Hashirama

Továrně na sny už dávno došly sny, ale co na tom, lidi nemají rádi změny a čím víc recyklátů, tím tučnější prasátka. Jsem na sebe nasrán a vnitřně rozerván mezi rozumem a srdcem, jelikož Creed je výstavní ukázkou vykalkulované resuscitace za účelem koupě nových jachet a přesto jsem se u něj fajnově bavil. Scénáristické schéma se drží v duchu série - 90 % tklivých bolístek a monumentální adrenalinopudný souboj. Civilní pojetí celého příběhu i postav se do prostředí boxu hodí a dělá film velmi čistým a příjemně ubíhajícím. Mentorizování osmdesátkových ikon, z kterého jsem se v osmých Star Wars málem poblil, zde utvořilo z Rockyho velmi lidský a uvěřitelný charakter v podzimu života, který v kontrastu s Adonisem, čistě motivačním ekvivalentem mladého Rockyho, vytváří zajímavé combo a filmu dodává šťávu. Jak mi Cooglerův styl akce neseděl u Panthera, v boxu pěkně vynikne a kinetika funguje víc než solidně. Nelíbí se mi, jakou sortu filmů Creed reprezentuje, ale líbí se mi Creed.

Aby se udělal dobrý film, je třeba důkladně pracovat ve všech oblastech produkce. Proto se dobrým filmařem stane jeden z tisíce. Zde se točilo evidentně velmi velmi levně a ačkoliv minimální stylizace kulis pomáhá k syrovějšímu feelingu, nešťastné rozhodnutí přidat do scénáře nadpřirozené prvky má za výsledek docela absurdní efekty, a to nejen ty ryze počítačové, ale i praktické. Tím se vracím k začátku komentáře, jelikož i práce s rozpočtem může radikálně ovlivnit výslednou podobu filmu. Gore scény tak nejsou zrovna transparentní a ty stěžejní jsou i docela odbyté, což je u filmu, kde o nic jiného nejde, trochu idiotismus. Navíc gradace se zastavila na začátku na poušti a válela se tam až do konce a i s tím vizuálem by si Alvarez nebo Laugier pohráli docela jinak. V rámci Rape & Revenge si myslím, že takový I Spit On Your Grave funguje ve všech aspektech lépe.

Неплохая получилась история.

Takto by vypadal nový Blair Witch, kdyby to nebyla narkomanská amatérská superpičovina s kosovským rozpočtem, podle kterého taky všechno vypadá. Zde se s hororovými proprietami pracuje na úrovni. Prostředí navozuje atmosféru, postavy mají chemii a funkčně využité příběhové pozadí, a efekty i design jsou čisté, hezky vymyšlené i zrealizované. A nikdo ani na chvilku nepropadl dojmu, že horor lze natočit jenom zmateným pobíháním mezi stromy, čůráckým chováním postav a rozpixelovanou nafetovanou šmouhou, co se ukáže na sedm vteřin a všechny zmasakruje. Děkuju, že tu ještě někdo dělá svou práci.

Nádherná tvůrčí vize o emocionální degeneraci a zároveň oslava lásky. Jonze si vyhrál s každým detailem, s každým okamžikem do jedinečné vizuální dokonalosti, což vzájemně s tklivým nádherným soundtrackem vytváří krásnou emotivní a hlavně podmanivou fresku o vztazích, o lásce, o lidském nitru. Futuristická zápletka film divákovi neoddaluje, naopak díky ní je výpověď o to silnější a Ona jasně vypovídá o tom, že city tu budou vždy. Jen kdyby to nebylo tak příšerně natáhlé a kvůli tomu leckteré scény nevyznívaly do prázdna. Film, který by měl každý z nějakého důvodu vidět, a pro každého ten důvod bude ve finále jiný.

Nekoherentní transgenderové cosi s efekty na úrovni bulharské verze Birdemicu, s vylidněnými kulisami a omalovánkovým green screenem. Nové charaktery se absolutně nezvládají prodat (s čestnou výjimkou Aquamana) a ty zavedené se jen opírají o předchozí filmy, stejně jako scénář, který musí jen neohebně slepovat všechny rozházené kousky od minule, nad jejichž rozházením všichni kroutí hlavou od první projekce BvS (dokázal někdo opodstatnit smrt Supermana mimo to, aby ho tu mohli hodinu oživovat?). A tak se vše převaluje na místě bez jakéhokoliv drajvu a zájmu, aby se mohla Liga spravedlnosti ve složení politicky korektní Robocop, autistický rychlobruslař, vlhký sen oceánoložek, apatický netopýr s obrnou, perfektní prdel v kožených kalhotech a resuscitovaný absurdně přesílený knírač, při jehož vstupu si říkáte, proč Doomsdaye nesundal pouhým ledabylým usráním, servat s kresleným králem Madagaskaru v jakési sovětské prdeli na výrobu cihel, v jejímž důsledku bylo všechno ve finále červené. BvS je oproti JL umělecké dílo hodné Oscara za scénář a režii, avšak alespoň způsobila relativní natěšení na Aquamanovu sólovku. 3,5/10

Вика...выходи за меня... Прекрасное завершение сериала, который хуй знает зачем продолжили на три дальнейших сезона. Хотя бы песни неизменно супер. А так и в самом фильме.

Zase jednou jsem se stal svědkem amerického béčkového mainstreamu, pro který mám takovou slabost, a jehož příspěvky budu hájit do posledního dechu! Podmanivě tmavý vizuál a focusy na důležité detaily (které bych leckdy neváhal označit za regulérní money shoty, kdyby v takových filmech něco takového existovalo) mi nejednou připomněly parádní Smrt ve tmě, a všechny propriety, které tento subžánr dělají tím, čím je, tu jsou a hrají sladěně ve prospěch výsledného zážitku - přitaženost za vlasy, nesmrtelnost záporáků, občasná retardace v jednání hrdinů, super kočka v hlavní roli, finální křečovitý kuřecí plot twister, a jako bonus vztahová katarze mezi SYMPATICKÝMI postavami. Takovéto filmy jsou pro Hashiramu třeba, aby byl spokojený, a užil jsem si každou vteřinu.

Pan Steven je už starý a konzervativní pán, od kterého lze v dnešní době očekávat přinejlepším oscarovku na zakázku nebo mainstreamový popcorn. Ale komu jinému svěřit takové dvě látky než někomu, kdo má řemeslo v malíku a kritiky na párku? Spielbergovy mnohaleté zkušenosti zkulminovaly do epického blockbusteru, na němž mu neujela ruka ani o milimetr. Ready Player One je natřískaný atrakcemi, nápady, efekty, přehlednou akcí, na kterou koukáte s pusou dokořán, a vůbec všemi proprietami, které může člověk od blockbusteru chtít (včetně sympaticky jednorozměrných vedlejších postav). Expozice by sice mohla být o něco výřečnější a "pohádkový" soundtrack sem tam nekoresponduje s vážně laděným příběhem (zato osmdesátkové hitovky sem padnou jak prdel na hrnec!), ale znáte to - když miluješ, není co řešit. A je samo sebou, že fans klasických filmů a popkultury obecně se budou rozplývat blahem. Celá Shining pasáž pro mě byl jeden dlouhý orgasmus. Highlight disco dance v klubu.

Охуенно снято бля...kdyby se ruský mainstream posouval tímhle směrem, vůbec bych se nezlobil. Je to překrásně natočené, každý druhý záběr by šel zarámovat. Jako vždycky jsou tu neduhy. Ne úplně důsledné vyprávění, některé nepropracované charaktery (kněžna, ale té to s radostí odpustím). Na druhou stranu charakterové váhy vyvažuje hlavní protagonista, starší bratranec Collina Farrella, totální motherfucker, co sestřelí jihokorejský kondom na sto metrů a v tepně se mu můžete vrtat pohrabáčem a stejně to s ním nepohne. Pár závaží přidávají také více než sličné herečky. Příběh a hlavně předkládaný svět jsou opravdu vtahující a moje pozornost nijak nekolísala. A přitom je zápletka tak prostinká. Každopádně velmi zajímavý, nádherně natočený, dobře zahraný, napínavý, krásnými ženami osazený a ne úplně k dokonalosti dotažený film, který ale rozhodně stojí za to.