V květnu si dělej, co chceš

Človek by ani neveril, ako sa s ním osud dokáže pohrať. V dobe, keď riešim každodennosť a evakuáciu u nás v 1944 mi príde do cesty film, kde sa to isté rieši vo Francúzsku o pár rokov skôr. Priepastné rozdiely, výsledok rovnaký. Túžba zachrániť sa, donútení všetko zanechať a brať len to najpotrebnejšie. Keď do toho pridáte nejaký príbeh, zápletku, Divíziu Duchov, niekoľko Nemcov v uniformách a dopravných prostriedkoch, dostanete toto. Trochu dlhé, trochu nezáživné, ale v konečnom dôsledku poučné a podávajúce pohľad na vojnu aj zo strany civilov. 3 z 5 (23.11.2016)

Chvílemi zajímavý a chvílemi nudný film. 1) O útěku francouzských obyvatel před postupujícími Němci v roce 1940 jsem dosud nevědel nic. Teď už něco vím. Osvětovou funkci splnil film dostatečně. 2) Spoiler. Dějová linka s německým otcem je zajímavá a akční. Druhá dějová linka s vesničany na pochodu je méně zajímavá, dost nudná a silně předvídatelná. 3) K tomu, jak se Francie chovala k uprchlíkům, doporučuji velmi zajímavý článek. 4) Film jsem sledoval na kanálu Cinemax 2. Překvapil mě podivný dabing. Film sám běží ve třech jazycích - Němci mluví německy, Francouzi francouzsky a Angličané anglicky. V dabingu francouzštinu nahradila čeština, některé německé a anglické dialogy jsou rovněž v češtině a jiné zůstaly v původním znění (bez titulků). Logiku tohoto uspořádání jsem nenašel, i když jsem se snažil. (20.11.2016)

Doufám, že se ještě dožiji toho, že bude tento a podobné filmy (ať německé nebo francouzské) považovány za podobnou "agitku" jako většina sovětských filmů do perestrojky. Už jinde jsem popsal proč, ale udělám to stručně i zde. Jde o vytvoření paradigmatu (dle Wikipedie "obecně přijímaného schématu"), že Francouzi se během války chovali korektně (až na pár lichvářů) a Němci vlastně válku (taky) vyhráli, protože porazili nacismus. Ale, jak to v podobných případech bývá, ideologie a inspirace se nekamarádí. Průběh filmu je "nestabilní a plný vaty", zápletka "laciná", obrázky "žánrové", hudba "pořád stejný Morricone", zkrátka něco jako Gambrinus - nikomu to moc nechutná, ale pít se to dá. (28.11.2016)

Na válečné filmy mám u Francouzů docela štěstí. Pokaždé mě překvapí nějakým zajímavým příběhem z druhé světové války, který bych si nedokázal ani vymyslet. U tohoto příběhu mi například přišlo zajímavé to, že vypráví životy zemědělců ze severu Francie, kteří utíkají na jih a jelikož je sever blíž k Německu a Belgii, pije se  ve filmu poměrně často pivo. Třeba ten skotský voják, ten se tomu vůbec nebránil a bylo vidět, že si sem tam rád dá do trumpety. Takové situace, to se u francouzských filmů všeobecně moc neděje a tudíž už jenom to mi bylo velice sympatické. Později mi tedy bylo dost smutno z toho, co válka z lidí udělala, což se dalo čekat. Také mě překvapilo, co všechno jsou dospělí ochotni udělat pro děti. Na závěr musím říct, že jsem se dočkal dalšího poctivého francouzského vyvrcholení, které si Francouzi zřejmě nikdy neodpustí. (15.11.2016)

Celkom slušný vojnový príbeh od Francúzov, síce bez nejakých veľkých vojnových scén, ale všetko zachraňuje uveriteľný a silný príbeh a samozrejme kvalitné herecké výkony. August Diehl dokáže zahrať jak hnusného nácka tak dobrosrdečného otca a rolám s tématikou 2. svetovej sa nevyhýba, čo je super. Za všetky spomeniem krásny Mallickov film - Na prahu války (2019). Počas filmu som niekoľkokrát spomenul, že hudba dosť pripomína Morriconeho. Nevedel som rok výroby filmu, vieme, že Maestro je už po smrti, preto som bol po filme prekvapený, že hudbu robil naozaj Morricone. O filme som nevedel, objavený úplnou náhodou. 80%. (24.12.2023)