Režie:
Juraj HerzScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy… (Česká televize)
(více)Recenze (122)
Konečně jsem si našel čas na shlédnutí a mé prvotní dojmy jsou značně rozpačité. Marta Vančurová jako ženská filmová ikona té doby hraje dobře, problém mám ovšem s Harapsékem, který skutečně hercem není - ale budiž. Výtku mám také k celkové atmosféře snímku a k pokračování děje po úmrtí dcerky. Herz se sice snaží, ale ze slabého scénáře dobrý film prostě neuděláte. Ale nebudu zašlapávat tento snímek, což by byla urážka. Je to na svou dobu slušný počin se silnými momenty. ()
Jeden z československých filmů, který ve Vás zanechá mnoho pocitů a rozpaků. Příběh je velmi citlivou zpovědí ženy. Ženy která hodně trpěla…film poukazující na fakt že si s námi osud někdy může pěkně zahrávat. Pokaždé když tento film vidím tak brečím, protože příběh je velmi dojemný a poukazuje na čistotu a křehkost lidské duše. ()
V zobrazení chodu života a citů velmi civilní, lyrické scény na hranici únosnosti a otřesná kolotočová hudba daleko za ní. Vyznění pro mě (se třema dětma) vlastně nepochopitelný a nepřijatelný (nejspíš proto, že o to dítě tady zas až tolik nejde). Návštěva u ovdovělé důchodkyně je nejsilnější moment filmu - ztrátu nelze sdílet. ()
Síla tohoto příběhu mi došla v plné šíři až po shlédnutí 13.komnaty Markéty Zinnerové, kdy vyšlo najevo, že Den pro mou lásku je příběhem jejím a příběhem ztráty její dcery Pavlíny - Princezny z třešňového království.... http://www.databazeknih.cz/knihy/princezna-z-tresnoveho-kralovstvi-34112 ()
Nevím, ale tak nějak se nemůžu srovnat s tím, že tohle natočil Herz. A to nemyslím nějak špatně, jen bych od něj něco takového nečekal. Silný příběh, i když dneska možná již působí trochu tuctově. Ale je ve své všednosti a absencí zbytečné dramtičnosti oduševnělý. No, jako otec tříapůlletého dítěte jsem si pěkně pořval :-). Marta Vančurová je zřejmě nejhezčí a nejlepší československá herečka, co znám, pokaždé jí její roli věřím a nikdy mě u ní nenapadne, že je to vlastně herečka. Je strašně přirozená. Miluju její hlas, úsměv a oči. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (11)
- Kvůli nahotě ve filmu došel Martě Vančurové dopis, ve kterém stálo: „Vážená soudružko, naše brigáda socialistické práce se shodla na tom, že jste kurva.“ (Duoscop)
- Malou Sylvu Kamenickou (Maruška) objevil režisér Juraj Herz v úspěšném televizním pořadu Zpívá celá rodina (od r. 1975), v němž zpívala a působila jistě a přirozeně. (sator)
- Celý film bol natáčaný v Prahe. (dyfur)
Reklama