Ryuuhei

Na filmu oceňuju, s jakou vervou a bezostyšně si bere do úst rasismus, feminismus a další témata, kterých se zejména společnost straní a bojí si z nich přinejmenším vystřelit. Plus mě bavila řada odkazů na popkulturu, párkrát jsem se dobře uchechtl. Zbytek byl nevkusný, místy divně perverzní a neskutečně trapný. Příběh stál za vyližvěnec, to samé ztvárnění postav a chemií, co mezi nimi měla panovat. Jsem na jednu stranu rád za dalšího hraného Asterixe a Obelixe, kteří vizuálně ostudu nedělali, na druhou se podle mě žádné zázraky nekonaly a film mi přijde jako zvláštní hybrid, který bych doporučil ke zhlédnutí maximálně tak na nějaké párty, když už bude valná většina diváků pod parou. Mít sám popito, věřím, že se bavím na 5/5.

Dobré nápady a odkazy na popkulturu, ale celé mě to moc nebavilo. Na můj vkus až příliš ztřeštěné a nekonzistentní. Možná i ty nevkusné hrané Olympijské hry mě zaujaly víc.

Film má velice zajímavou psychologickou myšlenku. Ukazuje, co dokáže pouhé vysoké sebevědomí a jak se i z průměrně vypadajícího člověka, co se utápí v neustálé sebenejistotě, rázem stane naprostá hvězda, jejímuž šarmu propadne každý okolo. Bohužel tuto myšlenku špatně uchopuje a spojuje s typicky hloupou komedií. V první řadě už jen ten důvod hrdinčiny náhlé vnitřní proměny, že se uhodí do hlavy a od té chvíle se vnímá jinak, není úplně dobře vyobrazen. Nevím, jestli tím nechtěli urazit hlavní herečku, ale příběh nás nedostatečně sblížil s tím, co se děje v její hlavě - kdyby alespoň jeden odraz v zrcadle ukázal, že se skutečně vnímá jako jiný člověk, ale nebylo tomu tak. Vzpomínám si na kultovního Těžce zamilovaného, který se nebál na plná ústa ukázat kontrast mezi podprůměrností a nadprůměrností, a nijak se s tím navíc nekadil. Svým způsobem mi zrovna tento snímek přišel až moc feministický, snažící se cílit čistě na ženy a nejlépe prosazovat poslání, že vnitřní krása je to, na čem záleží především. Což je absolutní nesmysl, takhle to rozhodně nefunguje. Zbytek tvořil snahu o nějakou komediálnost, která vlastně vůbec vtipná nebyla; plytkou romanci, jež za cukající sval taky nechytala; a zkrátka typicky pojatý děj, který se snažil cílit na to, že ztráta soudnosti dokáže i uškodit a zabít to, co předtím fungovalo. Vše mi přišlo značně nedovařené. Do poloviny fajn, zajímavě uchopený nápad, od poloviny to, co jsme viděli už milionkrát. Škoda, protože samotné jádro mělo potenciál, snímek je hezky natočený a ani po herecké či hudební stránce bych si nestěžoval. Jen už jsem jaksi rozmazlený lépe zpracovanými filmy, které jdou víc do hloubky a hlavně se striktně nezaměřují jen na problematiku jednoho pohlaví. I chlap se může cítit hnusný a nehodný čehokoliv dobrého. Jeden takový zrovna píše tuto recenzi a film mu tak byl aspoň minimálně sympatický.

Příjemný návrat do doby rychlodabingů a pirátských kopií VHS. Cením zpracování dokumentu, kdy na cokoliv účinkující zavzpomínali a uvedli, bylo následně ukázáno. Dobře jsem se několikrát uchechtl, rychlodabování musela být řádná psina a bylo z něj zkrátka cítit to nadšení, to necílení na slávu a bohatství, ale zprostředkování českého znění u zahraničních filmů pro všechny diváky.

Extrémně nadržený a upocený film o tom, kterak se divný týpek vydává na divnou cestu, na níž se mu dějí ještě divnější věci. To, že se zde všichni chovají jako kdyby byli na drogách a mají nepřirozené sklony k solidaritě, je vysvětleno působením blížícího se slunečního úlomku, který může, ale i nemusí nakonec Zemi zasáhnout. Ve výsledku jde ale jen o typický evropský divnofilm, kde panuje minumum dialogů, děj často zmatečně odbočuje a zaměřuje se i na vedlejší charaktery, a který se zkrátka snaží asi něco sdělit. Jen mi uniká co. Ani ne hodina a čtvrt se mi zdála jako nejméně dvě hodiny.

Něco mezi Interstellarem, Moonem, Ad Astrou, s příměsí fantasmagorie z Vesmírné odysey, nicméně ani jednomu nesahající byť po kotníky. Téměř dvouhodinová psychologická rozmluva astronauta a bludu ve formě inteligentního, přerostlého pavouka. Snaha o atmosféru, thrillerový nádech, nějaké to drama a nakonec výjevy, co by měly pokořit lidské chápání. Pro mě relativně nudná a neustále se opakující spleť pohledů do hrdinovy minulosti, kde mě držela akorát zvědavost, co se z onoho pavouka nakonec vyvine a co hrdina nalezne v mlhovině. Výsledek byl veskrze zklamání. Pointa tkvící v tom, že člověk si začne něčeho vážit až když to ztratí, a že není dobré myslet jen na sebe, ale naslouchat druhým a zajímat se, je extrémně banální a nepřináší do kinematografie nic nového, ani zajímavého. Rozhodně zvláštní, až artistický film, kde Sandler snad prvně exceluje v naprosto vážné roli, ale žádné zázraky se nekonají. Třeba na Ad Astru jsem schopen se podívat pokaždé, co někde běží, ten film mi svou melancholičností imponuje. Toto? Asi si už znovu nedám.

Náhodně jsem brouzdal takhle k brzkému ránu televizním programem a hledal něco, co bych si pustil k usínání. Nabídlo se mi toto údajné drama o člověku, co se kdysi ztratil, adoptovali ho a nyní hledá cestu domů. Říkám si, že to bude asi blbost, ale ladím HBO, ulehám a... zjišťuju, že se od toho absolutně nemůžu odtrhnout. Pohltil mě jak ústřední příběh, tak hlavně hudební podkres a atmosféra. Film zaujímá až takový mysteriózní nádech, melancholicky vypráví obrazem, vtahuje nás do hrdinova zoufalství a touhy najít svůj dávno ztracený domov. Vracíme se s ním do minulosti, prožíváme stále dokola všechny ty zdánlivě zapomenuté vzpomínky a panuje tu ten pocit, že svět zase není tak malý. Na konci jsem měl tak velký knedlík v krku, že kdybych ho nakrájel a dal si ho se svíčkovou, vystačí mi nejméně na dvě porce. Za mě úžasný, emotivní, atmosférický snímek, který mě chytil od první minuty a nepustil až do té poslední. Celou dobu jsem byl napjatý, jak pátrání dopadne a zda konec oné nejdelší cesty domů bude zdárný. 10/10

Nuda, šeď a odtažitost zasazená do stejně chladného prostředí základny támhle někde v horách, okořeněná o robotickou filozofii a závěr, který se v jistém ohledu dal předvídat, ale mě osobně dokázal celkem mile překvapit. Bohužel výplň zdlouhavá a prakticky o ničem. Relativně hezké vizuály, místy těžký kyberpunk, ale nic víc. Takové to napětí a pocit, že žárlivost starší verze robotky může vést až k něčemu fatálnímu, se hodně rychle vytratil, takže mou pozornost nemělo co udržet a místy jsem se ztrácel ve vlastních myšlenkách a nápadech na podobně laděný film - a to je špatně.

Zdaleka ne tak špatné, jak líčí recenze. Ale ani zvlášť dobré. Zábavný, nenáročný filmek, který mě nenudil, ale chvíli po opuštění kina jsem už zapomněl, že jsem něco vůbec viděl. Příběh měl trochu divné tempo, hrdinčiny schopnosti nedostaly příliš prostoru až do závěrečné konfrontace. Vidím tam jistou paralelu na Profesora X, tedy využívání mysli namísto těla, což je fajn. Doprovodné trio hláškujících děv taky relativně v pohodě. Jsem na jednu stranu rád, že jsme dostali další film, jemuž vévodí ženské hrdinky. Nevím, jak ostatní, ale já už mám všech těch osvalených týpků, kteří se snaží za každou cenu hláškovat, za ta léta dost a tak vítám podobné inovace. Na druhou jsem necítil, že jde o nějak výjimečný, promyšlený film, kde by všechno zvlášť zapadalo. Ono vidět do budoucnosti je ve výsledku celkem nuda a nemá pak diváka co pořádně překvapit. Chemie na poli postav na hraně, neviděl jsem zvláštní dynamiku mezi kýmkoliv - Marvels tohle dělaly líp. Obecně bych Madam Web přirovnal k Morbiovi. Zajímavý nápad přijít s něčím novým, zde tedy těžícím z pavoučího hypu, který zůstává dost nedotažený. Ale pokud se k tématu filmový Marvel časem vrátí, nebudu proti.

Film, který ze začátku vypadá jako nízkorozpočtová břečka, hraje na strunu thrilleru a napíná tím, že nevíme, co se to vlastně děje, a nakonec servíruje celkem slušnou, bizarní jízdu. Nicméně je tu hromada ale. Nejvíc mě otravovala dětská hrdinka, která se chovala až bipolárně - jednou chtěla otce zabít, potom zase ne, pak se spolčila s dědou, toho později taky nesnášela, ale stále nesnášela i svého otce. Vlastně nevěděla, co chce. Dost částí filmu se zbytečně táhlo. Ale říkám, koukatelný nadprůměr, ke kterému nemůžu říct víc, protože všechno by byl spoiler. Jen řeknu, že veškeré moje teorie, které jsem na začátku měl, byly s přehledem vyvráceny.