Oktavianus

Film vznikl na základě stejnojmenné divadelní hry, která měla premiéru 9. února 1931 v New Yorku a dosáhla 80 repríz.

Scény z newyorského nábřeží byly natočeny v ještě stojících kulisách filmu Twinkletoes (1926).

Filmaři natočili film během pěti dní, kdy pracovali od devíti ráno do půlnoci. Jeden den však učinili výjimku a až do 4:50 ráno točili noční exteriéry.

V původním verzi konce filmu Maizie (Mary Nolan) zabila Phrosa (Lon Chaney) tak, že jej probodla, když spal ve své chatrči.

Během natáčení domorodých kmenových tanců měli komparsisté problém tančit do rytmu bubnů. Tod Browning proto na plac přinesl rádio a pouštěl jim jazzové melodie z místní stanice.

Herečka Mary Nolanová byla do své role Maizie údajně obsazena kvůli svému "tragickému výrazu v očích".

Během natáčení některých scén nechal režisér Tod Browning bubnovat na domorodé bubny, aby navodil správnou tropickou atmosféru.

Předlohou filmu se stala divadelní hra s názvem "Kongo" autorů Kilbourna Gordona a Chestera De Vondeho, která měla premiéru 30. března 1926 a v níž hlavní roli Flinta hrál Walter Huston.

Během natáčení se Virginia Bruceová, představitelka Ann, provdala za herce Johna Gilberta.

Předlohou filmu se stala divadelní hra s názvem "Kongo" autorů Kilbourna Gordona a Chestera De Vondeho, která měla premiéru 30. března 1926 a v níž hlavní roli Flinta hrál Walter Huston.

Ačkoli byl film natočen ve španělštině, výsledný jazykový projev herců zdaleka není jednotný. Vzhledem k obsazení jednotliví herci používají dialekty z Mexika, Jižní i Střední Ameriky, Kuby i Španělska.

Režisér George Melford vůbec neuměl španělsky.

Představitel Drákuly Carlos Villarías je v titulcích chybně uveden jako Carlos Villar.

Španělský štáb natáčel film ve stejnou dobu, kdy probíhalo filmování snímku Dracula (1931) režiséra Toda Browninga. Ten natáčel svůj film ve dne, zatímco Španělé ve stejných kulisách v noci.

Modelem pro karikaturu toreadora byl sám režisér snímku Walt Disney.

Jedná se o druhý z celkových 75 dílů série "Silly Symphonies".

Jde o čtvrtou z celkových 75 epizod cyklu "Silly Symphonies".

Použitá skladba Charlese Gounoda Funeral March of a Marionette se stala titulní písní seriálu Alfred Hitchcock uvádí (od r. 1985) i Alfred Hitchcock Hour (od r. 1962).

Film získal na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1932 dvě ocenění. Cenu za nejlepšího herce přebral Frederic March a cenu za nejoriginálnější příběh v žánru fantasy režisér Robert Mamoulian.

Poslední německý expresionistický film, který vznikl těsně před tím, než byl filmový průmysl v Německu podřízen potřebám Třetí říše.