Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (956)

plakát

Snídaně u Tiffanyho (1961) 

Příběh je hezky roztomilý, příjemný, zábavný, pohodový, pro někoho může klidně být i dojímavý, a dokonce se mu může povést dovést člověka i k slzám díky sladkému happyendu, který však už pochopitelně nedovolí podívat se dál za oponu. Ale to by nebylo ani zdaleka možné, kdyby nebylo Audrey Hepburn, Audrey Hepburn a ještě jednou dodám Audrey Hepburn. Opět totiž předvádí okouzlující herecký přednes, má bezchybně padnoucí kostýmy, vděčnou postavu, hudební výstup, a spolehlivě tak zastíní přítomné chybky, které by jinak mohly ztížit plynulý chod děje. (Netflix)

plakát

Běžící muž (1987) 

Není to ani tak špatné, jako spíš hloupé a nezáživné, a tudíž snadno zapomenutelné. Dlouho trvá, než se to pořádně rozjede a potom s tím už moc nenadělá ani hláškující Schwarzenegger za pomoci brutality, potrhlých nápadů a neopakovatelného vizuálu osmdesátých let. A z případné letargie mě úspěšně vytrhávala dnes už značně zestárlá hudba.

plakát

Ip Man 3 (2015) 

Zatímco první díl mě zcela odrovnal, tak ten druhý byl pro mě pravým opakem. A teď už konečně něco k poslednímu přírůstku. Ip Man je pořád sympaťák a nejen jeho bojovým uměním se dá stále kochat (výtah), i když s realističností nemá nic společného. Příběh trochu drhne, už nedokáže tolik strhnout a chybí v něm skutečný respekt budící protivník, ale chuť jsem si spravil. Osobní linka byla zakončena s citem. 3,5*

plakát

T2 Trainspotting (2017) 

Trpčí, smutnější a depresivnější než jednička, i když nevykrystalizuje v konkrétním okamžiku. Soundtrack, kamerové jízdy i tragikomika zůstaly, nostalgie funguje a práce s ní je ukázková, myšlenky se aktualizují a posouvají kupředu. Nejvýraznější posun postav spočívá v jejich zestárnutí, ne v charakteru, ale nevadí mi to, rád jsem s nimi trávil další chvíle a pozoroval snahu vyrovnat se s minulostí a konečně se sebou něco udělat. Tenhle návrat dává smysl a časem se z něho může stát podobný kult jako z dvacet let starého klenotu. (Cinestar Jihlava)

plakát

Mlčení (2016) 

Jeden takový film ročně a budu maximálně spokojený. Ještě intenzivnější a mnohem hlubší zážitek než loňský Revenant, tím však veškerá podobnost končí. Vizuálně opojné a podmanivé a s napětím jsem se upínal ke konci, z něhož jsem byl dojatý. Byl jsem potěšen i tím, že jsem po dlouhé době viděl doopravdy hrát Liama Neesona, i když to netrvalo dlouho. Horký adept na přední umístění v mém osobním žebříčku nejlepších filmů roku 2017. (Třebíč, kino Pasáž)

plakát

Poslední pokušení Krista (1988) 

Působivě podaný příběh soustřeďující se především na jednu hlubokou myšlenku, kterou pořádně rozvádí a skrz kterou dává prostor k zamyšlení. A i když se přesně necitují evangelia, což je na úvod správně řečeno, tak se k nim jedná s respektem. Podporu hlubší rovině poskytuje i režie spolu s dalšími filmovými aspekty, které nepřipustí znudění nebo úvahy nad vypnutím snímku.

plakát

Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) 

Líbí se mi jak Zemeckis experimentátor, tak Zemeckis v odlehčenější a filmařsky o něco serióznější podobě. Tady pochopitelně zvládá obojí a já jsem z kombinace filmu-noir a animace nadšený. Jen by mě jako fanouška Disneyho potěšilo ještě více prostoru pro jeho postavičky. A dneska by z toho klidně šel udělat temný thriller se společenským přesahem.

plakát

Valmont (1989) 

Z podobných dobových romantických dramat mi Valmont přišel nejnápaditější, nebo se mu minimálně podařilo mě přechytračit, ačkoliv přeci jen mohl být více rýpavější. Ani bych to moc neprostřihával, a jelikož dostatečně neznám jeho konkurenci, tak ani nemám výtky k jednotlivým postavám. Grády film ztrácí až ke konci, kdy se příliš nepředvedou dva poživační a úskoční soci, kteří přeci jen stanou proti sobě, což paradoxně mohlo být ideální a intenzivní vyvrcholení.

plakát

Sophiina volba (1982) 

Nejznámější moment zabírá jen chvíli, ale i během ní se nepříjemně vetře do mysli. Jenže tomu krutému rozhodnutí předchází více vypjatých a nepříjemných dilemat, které určují budoucnost hrdinky, a řekl bych, že i věrohodně ukazují, jak by se zachoval jakýkoli běžný jedinec. A radši nechci zjistit, co bych udělal v ukázaných situacích já. Meryl Streep mě zde ze svých výkonů ohromila nejvíce, a že jich už nepřevedla málo.

plakát

Pygmejové, děti džungle (2011) 

Kazily mi to ty nešikovně podané komentáře, které odbíhaly od hlavního centra vyprávění a snažily se o jakousi naléhavou reflexi. Jinak se na to ale koukalo pěkně, stejně tak i poslouchalo, když to tedy bylo k věci, protože nebylo nouze o zajímavé informace. Určitě bych snesl i delší nálož, nucené ukončení však s sebou přineslo nečekané napětí. A dokumentu na atraktivitě přidává to, že byl vytvořen za humny. 3,5*