SlecnaSmilly

Jsem tedy netušila, že maj vykopávky svůj vědní a studijní obor. Přiznám se, že pro mě je to trošičku citlivé téma, protože přicházím do let, kdy mám k vykopávce poměrně blízko. Se s tím tedy snažím bojovat, nakoupila jsem si všechny ty drahý vyhlazovací krémy s všemožnýma kyselinama. Jedna kyselinka má vrásky vyhladit, druhá je vyplnit. Další dva krémy mám jen na oční okolí. Pak nanesu sérum, to jen vklepávám prsty. tohle všechno zafixuju minerální vodou a plácnu na to arganovej olejíček. Ale bacha, nesmí ho bejt moc, jinak se ucpou póry. Hodim na to ještě noční anti-age gelík a můžu jít chrupkat. Na ranní péči se mě neptejte, ta je jednou tak dlouhá. Jestli to zabírá, to nevim, já se zatím jen brutálně osypala, takže jsem svůj kosmetickej nesersér doplnila ještě o Fenistil. A v hlavě se mi honí myšlenky, jak je to nespra, že chlap s vráskama je ok, zatímco žena vyzobaná slunečnice. Fuck off světe.

Čau lidi, dneska se spolu mrkneme na téma manželství, páč já jsem v podstatě druhej Plzák. Teda né, že bych tak vypadala, ale rozhodně jsem na tuto instituci stejný expert jako on. To se mu to dávaly rozumy, když v té době nebyly fejsbůky, chytrý telefony, sexemesky a dykpiky (což prej teda nejsou fotky rozesmátýho Vojtěcha Dyka). Dneska už nic nezatlučeš, když ti manželka máchá před obličejem kompletní mesenžrovou konverzací s milenkou. Aha? Co by poradil pan doktor teď? A co teprve, když přijde na opravdové potíže. Třeba takové svlékání špinavých ponožek. Já chápu, že je to problém je donést do koše se špinavým prádlem, protože je třeba až v prádelně, což je dejme tomu dvacet kroků od koupelny. Ale ony se ty mrchy samy neteleportují. Moje záda podepisují petici, abych se pro ně furt neohejbala. Nebo takovej výběr večerního televizního programu. Na to aby člověk studoval diplomacii. Když v úterý a ve čtvrtek Liga mistrů, tak ve středu Výměna manželek a v sobotu StarDance nebo nějaký milý pořad s Marošem Kramárem. To jsem se ještě nedostala k potravinám. Kolikrát už mi někdo stál za zády s plesnivým zbytkem chleba v ruce a s káravým pohledem v očích. Cožpak jsem strážce potravin? Že bych jako hlídala u lednice se stopkama v ruce expiraci u jogurtů? Ano ano, manželství je dřina, je o kompromisech a spoustě červenýho vína na tajňačku vypitýho, když už všichni spěj. I přesto to může být mezi přeháňkami slunečně hezký.

Nějak jsem si myslela, že půjde o komedii. No ehm, zasmála jsem se přesně jednou a to ve chvíli, kdy se Robert Pattinson odbarvil na blond, slušelo mu to asi jako mně, když jsem to onehdá riskla s melírem. Dostala jsem pak na chvilku přezdívku zebra. Určitě mě tedy zmátl název Dobrý časy. Je dost zavádějící, páč v tom filmu se nestalo nic dobrýho vůbec nikomu. Ale oukej, zdejší zajímavosti mi tu záhadu objasnily, jde o vězeňský slang odkazující na snížení trestu za dobré chování. Moc jasný mi to teda není, ale teď už je zřejmé, že je problém na straně příjemce. Než si člověk něco pustí, tak si má zjistit aspoň žánr.

Chválím poctivej casting, jelikož všichni v tom filmu vypadali opravdu strašně ještě před tím, než si začali uřezávat různý končetiny. Tím se jim neposmívám, já na tom teď taky nejsem nejlíp, neteklo mi oko a něco hnusnýho mi z něj teče, přiložila bych sem fotku, abyste mě mohli politovat, ale nechci radit tvůrcům hororu, jak maj vypadat děsivý masky, aniž bych z toho něco měla. Fakt jsem se tak nějak od podlahy bála, což není nic divnýho, já jsem strachy nedýchala ani u Neuvěřitelný cesty, což je ten príma biják, kde se ztratí dva psi a kočka a hledaj cestu zpátky domů a přitom zažívaj různý dobrodružství. Ééé, kde jsem to... Jo, fakt jsem se bála, páč ta atmosféra byla husto-temná asi jako u nás doma, když někdo spotřebuje všechen toaletní papír a nedá na záchod novou roli, to pak po sobě házíme podezřívavý pohledy, kdo to mohl bejt, kdo je taková zrůda, že nechá své nejbližší trpět v tej nejvíc bezvýchodné situaci, aha?! Jako každá rodina zažívá svá malá dramata, ale ta z Děsivého dědictví zažívá obr krizi.

Totálně podceněná pohádka, evidentně spousta lidí neumí obstojně ráčkovat, a tak vzteky rudnou a hází do hodnocení trojhvězdí, tss. Přitom jako kritérium pro výběr životního partnera mi to přijde obstojné. Jako nejlepší partie široko daleko mi teda vychází Daniel Nekonečný, nejenže má krásně znělé er, ale co si tak vzpomínám, tak i jeho sykavky stály za hřích. Daniel miluje žlutou barvu, tygry, papoušky a flitry, což mi přijde úžasný a navíc oceňuji jeho brilantní práci se samoopalovákem. Akorát nevím, jak na tom teď je, jelikož jsem ten jeho rozesmátý kukuč už dlouho na televizní obrazovce neviděla, snad mi tedy moc nesešel nebo nedej bože, aby ztratil něco ze svého optimismu, hafanana.

Zdejší obsah vystihuje film naprosto přesně, víc jsem toho taky nepochytila, kdo se má v těch dvojitejch až trojitech agentech vyznat, žejo. Nebo je to možná tím, že jsem na ten snímek začala koukat někdy koncem února a doklepla jsem ho až teď na začátku dubna. Mezi tím jsem snědla tak dvanáct bonboniér z Lidlu, tak třistakrát jsem sjela Instagram Kačky Kristelový, jestli náhodou nepřidala nějakou novou fotečku s Řepkou ujišťující nás, jak se milujou a maj se skvěle a jednou jsem si málem stačila i zacvičit Pilates. Všechno tohle mi bylo přednější než dokoukat Atomic Blonde. Ale jako jedna věc mě na tomhle filmu zaujala, dřív se mi fakt líbil James McAvoy a teď jsem mnohem víc docenila Charlize Theron. Slušelo jí to, i když byla zrovna zpocená a od krve. Nechápu, proč to nemám taky tak, kdybych se náhodou jednou vrhla na ty Pilates, pak bych po dokončení druhé série cviků na břišní svaly určitě nevypadala hot a sexy, ale spíš bych připomínala Jirku Paroubka po jeho tradiční čínské sestavě.

Moc teď na filmové zpracování komiksových předloh nekoukám, jelikož na další epickej souboj superhrdinů, co si oblíkaj slipy přes elasťáky, nemám nervy, ale tady je v hlavní roli žena, takže podobné módní faux pas nehrozilo. Navíc jde o ženu rozumnou, protože se v mládí neučila mejt okna bez šmouh nebo jak udělat ke guláši bramborovej knedlík, i když vaše domácnost viděla brambor tak maximálně v chipsech Bohemia, tak jako já. Wonder Woman byla prozíravější a místo blbostí se věnovala švihání mečem, krytí se štítem a střílení lukem. Což jsou přesně ty tři věci, co bych chtěla umět, až se k nám naženou všichni ti očekávaní uprchlíci, ale neumím, takže až mě bude chtít znásilnit nějakej Arab, tak po něm budu moct hodit tak akorát tím knedlem. Co ale nechápu, jak to všechno zvládá napěchovaná v tom korzetu?! Já mám doma taky jeden, byly doby, kdy jsem se do něj i zašněrovala, ale že bych se v něm mohla hejbat, tak to teda né, natožpak v něm zlikvidovat půlku západní fronty.

Název sedí, ale nejvíc jsem se cítila oklamaná já. Jako já si táhnu k televizoru poznámkový sešit a plnící pero s tím, že si budu psát poznámky, jak co nejlépe zatočit s mužem a teda nemůžu říct, že by mě jižanská děvčata extra přesvědčila svou vynalézavostí, to znám lepší způsoby jak chlapovi otrávit odpoledne. Třeba ho v sobotu odpoledne vzít na nákupy do Pandory s tím, aby mi na náramek vybral přívěšek, který by nejlépe vystihoval to, co ke mně cítí. V autě si pustíme album Tomáše Kluse, přičemž navrhnu, jak moc by bylo fajn secvičit si duet, co Tomáš zpívá se svou manželkou Tamarou (podle míry provinění mu přepustím mužský či ženský part), večer už zbývá jen kouknout se na jakýkoli film, kde hraje Channing Tatum, no a pak ho dorazím pár poznámkama typu „takhle maj vypadat břišáky“. Pokud mu v očích svítí ještě kapička životní naděje, tak ji rychle zhasím s tím, že zítra přijede na oběd maminka.

Týjo, člověk aby měl strach se tu přiznat, že se mu to ártový veledílo líbilo. Možná jsem si to tak užila i díky vám, přátelé, páč z místních komentářů jsem měla pocit, že půjde o povrchní manýru (to je slovo!) a ono to zase tak plytké nebylo. Celou noc jsem musela přemýšlet nad tím, jak je to skvělý, že mě od ideálního vzezření modelky vzdaluje každodenně sežraná Nutella, no oukej, tak ani věkově už to nesedí. To, že nejsem nejmladší jsem si uvědomila teprve nedávno, když jsem nedokázala vyjmenovat tři jůtůbery, tedy se s tím ještě vyrovnávám. Každopádně je jasný, že ze mne další Simča Krainová nebude. Ještěže tak, když vidím, čím si ta chuděra musela projít, aby se dostala na titulní stranu časopisu Svět ženy. Ač neonové, tak to bylo pekelně temné, temné a hutné jak myšlenky Aleše Brichty.

Ale tak dobrý to bylo. Chvilku mi teda trvalo, než jsem se zorientovala v tom, kdo je na straně dobra a kdo na straně zla, páč všichni ti Vikingové vypadali tak nějak stejně a dokonce nosili hodně podobný oblečení, jakože na sebe hodili pár kožek ze soba a voilá šlo se. No, takže mám pocit, že jsem do poloviny filmu fandila temnu, jelikož za ně bojoval Nikolaj Lie Kaas a to je obyčejně sympaťák, tedy zrovna u něj jsem nepočítala, že se chytne špatný party. Pak se mi to ale ďábelsky pospojovalo a já uzřela pravdu, že ti hodní hoši se snaží zachránit to batole, co je následníkem trůnu, a proradnej Nikolaj Lie Kaas se jim ho snaží uzmout. Hlavním plusem snímku byly bezpochyby parádní honičky na lyžích, to i Alberto Tomba byl proti těmhle Norům vopatrnej sjezdař, co prakticky jenom plužil, tady Vikingové to brali šusem dolů a jen Odin věděl, jak se dokázali vyhnout stromům. Přičemž se tedy dostáváme k dalšímu pozitivu a to je parádně nasnímaná krajina – strom, strom, kopec, strom, ale fakt ve vyvážené kadenci, aby stromů a hor bylo tak akorát, geniální. No, a úplně nejlepší byli ti svalnatí norští muži, protože měli meče, mohutnej vous a nebáli se jít položit život pro dobrou věc, což je dnes, kdy si chlapi vytrhávaj obočí, vopravdová vzpruha.