joker.george

Až jsem se podivoval, s jakou bravurou se dokázali herci vtělit do rolí rodičů, mezi které padl ošklivý klín a způsobil bolestivou ránu. Důkazem je soudní líčení, při kterém jsem dokázal pochopit pohnutky Joanny Kramer, v což jsem popravdě vůbec nevěřil a pokud je pravda, že si Streep napsala svou řeč sama, tak před ní smekám klobouk. A zakomponování vážné hudby mi příjemně sedlo a filmu dodávalo jak ,,obyčejné" podbarvení, tak vážnost.

Boxerské prostředí je použito pro svoji atraktivitu, která vyrábí úrodné podhoubí příběhu, se kterým krásně korespondují drsné zápasy. A příběh má velkou kliku, že se mu dostalo známých jmen, které dokáží prodat i své vedlejší postavy, které najednou vypadají opravdově a dravě ženou hlavní hvězdu za svým cílem, tolik podobným s žánrovou konkurencí, avšak menší klišé jsem v tomto případě ochoten odpustit.

Tón filmu se často změní s až děsivou lehkostí a přirozeností sobě vlastní. A neubírá mu fakt, že není obtížné odhadnout, kam se následujícím krokem vydá. Spíše je obdivuhodné, že i přesto dokáže zaujmout a podat trošku jinak uchopený western. Hlavně z něho ale čiší pocit dobrodružství, který je cítit i přes obrazovky a nutil mě z ní nespustit oči.

Třeba si časem vzpomenu, jestli je něco podstatného, co ve filmu nezaznělo, nebylo ukázáno nebo mu cokoliv nevyšlo. Teď však budu naopak nějakou dobu přemýšlet nad tím, co ve snímku bylo a v závěru jsem se s radostí nechal vláčet krásným a upřímným vykrystalizováním, ke kterému vedla trnitá cesta. A mám pocit, že jsem opět viděl něco navíc, něco, co mi rozšířilo obzory...

Uběhla půlhodina a nic. V prostředí supermarketu se pouze ubíjel čas, téměř to připomínalo jakýkoli zaměnitelný animák a horko těžko jsem narazil na něco výraznějšího než pouhé pošťuchování. S objevem pravé tváře vysněného ráje se však přitvrdilo, a i když se chvílemi ztrácela soudnost, tak přímé otírání se o společenské a světové problémy spolu s obhroublým humorem bylo mnohem vděčnější a zábavnější než to, co se předvádělo do té doby. A na případné pokračování si nenechám zajít chuť...

Svou svérázností, způsobem vyprávění a hlavním hrdinou mi to připomínalo Forresta Gumpa (očividně nejsem jediný). Ale téměř jsem k němu v myšlenkách neodbíhal, protože Stoletý stařík stojí na vlastních nohách a má plno vlastních nevšedních nápadů, nejen výbušných zápletek a osobitého vtipu, který rozséval celou dobu, takže jsem se nechal rád jím bavit.

Margot Robbie vypadala nepatřičně, ale jenom protože byla tolik výrazná a zbytek zastiňovala. Nedostal jsem šanci kochat se prostředím ani se trošku sžít s postavami ani si aspoň oddechnout při akci a když už, tak to nebylo v takové míře, která by stála za řeč, o využití zvířat a závěrečném představení už nemluvím vůbec.

Nemyslím si, že někdy nadejde čas, kdybych zapomněl jména hrdinů Společenstva nebo bych si nedokázal rozpomenout na to nejlepší, co Howard Shore složil, zvlášť když jsem si nyní trilogii oblíbil ještě o něco víc. Peteru Jacksonovi se podařilo něco ojedinělého, o to větší je škoda, že to nedokázal zopakovat v Hobitech...

Prostřední část nefunguje jako vata, která by pouze spojovala začátek s epickým zakončením. Sama obsahuje nosný příběhový oblouk s několika silnými, nebo dokonce bezkonkurenčními momenty a stále fungující a působivými triky. Všechno do sebe zapadá, probíhá, jak má, a já se tak kdykoliv můžu vrátit do známého světa a prožít bitvu o Helmův žleb nebo ujít kus cesty s Frodem.

Konečně jsem se přidal k těm, kteří můžou adorovat rozšířenou verzi a od teď vždy sáhnu jen po ní. Nedokážu si představit, s jak těžkým srdcem musel Jackson stříhat, protože přidané scény jsou krásné, nosné a rozšiřují už tak živý a propracovaný svět a příběh, aniž by se rozmělnilo tempo a ztratilo to svoje kouzlo.