PaTeXx

Upřímně to nebyla až taková katastrofa, jakou jsem čekal. Přeci jen se jedná o film směřovaný k dětskému publiku, takže jde velká většina mých standardních výhrad trošku stranou, každopádně jich tu musím pár vytknout. Děj je extrémně předvídavý (s tím se asi dalo počítat) a dialogy strašně jednoduché (no, s tímhle vlastně taky). Mladý Cecchi se musí naučit rozdíly mezi dobrým hraním a přehráváním, jinak fajn. Na druhou stranu, z McGraw může jednou vyrůst hvězda a já sakra doufám, že vyroste. HBO vyprodukovalo další blbovinu, tentokrát ale dětskou blbovinu. Beru to s velkou rezervou.

E-e, takhle by to nešlo. Třetí dějství Dračího bojovníka je (zatím) ten nejnudnější snímek celé ságy. Film mě víceméně po drtivou (ano, čtete správně) většinu trvání strašně nudil, a žádná scéna ve mně nevzbudila ani z poloviny takové emoce, jaké zdobily předchozí dva filmy. Ať už se bavíme o bojových scénách nebo o rodinných dialozích s tatíkem, které se tvářily srdceryvně, ale ono hovno. O naprosto nevyužitém potenciálu nového pandího obyvatelstva raději nemluvím. Tohle všechno píšu v době, kdy byla oznámena čtverka a té se upřímně zatraceně bojím, protože studiu DreamWorks o strastech čínského národního zvířata očividně docházejí nápady.

Absurdní genialita. Tak nějak bych definoval tento prazvláštní výtvor od Joela a Ethana Coenových. Scénář je jeden z těch úplně nejzajímavějších z komediálního žánru a bratrská dvojice na režisérském křesle z něj dokázala vyždímat skoro maximum. Skoro říkám proto, že jsem jaksi postrádal zábavu nebo hlubší smysl v halucinačních a zdrogovaných stavech hlavního hrdiny a v některých scénách s Julianne Moore. Ano, chápu, některé byly pro příběh stěžejní, ale aspoň mohly být aspoň o několik minutek zkráceny (a to překvapivě říkám i s vědomím, že se mi na zrzku dívalo dobře). Bridges s Goodmanem mají fantastickou chemii a s perfektními dialogy tvoří parádní trojici (pro fanoušky Stevea Buscemiho teda řeknu čtveřici). Lidi, kteří tomu dali jednu hvězdu a míň, jsou evidentní pochcávači koberců. "The Dude abides."

Já se dopředu omlouvám, ale tohle byl prostě průser jako kráva. Emmerich chtěl představit japonskou legendu před celosvětová filmová plátna, místo toho nám spíše představil, jak ji evidentně neumí natočit, a jak ze sebe ukázkově udělal šaška. Tyto dvě hodiny se táhly jako med a to neříkám úplně často. Scénář byl až roztomile hloupoučký a primitivní, obsazení na zeblití (vyjma Jeana Rena, jak tu většina lidí píše) a na dialogy bych vždy doporučil raději vypnout zvuk. Nemůžu si pomoct, ale když vezmu v potaz devadesátý osmý rok, tak prostě ani ty efekty nestály za moc, a to se fakt snažím (věřte mi, snažím) zohledňovat tehdejší dobu. Ze všeho nejvíc však musím vytknout to herecké panoptikum, které jsme měli možnost vidět, respektive (ne)nápadně od něj odvracet pohled. Broderick nudný jako uspávač hadů a slečna Maria Pitillo? To bylo ještě silnější kafé, horší dámský herecký výkon jsem snad nikdy neviděl. Musel jsem se přesvědčit, jestli NÁHODOU za svůj hrůzostrašný výkon nezískala Zlatou malinu a světě div se, rovnou celý malinový dort. Není ani divu, že se její kariéra uchýlila ke "zdárnému" konci už o pár let později. Jako malého mě první americká Godzilla strašně bavila, ale čím jsem starší, tak tím mám k filmu větší a větší odpor, a naprosto rozumím rodičům, proč se na to se mnou nikdy dívat nechtěli. Ještě že studio nakonec zrušilo ta dvě pokračování, která byla v plánu, zabránilo tím salvě ještě ostřejší kritiky, sprostých slov a výraznému nárůstu rakoviny očí. Ještě tu mám posledních pár slov na závěr. Emmerichu, tohle píšu pětadvacet let po vydání této sračky a ty pořád točíš? Už se na to vyser, díky.

Podprůměrný film od podprůměrného Tima Storyho, takže adekvátní kombinace. Tomuhle prostě tu trojku nemůžu dát. Scénář tupější než průměrný moderní americký teenager a postavy na přesdržku. Rozhodování postav jsem nedokázal pochopit. Po tom všem, co Ben zažil (a až PO SKONČENÍ závěrečného fightu) se vážně rozhodne zůstat tím zkamenělým hnusem (jehož kostým vypadal mimochodem strašně lacině, něco podobného se dá najít v sekáči), jen kvůli slepé holce z hospody? I když neustále brečel, že ho nechce manželka? Jediní, kdo mě jakžtakž drželi nad vodou byli Evans a s přivřenýma očima Gruffudd, zbytek propadák. Velmi nepovedená parodie X-Menů a příklad, jak se nemá adaptovat komiks na filmová plátna.

Na začátek se musím přiznat, že jsem z pokračování neměl tak hororový feeling jako z jedničky, a jak jsem si představoval. První polovina filmu jednoznačně atmosféričtější (prolog byl absolutně fantastický, vyloženě mě mrazilo), víceméně až do prvního encounteru s novou postavou Cilliana Murphyho, který, přiznejme si, se v roli nemohl úplně najít. Určitě pomohlo, že v reálu údajně tvoří s párečkem Krasinski - Blunt dobrou  kamarádskou trojici, jinak si nedokážu představit, že by Murphy podobnou roli vzal. Dále musím negativně zhodnotit chování postav, zejména právě ve druhé polovině (tam se Krasinski asi párkrát přepsal ve scénáři a štáb zrovna neměl po ruce gumu ani zmizík). Na druhou stranu vše, co jsem nevytknul, bylo fajn, Část II si pořád drží své kvalitní standardy z jedničky.

Jakožto absolutní neznalec série Evil Dead a jejich předchozích dílů (já vím, můžu si za to sám, ticho) jsem neměl nejmenší tušení, do čeho jdu. No, po pár desítkách minut jsem už dokázal předpovědět scénář až do závěrečných titulků. Celkově však musím kladně ohodnotit první třetinu filmu. Strach z neznáma restoval atmosféru dozlatova a skvěle to opepřila i dokonalá zrzavá maminka (spíše mňaminka) Alyssa Sutherland. Jakmile začnou vymírat přihlouplí sousedé a jedno děcko za druhým, film se překlopí do průměru a už je to v podstatě nezastavitelný vlak plný krve a šťavnatých finisherů. Posledním dějstvím počínaje se už jednalo o tuplovanou podprůměrnost a motorová pila (pochopil bych, kdyby to byla nějaká symbolika Raimiho dílů, ale jestli ne, tak je to prostě hovadina) má slova jen podtrhla. Není to určitě nejhorší hororovka, nicméně si dávám za domácí úkol zhlédnout všechny související kousky tehdy ještě mlaďounkého Sama Raimiho.

Sisu je prostě typická finská satirická vyvražďovačka à la Tarantino. Jorma Tommila se svým terminátorským stylem je pastvou pro oči, zlikvidovaných nácků není nikdy dost. Sice trošku béčko, ale na oddych výborný.

Největším mindfuckem na tomto filmu je to, že ho režíroval borec, který stojí za vytvořením Jokera s Joaquinem Phoenixem. To je jako, kdyby Babica vařil reálně chutné jídlo, to k sobě prostě nejde. Přesto je Phillips očividně muž mnoha talentů a i s třetím putováním Svaté Trojice Americké si dokázal v rámci možností poradit. Teď už tu byla znát postradatelnost kvalitních nápadů, i tak to považuji za chvályhodné zakončení ikonické trilogie. "What the fuck is wrong with those chickens?" "They're angry. All I feed them is cocaine. And chicken."

Unikátní retardovaná trojice pokračuje ve svém dalším tažením za vyproštěním kocoviny, tentokrát ve městě pod taktovkou chlapů s kozami. Jak to probíhalo? Úplně stejně jako ve Vegas. Komediální stránka byla povedená stejně dobře jako v jedničce, víceméně jsem spokojen skoro se vším. O hvězdu míň dávám právě za to, že film je (sice povedeným, ale přesto) recyklátem jedničky. Za zhlédnutí to však určitě stojí.