bierce

Roztomile naivní protiválečná agitka, v níž nevinné romanticky založené děvčátko neúmyslně naruší pouliční klukovské válečné hry, za což je nekompromisně potrestáno neurvalým zneuctěním své hadrové panenky. Úhlavní dutohlav, zodpovědný za onu agresi, má následně sen, v němž se projeví jeho skryté mocenské ambice, jež si náležitě a s gustem užívá. Sen se však, jak už sny občas mívají ve zvyku, nenápadně přetransformuje v sugestivní noční můru, jež hošíka vrátí na správnou kolej. Nedělám si ale iluze, že pouze na čas. Než totiž hošíkova blouznící mysl změnila směr svého uvažování, zdálo se, že dojde i na menší znásilněníčko nebo aspoň vraždičku. Jde sice jen o dobovou moralitku, takže se to může zdát jako poněkud přestřelená teorie, ale xenofobní předsudky stranou. Tady jsme na Balkáně bejby a klukovi to očividně tryskalo z očí.

Inscenovaná dokumentární rekonstrukce revolučních březnových dní roku 1848, známých dnes jako 5 dnů v Miláně. Film od diváka očekává obeznámenost s kontextem, tudíž se vůbec nezatěžuje s nějakým historickým úvodem. Poměrně sugestivním způsobem jsou zde zachyceny scény z pouličních bojů, přestřelky na barikádách i teatrální úmrtí hrdinských povstalců. Výrazně je rovněž zmíněna role dětských sirotků, kteří během povstání fungovali jako rychlí poslové. Negativním rysem je pak přílišná stručnost a snad i absence odstupu, projevující se v až přehnaně nadšeném závěru, oslavujícím prozatímní vítězství povstalců. Zde ale možná hrálo roli i to, že Itálie se v roce vzniku filmu nacházela na mimořádně důležité křižovatce svých politických dějin, kdy se rozhodovalo zda se přikloní k západu či k východu.

První vyložené zklamání z Mikeova filmu, který je pouhou odstředěnou verzí Aldrichova o rok staršího opusu What Ever Happened to Baby Jane. Myšleno samozřejmě v intencích Kucharovského low budget underground filmu. Podobně jako v Baby Jane i zde sledujeme dvě stárnoucí herečky halucinující o své hvězdné minulosti. Velká část hereckých výkonů je tradičně a nepřekvapivě poměrně hysterická a celkový styl značně svojský (někdo by možná řekl i amatérský), co však tentokrát překvapuje je nezajímavost hlavních postav, neinvenční výprava a zároveň téměř totální absence Kucharovských bizarních trademarků. Což je veliká škoda. Bez létajících talířů, originálně vyšinutých postav a bizarně podvratných detailů je to totiž dost nuda.