bejkovec

V 17. minutě druhého dílu si lze v pozadí všimnout přijíždějícího automobilu z jedné z bočních uliček na havířovskou Hlavní třídu. Jedná se o Renault Clio modelového ročníku 2017.

Rozpočet pro film byl pouhých 80 000 britských liber. Mnohé úspory filmu přinesli dobrovolníci, jako např. manželka scenáristy Andrewa Burna, která na vlastnoručně ušila repliky plovacích vest „Mae West“. Po ukončení natáčení bylo mnoho takových „exponátů“ prodáno v aukci.

Pro účely filmu byla postavena od základů celá hospoda, která byla natáčecím týmem a herci pojmenována „The Dusty Jug“.

První casting pro nadcházející role proběhl již v roce 2013. Po mnohých přepisech scénáře začala preprodukce filmu v létě 2014. Natáčet se začalo v únoru 2015, ukončeno bylo v dubnu 2017.

Režisér Callum Burn se rozhodl pro natočení filmu věnovaném osádkám Bomber Command poté, co mu při vybírání lokací pro studentský film Fusilier v hrabství Lincolnshire přelétl nad hlavou Lockheed Hercules sloužící pod RAF.

Film Callum Burna je jeho debutovým dílem po absolvování MET Film School v Londýně. Na filmu spolupracoval s dalším absolventem výše zmíněné školy – Samem Parsonsem.

Admirálova smrt je ve filmu vyobrazena tak, že mu Francouzi vypálená dělová koule otrhne pravou nohu. Reálná smrt však zastihla admirála de Ruytera rozdrcením nohy levé.

Podle vlastních slov střelce tanku KV-1 se film odehrává v polovině roku 1942. Na začátku filmu se u jednotky ohlásí Pavla (Olga Pogodina), že jako posilu jednotce přiváží 3 nové tanky T-34/85. Výroba typu /85 však byla zahájena až cca o dva roky později, v únoru 1944.

Ač se v promo materiálech mluví o tom, že je film věnován nejvíce skórující peruti v Bitvě o Británii, kdy bylo 303. peruti uznáno 126 sestřelených letadel, po poválečných zkoumáních historiků je jí přisuzováno „pouhých“ 31,5 sestřelených (doloženě zničených) letadel.

Na začátku tzv. hladomoru v roce 1932 přijedou do vesnice Sověti na nákladních automobilech ZiS-5 a GAZ-AA. ZiS-5 se začal vyrábět až v průběhu roku 1933.

Během přepadu arménské vesnice, kdy povstalec přebíjí pušku, ze závěru nevypadne prázdná nábojnice. Logicky nemůže dále střílet, i když v ostřelování Turků pokračuje.

Při přepadu cisterny a následné obraně amerických vojáků jsou na Hummeru viditelně poházené desítky kusů munice, nikoliv však prázdných nábojnic, jak by tomu mělo být.

Vojáci Britského expedičního sboru (BEF) jsou převážně vybaveni americkými samopaly Thompson M1A1 ráže 11,43 mm. Britská armáda skutečně na začátku války převzala do své výzboje určité množství Thompsonů - varianty M1928 s charakteristickým 50ti ranným bubnovým zásobníkem. Verze M1A1 ve filmu odehrávajícím se v květnu 1940 se začala vyrábět až v říjnu 1942.

Kráter nacházející se ve filmu je identický s tím z filmu Hoshi wo ou kodomo (2011).

Natáčet se začalo 19. června 2015 v Mobile a Orange Beach v Alabamě. Dále se natáčelo v San Franciscu a v japonském Kjótu.

Japonskou ponorku I-58 si zahrála americká druhoválečná ponorka USS Drum ( SS-228 ) třídy Gato.

Když atomové bomby dopraví pomocí USS Indianapolis na ostrov Tinian, transportují je pomocí nákladního automobilu M35 na letiště. M35 se začaly vyrábět až v roce 1950, tedy až 5 let po zobrazených událostech.

Německé tanky zastupují namaskované tanky T-55 sovětské provenience. Ve filmu si zahrály 2 tyto tanky, které jako jedny z mála přežily vyřazení z mad'arské armády roku 2000, kdy byla většina z nich sešrotována.

Mad'arští Honvédi slouží s puškami Simonov SKS. Tato puška byla sice navržena v průběhu roku 1944, ale do výzbroje byla zavedena v roce 1949, tedy až po konci války.

Při finální scéně se Annie Porterová (Sandra Bullock) téměř srazí s autobusem linky 33, který směřuje do Downtownu. V autobusu stejné linky se odehrával děj předchozího filmu Nebezpečná rychlost (1994).