Ivoshek

Za svých starých, intelektuálních časů jsem Roba Schneidera považoval za hovado. A vlastně teda zrovna na tom se nic nezměnilo. Jenom mě začal ten jeho humor bavit. Je to jednoduchý, občas fekální (ale zdaleka ne tolik jako některý předchozí kousky), a dost často jsem se smál nahlas. Třeba když člověk vidí, jak s ženským tělem naložil jeho nový majitel. Nebo když hraje Sandler na bonga. Nebo "ukaž mi péro". Má to samozřejmě i slabší momenty, ale není jich moc. Bavil jsem se. A to je asi tak všechno, co od komedie čekám. Pořád je to mnohem lepší, než většina současný produkce, kde se z toho v půlce stane buď romantika, nebo nějaký drama, na který není nikdo zvědavej.

Tak já mám Vacátka a celou tu partu rád, ale tady mne nejvíc asi bavila ta stará Praha, nebo v té době vlastně předměstí, takové ty špinavé ulice a knajpy. Detektivní příběh není špatný, jen není dost silný, aby to člověka bavilo tolik, jako běžný díly seriálu. V porovnání v dnešní tvorbou je to samozřejmě klenot.

Strašně dobrej a originální nápad, navíc s výbornou hlavní postavou. Už to vzájemné vnímání Američanů a Britů je dost vtipné. Mělo to potenciál stát se kultovním filmem. Bohužel to splnilo jen zčásti a hlavně v poslední čtvrtině mě tvůrci dost zklamalo, když místo chytré komedie začali dělat frašku. Škoda. Ale nenudil jsem se.

Problém tohohle hodnocení je, že ten film není určený pro mne a já to dobře věděl. Přesto jsem ho zhruba polovinu sledoval. Určitě jsou lidi, pro které je vtipný, ale já k nim holt nepatřím. Měl jsem myslím jen jeden nebo dva momenty, které mi přišly vtipné. Ale pro holky to asi bude vnímáním úplně jinak a můžou si tak k mému hodnocení přidat libovolný počet hvězdiček dle sympatií k tématu a hercům.

Je to dlouhý, ale stejně tomu něco chybí. Možná něco, co by ty postavy víc zlidstilo... Nevím. Weir točí pomalý filmy, s tím jsem počítal a samo o sobě to nevadí. Ale normálně tam něco rozvine, nějakou postavu, myšlenku... Tady to na můj vkus jede moc po povrchu. 60 procent.

Je těžký říct, o čem to vlastně je. Samozřejmě o chlapovi, co napůl zázrakem přežije pád letadla a ještě u toho jako anděl zachrání lidi... A potom se dost těžko vrací do normálu. Možná, že vlastně není tak úplně živý. Nebo možná je. Každopádně mne na to díky Bridgesovi bavilo koukat. A konec byl samozřejmě skvělej.

Průměrný film se průměrnými herci (v případě Harapsa "herci") o tom, jak manželům zemře dítě, což je dost zasáhne, ale nakonec a si udělají nové. Hapkova repetetivní hudba sem moc nesedí.

Dějiny ghetta ve Varšavě a vlastně i v ní samotné za války byly dost zajímavé. Dá se z nich proto postavit spousta zajímavých příběhů. Což je i tenhle. Jenom je strašně špatně natočenej. Postavy jsou papundelkový, chování postav nevěrohodný a výprava poněkud levnější, než by měla být (že tu hraje Praha místo Varšavy už beru s rezervou).

Původní Karate Kid neni žádný veledilo, ale má to nějakej nápad, průběh a smysl. Vůbec nechápu, proč měl někdo potřebu ho předělávat, a ještě navíc s malým Smithem, kterej zdědil talent po otci. Zbytečnej film.

Jakmile se něco odehrává v minulosti, mám na film určitý nároky, co se týče věrnosti odrazu té doby. Kdyby to Richie dal jako fantasy ve fiktivním světě, byla by to prostě jenom taková vizuálně zajímavá blbárna. Jenže Artušova legenda má dost jasný časový zařazení někam do 200 let po pádu Římské říše. To byl chudej, ale jakože fakt chudej středověk, kde ani kralové nežili nějak okázale. Tohle je spíš něco jako blábolivá Hra o trůny.