mojo ani nezbytný nadhled, zatímco se naváží do americké popkultury, způsobu života a přístupu k filozofiím a východním náboženstvím. Na první pohled se jedná o další z řady hloupých a fekálních komedií, která dojíždí na chabý příběh a tím pádem i scénkovitost s tím spojenou a vyložené rochnění se v trapných situacích, jenže - Myers má odpozorována klišé a schémata obdobných filmů, tak často vystupuje z dění, promlouvá přímo na diváka a dokazuje, že pokud se jde za nátěr, film je doslova nabitý parodickými narážkami pro zasvěcené, popkulturními aluzemi, hyperbolizací rasových a sociálních stereotypů a okázale boří tabu (sloni rulez!). Zároveň si tím důmyslně rozšiřuje svůj vlastní filmový fikční vesmír, do kterého tentokrát zařadil postavu, jež není dostatečně nosná. Za 3 geniální vtipy tři hvězdy, ale jinak zklamání. Sandlerův ZOHAN je mnohem stylovější a propracovanější, filmovější a zábavnější, Myersův GURU LÁSKY si zase podřizuje film k obrazu svému a vytvořil tak dílo, které jeho fanoušky nezklame, ale jiné otráví. Mariska Hargitay s Vámi.

Jsem rád, že letos distributoři odlišují ty dobré blockbustery od těch špatných tím, že ty špatné mají dabing (což se týká vedle HANCOCKA i druhé NARNIE a třetí MUMIE, dreamworksácké a pixarovské animáče z toho výjimaje). Je úplně jedno, jak dlouho se scénář potuloval po studiích a kolikrát byl přepisován, co všechno se z filmu přetáčelo a kdo je zodpovědný zá výsledný sestřih, protože to rozhodně nemůže změnit fakt patrný již z toho natočeného, tj. že HANCOCK je film bez stylu. Berg má rád greengrasovsky rozklepanou akci, bayovské objezdy hrdinů a mannovský vliv je také víc než patrný, ale jeho nápodoba je vždy horší než předobraz a navíc tyto stylistické postupy nedovede užít ve správný moment, takže je to pozéřina nejhrubšího zrna. A vágusácký (ne)hrdina trpí i tím, že Berg zprvu točil žánrové oddychocky a následně se vrhnul na ambiciózní dramata a thrillery, a tak je HANCOCK někde mezi žánrovou oddychovkou a ambiciózním dramatem/thrillerem, ale ve výsledku nefunguje ani jedna z polovin filmu sama o sobě dobře a dohromady už vůbec ne. Kdybych alespoň Smithovi tu postavu věřil, jenže já za ní viděl stále Willa Smithe... Na DVD mu bude líp.