RedAK

Už dlouho jsem si nekopl do žádné slaboduché, věčně vřískající kravky, a protože s mámou už nebydlím, musím si svoji sexuální frustraci vybíjet jinde. Ha! Justin Bieber! Pardon, zapomněl jsem mu decentně zkomolit jméno, aby to bylo vtipnější. Tak tedy znovu - Ha! Tavyjebanápračkanačuráky Bieber! Dnes v noci na tomto lobotomickém materiálu, žel tobě ty zmrde nahoře, spočinul můj zrak. A samozřejmě jsem to našel i tady, neboť pan Pomothy zde toleruje profily "děl", které toho mají s kinematografií společného asi tolik, co nekrofil se stračatelou, takže počítám, že tu brzy budeme moci hvězdičkovat i záznamy z ultrazvuků. Sledovat tvorbu JB, to je jak píchat si heroin. Ze začátku je to sranda, ale pak prostě zdechnete. Závidím všem příčetným, kteří jsou během nechtěného poslechu rakovinotvorných tónin pana JB schopni se prostě zhluboka nadechnout, v poklidu odejít z místnosti a podřezat se až venku, aby nezasvinili koberec. Respekt.

Milé slečny, pamatujete, jak jste tuhle brigádničily v Tescu, u pokladny vám z věčnýho pípání čtečky čárových kódů už solidně šplouchalo na maják, při tahání nesmyslně těžkých krabic ze skladu jste si namohly záda, během doplňování olejů v akci jste zavazely všem nevrlým zákazníkům, kteří vás bez ostychu posílali do prdele, na přesčasu jste při vytírání podlahy nešikovně došláply a vyvrtly si kotník, načež jste za to všechno dostaly ušmudlané, natrhnuté pětikilo, které jste si musely na polorozpadlém, nebrzdícím kole, se zasádrovanou nohou a v nepříznivém krupobití, jet vyměnit do patnáct kilometrů vzdálené banky ve městě? Pamatujete? Tak na tuto otrokařinu zapomeňte, máme pro vás nabídku mnohem lukrativnější! Pokud je tvoje IQ vysoké jako počet pohlavních nemocí, které jsi ještě neměla (dvě), v mobilu máš tolik nahých fotek, že se každý jeho návštěvník může z fleku stát tvým gynekologem a soudnost je pro tebe sprosté slovo, pak neváhej a staň se kurvou! Tato práce s sebou přináší nesporné výhody! Staneš se hvězdou internetu, budeš královsky placena za něco, co máš ráda, každou chvíli v tobě budou mlaskat čuráci nejrozličnějších velikostí a anální fisting nikdy nebude zábavnější! Jop, Rychlý prachy rulez. Před mařenkou stačí vytáhnout dostatečný počet Masaryků a šlapka se probudí i v té nejzarytější jeptišce s mechem obrostlou kundou, co má vlastní nadaci Nesesmilníš s dlouholetou tradicí. Mohlo by to teda platit i obráceně. Tuhle mě totiž za diskotékou uhnala jedna obtloustlá, čedarem čpící šlápota, co ho tam po dvou dekádách už opravdu potřebovala, a nedostal jsem za svůj výkon ani stravenku! Je mi samozřejmě jasné, že nabízet chlapům prachy za sex by bylo kontraproduktivní. Ti by šli prcat i za krychli vzduchu. Nemůžu však bohužel dát plný počet, protože nedávno jsem se dočetl, že kompletně všechny epizodní účastnice jsou porno herečky a celý ten gradující a nepředvídatelný děj okolo je jen divadlo. Já vám nevím. Tydlencty ty informace, to je jako smrt vaší babičky. Člověk to nebere nějak moc vážně, ale vždycky mu to pokazí den.

Kolik kokainu musíte vyšňupat, abyste natočili toto? Lajnu? Gram? Kilogram? Středně velký turistický kufr? Cisternu? Sklad Sámera Issy? Kolumbijské rezervy? A co děti, mají si kde hrát? Samozřejmě vím, že studenokrevní plazi se speciálním špionážním výcvikem jsou letitým, nezpochybnitelným hitem, avšak mě v dětství nějak minuli, neboť jsem se jakožto nadprůměrně inteligentní dítě, směle bilancující na hranici geniality, věnoval činnostem s reálným podkladem, které by mohly být světu prospěšné. Sice se mi nikdy nepodařilo vynalézt rekombinantní vakcínu pro barbie panenky, ale zase jsem nasměroval na správou životní cestu spoustu Kenů. V dnešní době chodit na letní blockbustery, to je jako prcat šlapku z dálnice; člověk od toho nic moc nečeká a když mu neupadne péro, tak se i trochu pobaví. Jako jo, má to nespočet digitálních fíčurinek a občas i nějakou tu akcičku, ale jakou to má vypovídací hodnotu, když scénku s ucházejícími filmovými efekty dnes dokáže spatlat dohromady i negramotný slepý autista na svém GameBoyi? A za zmínku stojí samozřejmě mamča Megan, kterou drží při životě pouze scénář. Já nevím, proč ji do těch filmů furt cpou. Jasně, je to každopádně šukatelná kost, nad kterou slintá kdekterý obtloustlý panic bydlící ve svém zatuchlém world of warcraft sklepení, ale to je v podstatě jediná její vlastnost, kterou se může chlubit. "Jéééj, jsem šukatelná kost, hou hou, a člověk co rád šuká kosti bude asi nekrofil, jéééj jou hou". Megan Fox s hereckým výkonem vypeckované nektarinky je prostě špatná volba. Tady máte její kachnu a už s ní palte, prosím pěkně, do prdele. Děkuji. A nyní mě omluvte, jen co vymažu ze slovníku všechny kundy a kokoty, půjdu na film sepsat erudovanou recenzi se slovními obraty typu "...variabilita exaktní paralely děje...", pro ty kundy a kokoty, co mě za to platí.

Pastelově zelený lísteček právě prchavě opustil mohutnou korunu stromu a kymácivě se snesl na vysokou trávu posetou blyštivými kapkami večerní rosy. Zahalen v ponurém shluku cigaretového dýmu, hledím skrze poloprázdnou sklenici brandy nevalné kvality do své zahrady a každým smyslem vnímám kouzlo drahných pomíjivých večerů, přičemž pozvolna ujídám z talíře lasagní. Drobná černohlavá pěnice sveřepě se deroucí svým neostrým klofákem do útrob jabloně, ve mně v mžiku asociuje tu nekonečnou řadu horkých letních nocí, kdy jsem jako maličké, světa neznalé batolátko, posedával v dětské postýlce, ozdoben pěstěným plandajícím negližé s pestrobarevnými kostičkami, a bezcílně hleděl do hluboké temnoty naší zahrady plné pohádkových bytostí. Jenže dnešní večer nebude další z nich. Dnešní noc nebude další z těch dlouhých neposedných nocí ve spáru plytké fantazie zranitelného dítěte. Dnes ne! Dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... Odhodlaně popadám svůj mobilní telefon z nočního stolku a bezhlavě vytáčím telefonní číslo své dlouholeté kamarádky (tak dneska si snad vrzneš, tak to hlavně zase nezkurvi Ištváne, soustřeď se a zkus ze sebe vyblít víc než "ééé, super kozy" jako posledně!). Jmenuje se Tereza, úžasně odvedená práce, kterou za nejpřísnějšího dozoru samotného Boha vytesali nebeští andělé v krvi a potu do toho nejdokonalejšího kusu klenotu, který jsem kdy měl tu čest uzřít (tyve, brutálně šukatelná kunda), s precizně tvarovaným dekoltem (kurva to sou dudy!), decentně zaobleným pozadím (prdel nic moc) a nekonečnou nadějí v sladce zářivých tyrkysových očích (...). Původně jsem ji chtěl pozvat na nenucenou romantickou večeři v zahradním posedu luxusní restaurace, s výhledem na malebně osvětlené dominanty města (po tý trávě bych sežral i mrtvýmu z nosu), bohužel však moji velkorysou nabídku odmítla, aby mi mohla záhy nabídnout tu svoji (kdybysme přeskočili všechny ty píčoviny a šli rovnou k tobě, byl bych ti fakt vděčnej, teda pokud nemáš doma fotra, z toho čerstvě propuštěnýho mukla se mi hrůzou roztahuje prdel). Prý je absolutně báječné, že volám zrovna v tuto chvíli, anžto má zarezervované dva lístky na lehkou letní komedii s předními herci současné kinematografie, její kamarádka, se kterou měla původně jít, bohužel změnila plány (na Kladenský ji srazilo auto, bylo to i v telce) a bylo by velmi příhodné, kdybych jí pro dnešní večer udělal doprovod já. Inu, proč ne, sledování nenáročné komedie ve společnosti okouzlující dámy je to nejlepší, co se mi dnes mohlo přihodit (nenávidím svý zpropadený péro, jen si tam tak visí, dělá, že se ho to netýká, přitom dokonale manipuluje s mým mozkem, chladnokrevně mu drží předkožku pod lalokem a vyděračsky se dožaduje šukání!) V následující hodině jsem provedl kompletní hygienu, společensky se oblékl a vypravil se na smluvené místo setkání. Jakmile jsem dorazil před vchod kina, uvolnil jsem se a trpělivě slečnu vyhlížel (když příště, ty krávo, řekneš, že dáme sraz v sedm, měla bys ses na tom domluvit i s tou svou línou prdelí, aby tě zbytečně nezdržovala). Nedaleký kostel odbil půl osmé a já ji spatřil. Svůdně kráčejíc po chodníku, v elegantním kompletu s vlasy zevrubně načesanými, mi již z dáli poslala sladký úsměv. Na přivítanou mi věnovala jemný pomíjívý polibek na tvář, prohodili jsme několik krátkých vět a šli rovnou dovnitř, neboť nebylo času nazbyt. U pokladny na lístky jsme stáli opravdu velmi blízko sebe, plnými doušky jsem hltal rozmarýnovou vůni její purpurové tuniky, načež mi zahlásila několik ukoktaných, smysl nedávajících polovět (do píči, ta je zas sjetá jak letní gumy mýho imaginárního auta, kurva práce!), což jsem přisoudil nevyspalosti a pracovnímu stresu. V interní restauraci jsme ještě narychlo nakoupili nějaké občerstvení (mám u sebe pětikilo, takže, mínus lístky, mínus pití, mínus brambůrky, mínus tady to sladký... to dělá dohromady... hm, super... nemáš na půjčení?). V kině se to hemžilo samými mladými, energetickými lidmi (jestli budou ty mrdky dělat bordel, oběsím se tkaničce), my se v poklidu posadili na místa a přestože přede mnou sedělo několik vyšších lidí, já si nemohl vynachválit výhled (ty vole, bomba, vidím jí na úplně celý kozy, ještě aby ne, když má výstřih u kotníků). Film začal a musím říct, že mě plně zaujal hned v prvních minutách (hejbni se, dělej, ještě se hejbni, no ták, zavrť s nima trochu...), neboť disponoval nenásilným, přirozeným humorem (...jóó, konečně, já to věděl, já věděl, že s nima hejbneš ty jedna mrcho...) a velmi sympatickými hlavními aktéry (...ty vole, asi vidím bradavku, hejbni se, dělej, ještě jednou, prosím...). Tereza mi během filmu občas pošeptala do ouška nějakou vtipnou poznámku (už drž hubu, ti lidi se chtěj dívat, řveš tu jak piča) a nakonec jsme odhodili stud a nesměle se chytili za ruce (tečou ti po bradě sliny ty prase). Cítil jsem se být konečně opravdu šťastný, moje osamocená duše byla po dlouhé době obalena hřejivou, nefalšovanou radostí (kurva, začíná mně bejt nějak zle) a velká míra nadšení byla vidět i na její spokojené tváři (ty debile, proč jsi žral ty lasagně, čpí ti to tam tejden a ty to stejně do tý tlamy nenažraný musíš cpát). Cameron Diaz předváděla na plátně vskutku mistrovské herecké výkony (já se snad poseru, sakra, už mi to tlačí na bránu) a jí směle sekundoval Jason Segel (no nic, musím jít na hajzl, to se nedá... ne, ty seď tady a hlavně drž hubu... co?... cože?... jaký kaštany?... víš co, radši pojď se mnou), ovšem i přesto všechno jsem se soustředil více na hebký dotek jejího palce, kterýmžto mazlivě přejížděla po hřbetu mé ruky (tak se pro tu kabelku vrať když sis ji tam zapomněla a přestaň brečet). Užíval jsem si těch chvílí, kdy se nespoutaně zahihňala, byla tak sladká (nemůžeš jít se mnou na pánský záchody, prostě tady počkej, prostě... kolik sis zas toho koksu vzala ty magore bláznivá... ano, vrátím se, fakt neuteču oknem jako posledně), byla tak nevinná a uklidňující (jo, už to leze ven, jóó, lez ty svině zákeřná, jako by mi z prdele vyjížděl chlupatej meloun, jen pojď) a já věděl, že dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... (ty krávo, co sem lezeš... bacha, ježiši... kurva, poblilas mi klín... výborně... tak dneska to můžeme zabalit).

Čumět na film jenom kvůli tomu, že se tam snaží hrát Kate Upton, to je akt nejvyšší zoufalosti. Ovšem pokud se doposud objevila pouze ve vašich polucemi nabitých snech, tak je forma filmu poměrně vítanou změnou. Kate je vlastně takový můj malý privátní polobůh, páč disponuje několika výraznými charakterovými vlastnostmi, kterých si na ní nesmírně cením. Namátkou je to třeba dekolt, pak ňadra, prsa, kozy, občas cecky, dudy, balóny, někdy i melouny, koláčky, koziska a... a to je vlastně všechno. Takže pokud jí někde z plavek vypadne byť jen jeden sotva mikroskopický attometr bradavky, chci to vědět! Chci sedět za tím zkurveným onanostolem a chci být první, kterému tato informace způsobí nekontrolovatelnou erekci. Ono bejt madam Uptonojc je vlastně docela fajn; od každého prvního zdravě vyvinutého heterosexuála dostanete pět hvězd (s takovým hodnocením jsem tady očividně první, vy nemocný buzny!), aniž byste předvedli třeba jen trapný náznak hereckého výkonu, a nebo se třeba můžete chystat vydat vlastní knihu svých selfies fotografií a máte jistého minimálně mě, že si to koupí. Takové štěstí mnoho začínajících literárních velikánu nemá. A je to fakt pravda, před projekcí jsem to četl v New York Times, to je taková americká obdoba Blesku. Jen se nad tím zamyslete. Celosvětově prodávaná kniha plná jen vašich debilních fotek. Když tak nad tím přemýšlím já, tak on je to vlastně docela dobrej nápad. Klidně můžu bejt vymaštěnej jak pekáč na buchtu, v podstatě stačí sehnat jen mobil s foťákem a obličej, a hnedle můžu svoji oduševnělou tvorbou brát národní knihovny útokem. Člověk se u toho pobaví a ještě navíc může zarobit nějaký ty zlatý keše. Sice ne tolik, abych si mohl dovolit vydražit autentickou lupu z Rytmusových vlasů, ale pár milionů euro by to hodit mohlo. Muhehe, právě jsem vytvořil geniální podnikatelský plán, ta Kate je prostě boží, takové multifunkční štěstíčko. Hrát sice už nemusí, jednou to stačilo, zlato, ale klidně mi ho vykuř, když jinak nedáš.

Selfie fotky si dneska fotí naprosto každý a kdo tvrdí, že ne, tak nemá IQ nedovařené špagety. Fotit dneska selfie je prostě in a free a trendy a cool a swag a awesome a yeah bitch a suck my little anal a (doplňte si cokoliv, co dnešní mládež blije na fejsbůky)... Pokud nejste dvanáctiletá cuchta v leopardí podprdě, rentgen vaší vagíny nemá ve svém smartphonu každý vylízaný onanista v okruhu jedné planety a samovolně nesouložíte s náhodnými předměty, co máte po ruce, pak nikdo o vaše selfky asi stát nebude. Naštěstí se však nemusíte řídit stylem kdejaké šlápoty, jejíž kunda připomíná rozšířenou verzi Grand Canyonu, ale můžete tento trend uchopit způsobem originálním, jako třeba Madonna, nejstarší člověk ve vesmíru a samozvaná rebelka, které přišlo focení xichtů už zastaralé, nehledě na to, že někteří by si její fotku mohli splést s reklamou na mumifikační wellness poukaz, proto do toho babča stylově praštila a na Instagram pleskla selfku svýho vagáče. Yeah, gerontopysky rulez! Dnešní doba je opravdu zvláštní. Upřímně jsem lehce na rozpacích, páč netuším, jak tento rozporuplný videoklip ohodnotit, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že si na to občas na nějaké vysmažené díze netrsnu. Takže volím zlatou střední cestu, tři pizdy a jdu si přeleštit svícen. Ta poslední informace sice vůbec nesouvisí, ale rád cizím lidem sestavuji harmonogram frekvencí svých smutných masturbací. Není zač.

Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště.

Jojo, kde jsou ty časy, kdy se Patrik Rytmus Vrbovský, známý též pod uměleckým pseudonymem Kokot, nechoval jako primitivní věšák na předražené cetky. Zatímco Lujvitón musel jen minulý týden otevřít 502 nových poboček, lebo King of Cock jim vykoupil už úplně všetko, včetně vrchního managementu a všech výrobních továren v Číně, tak agresivní fanoušci v knize obličejů hystericky hájí lobotomické chování svého guru, čo vo vlastnej krvi vyrobené z pravej Gucci zarobil ťažké peňazy, ty kokos. Čtyři hvězdy za starý Kontrafakt, který nebyl o Breitling tkaničkách za päť sto tisíc eury, ty žebrák pripečený.

Ona; rozkošná panička žijící si nad poměry, s lukrativním zaměstnáním, typicky vyprofilovaným manželem a plnou lednicí Gucci párků a smaragdové paštiky, on; pohledný flaneláč s výrazem nezprzněného batolátka, co je tak chudej, že mu kachny házej chleba. Klasika. Tyto dva protipóly spolu budou bez zřejmých důvodů smažit po mentálním skypu během celého filmu a postupně si vjíždět pod kůži. Domnívám se, že kdyby protagonistům dali do rukou prostě telefony, výsledek by byl stejný, jen logičtější. Ale čert to ser, pomyslel si rejža a do hlav jim implementoval vysokorychlostní internet od O2, takže nestabilní připojení, špatnou kvalitu obrazu a prostě všechny výhody této služby. Nebudu lhát, jsem momentálně nemocinkovatý, sotva ležím, třepu se jak drahej pes a trpím narkolepsií, takže mě v těchto dnech filmek krásně pohladil po zahleněném srdíčku. Snad to nebude rýmečka, držte mi palečky. A pro ty blbečky, co to tu odpadují: vy jste asi nikdy nebyli zamilovaní do děvčete, se kterým komunikujete pouze telepaticky, nikdy v životě jste ji neviděli, vůbec ji neznáte, děláte kvůli ní píčoviny, které vás dostanou do sraček, a to vše bez jediného výsledku a sebemenší naděje v lepší budoucnost, že? Je mi vás líto, fňuk.

Zlatý eunuch Veselý a jeho kardinální mozkové omyly. YT scéna je doslova zamořena sračkama nejrozličnějších konzistencí. Od desetiletých (úzkostliví rodiče by si teď měli zacpat uši) vypatlaných kokotů, kteří tráví třicet hodin denně hraním Minecraftu a postováním naprosto zbytečných Let's Playů na servery, až po videoklipy (úzkostliví fanoušci Džastýna Bíbra by se teď měli jít zastřelit) šeredné lesbičky s knírkem, co místo zpívání syčí, skřípe, funí, sípe, mlaská, chraptí, mečí, chrochtá, bučí a specializuje se zkrátka na všechny zvuky, kromě toho zasranýho zpěvu. A je úplně jedno, že rozmazlený zmrd s Minecraftem na iMACu, kterého nejsou rodiče schopni jebnou po čuni, protože by to bylo moc iMORÁLní, má zhlédnutí dvě, z toho třikrát se na to díval on sám, a Džastýna Cyrus jich má několik stovek milionů. Je to jedno, protože mentální deficit těchto potratů je na stejné úrovni. Na YT je to debil vedle debila. Tedy, nebudu křivdit všem, občas se tam mihne i blbeček. Já bych si tam rád hledal jen to, co mě zajímá, bohužel však google a jeho politika prozatím nedovolují na youtube nahrávat dětskou pornografii. Ach. Samozřejmě si nevylévám zlost na tomto, ať už to bylo cokoliv. Databáze mi to nabídla a já to pokorně přijal. Parta patnáctiletých puberťáků, kteří kontinuálně trpí depresemi z toho, že jejich pubické ochlupení ještě neexistuje, z toho jistě zaplesá radostí. Deprese obalená patetickými moudry tak nesnesitelnými, prošpikovaná stovkami poselství, ech, zvedá se mně košík. Jen zůstaň utajen. Netvrdím, že jednu hvězdu si zaslouží aspoň animace, protože nezaslouží. A taky koukám, že si pan napičuoriginal, po vzoru zlaté a námi hýčkané elity místní databáze, svůj připečený opus sám ohodnotil. Ale pozor! Samozřejmě skromně, tiše a hlavně nenápadně. Kdyby mi chtěl nějaký milý uživatel vyjádřit sympatie do pošty, pak čekám s otevřenou náručí, ale, prosím, zavítejte s nějakými libovými dětskými odkazy, dneska sehnat nějaké hezké ztvárnění Perníkové chaloupky je fakt zlo.