pantokrator

Turecká telenovela...

Abnormální čurákovina pro dementy.

Spousta postav (hlavně ženských) má po ksichtě, na krku a podobně všelijaké bradavice, novotvary, masivní znaménka... Pomalu začínám chápat odpor Rakušáků k jaderné energii. Oni s tím musejí mít nějakou katastrofickou zkušenost.

Ne. Četl jsem knihu, respektive všecky tři, a skoro jsem se u toho pochcal smíchy. Tohle... Ne.

Dodnes fascinující.

Civilní herectví poloviny herců a herek strašlivě narušuje nesnesitelné přehrávání a idiotské pitvoření druhé poloviny. A nemyslím tím tentokrát jenom krále debilů Jedličku. Největší hodnotu má zde pro mě hudba mladičkého Jana Hammera, který se vzápětí proslavil v emigraci po boku největších hvězd jazzrocku i jako schopný skladatel filmové hudby. Mahavisnu Orchestra forever!

Mojí bejvalce se to líbilo. Mně nee.

V nějakém dalším pořadu ještě před revolucí přečetl Zdeněk Svěrák dotaz z dopisu. Pisatele zajimalo, proč když jsou oba proslulí každý z jiné autorské a bavičské dvojice, zakládali s Uhlířem ještě tuhletu. Podívali se na sebe a Svěrák se svou typickou smrtelně vážnou dikcí odpověděl něco jako: "My jsme dlouho přemýšleli a dohadovali se, jestli vám to řekneme. A já vám to tedy nakonec povím. My jsme to udělali proto, abychom vydělali ještě víc peněz."

Námět otřepaný, děj nesmyslný, scénář snad psalo desetileté dítě, dialogy na úrovni bolševických sci-fi z padesátých let (nekecám, dost jsem jich přečetl). Že to je ruský film jsem zjistil až dodatečně, takže nehodnotím na základě předsudků.

Byla by to bomba. Kdyby ovšem Burton v polovině neřekl "jdu na voběd, vemte to někdo za mě". Počínaje pátým dílem mé prvotní nadšení náhle mizí a ke konci přichází naprostá otrávenost. Finále na stokrát obehrané schéma, zkratkovité a nesmyslné, mix Viga z Krotitelů duchů 2, Fénixova řádu z Potěra a všech možných slabomyslností z Čarodějek. Strašná škoda.