PaTeXx

Krátký sestřih toho, jak to měl Lynch s přenesením Duny na filmová plátna jakožto první obětní beránek těžké. Jenže když v dokumenty slyšíte, s jakými jmény měl tu možnost dělat, nešlo z toho vytřískat přeci jen víc?

Nevím, nevím. Nejsem úplně zastáncem tady tohoto sci-fi stylu pradaleké budoucnosti, ale že by mě Lynchova Duna zklamala, to taky ne. Příběh jsem hltal, jen pokud jsem se zrovna vyznal v postavách, kdo je kdo. Romanci mezi hlavním protagonistou a jakousi "domorodkyní" Chani jsem nikterak nefeeloval, mladá Sean Young (lol) minimum prostoru a žádné backstory, takže občas zapomenete, že tam vůbec je. Jo a Baronovy nechuťárny bych si kurva poprosil odpustit, barbecue-chicken pizza se u toho úplně žrát nedá. Jsem si vědom, že první Duna dostala v osmdesátkách velký hate, a když se tak pokoukávám po přenesených negacích mých nespojených kolegů z jejich hlav do klávesnic, tak jsem rád, že předlohy nečtu. Lepší průměr.

Ani zdaleka nejsem uspokojen. Co nám nabídlo finále populárního bestselleru Nenasytných Hříček? Nepochopitelnou romanci, znamenité bojové scény, nepředvídatelné plot-twisty a ještě jednou nepochopitelnou romanci. Nemůžu si pomoct, ale Hutcherson není úplně nejsympatičtější herec jakého v kinematografii uvidíte, a bohužel pro něj je i jeho postava napsaná otřesně. To ovšem platí u všech hlavních článků této nepůsobivé skvadry (Hemsworthův potenciál nevyužit, Jennifer vám postupem času začne vadit). Asi standardně mě nepřekvapují famózní výkony veterána Sutherlanda a geniálního Seymour Hoffmana. Boj a atmosféra ve stokách bylo to nejlepší, co nám tento film mohl nabídnout (dokonce jsem si to přehrál víckrát a to běžně nedělám). Vzdávám celé této sáze hold, ale její zakončení mohlo být zkrátka o něco důstojnější.

Popkultura tu smrděla každým coulem a světe div se, tohle je málo. Stejně tak jako věhlasná jména v obsazení, která to prostě v dabérském světě nezachrání. DreamWorks se tentokrát vydali špatnou cestou. Sorry, ale srovnání s Finding Nemo je absolutně mimo mísu. Šíleně dlouhých devadesát minut.

Mínusová Godzilla mi ukázala dvě věci. Když je nasraná ještěrka na plátně, je z toho kulervoucí podívaná. Pokud naopak ne, můžete zaplňovat čas žraním nachos s cheddarovou omáčkou a usrkáváním ledového čaje, dokud ty zdlouhavé a dialogy přeplněné scény neskončí (doporučuji si vzít větší menu, těch pasáží je tam fakt hodně). Tři hvězdy dávám za efektivitu práce s nízkým rozpočtem, protože zpracovat takovou vizuální nádheru za necelých 15 míčů USD, to už si vyžaduje pořádný um (ze kterého ostatně u Japonců nejsme překvapeni). Buďte si vědomi i určitých klišovitých momentů a předvídatelného scénáře, ale jak to můžeme těm klukům z východní Asie vyčítat? 1- určitě ne, spíše 3+.

Dle většiny místních komentářů to vypadá, jako by panu Scottovi docházel dech a to nejlepší by měl za sebou. S tím druhým souhlasím, první tvrzení vyvracím. Je potřeba zdůraznit, že Napoleon nebyl přistižen pouze s bajonetem ve svých rukou, ale taky strávil nějaký kus života klábosením (popřípadě šukáním) se svojí rozdavačnou ženou. Upřímně jsem dost překvapený, jak byly bitevní scény "dotěrné" a až nechutně hmatatelné, to samé se dá říct o jeho bizarním simpujícím vztahu se zmiňovanou Josefínou. Obojí hodnotím kladně, ale s kratší stopáží budu asi muset souhlasit. Gladiator hodně napoví, jestli na to Ridley stále má. Napoleon prošel.

Nolanův Oppenheimer je stejný majstrštyk jako dvě atomové děti právě doktora Oppieho. Nedalo mi to a musel jsem na něj vyrazit dokonce dvakrát. Burácející soundtrack střídá dokonale plynoucí dialogy a perfektní herecké výkony VŠECH zúčastněných. Nolan opět úspěšně znásilňuje naše emoční funkce (viz Oppenheimerova řeč před obecenstvem) a my si to plně necháváme líbit. Bez sebemenších pochyb uděluji plnou palbu hvězd a přidávám do oblíbených. Jeden z nejlepších filmů od doby Interstellaru.

Unikátní pohled tentokrát z hlavního města totalitního Panemu nám ukázal pravděpodobně nejlepší film ze světa Hunger Games. Intenzivně pochmurná atmosféra vzbuzuje zamyšlení a obavy z politických systémů, romantická část naopak určitým způsobem vyvolává potřebné emoce, a to ať už díky sympatické hlavní dvojice se skvělou chemií či prostě kvalitním způsobem natočení. Od rakousko-amerického mága Lawrence poctivě odmakaná práce, jsem rád, že se na prequel nechal přemluvit. Chválím s kluboučkem dole.

Občas jsem si myslel, že sleduju díl s názvem Hunger Games: The Obsession of Peeta. Jennifer Lawrence přehrává fakt ukázkově a okatě, až jsem si z toho jakožto nelicencovaný lékař dokázal diagnostikovat oční i ušní zánět, který mi ve finále muselo léčit staronové duo Moore - Hoffman (a díkybohu že úspěšně). Atmosféra byla překvapivě fajn a udělala v součtu strašně moc, ono ani nebylo z čeho moc vybírat, páč děj sám o sobě byl dost zpomalený a akce dostala šafránovou porci. Na tři hvězdy to stačilo, ve druhé části bych poprosil více vizuálu.

Oproti jedničce a Kongovi jsem tentokrát o třech hvězdách naprosto přesvědčen. Přijde mi, že tady se s rozpočtem vynaložilo mnohem lépe a na CGI to jde sakra dobře poznat. Design a velikost titánů vypadají skvěle, souboje mají hlavu a patu, a poprvé v této sérii musím pochválit i soundtrack. Ano, scénář je sice pořád dost jednoduchý, ale když jdou proti sobě čtyři monstra Kaiju-typu a půl hodinky si to mezi rozdávají, tak proč ne? Dobře, to jsem se ustřelil. Prostě si nemyslím, že by dvojka Godzilly byla nějakým propadákem v příšeřím subžánru. Právě naopak, za zhlédnutí to určitě stojí. Jo a proč do prdele mluvil Kyle Chandler tak zasraně potichu?