LEGACY

Ta drzost tvrdit, že v Mariupolu je vše v pořádku a žádná válka tam není. Bože. Mariupol, Gaza a další místa jsou jednoznačně ukázkou toho, že peklo na zemi existuje a lidstvo je v určitých momentech prostě k smíchu a přes roky evoluce a lekcí z historie - nevyspělé. Hodnotit se mi tento dokument nějak příčí, jsem strašně rád, že vznikl, že záběry z této ukrajinské chlouby obletěli svět a ukázali co se stane, když lidskou spolupráci a tvorbu vymění válka. Na Oskara to není, ale to dost možná ani nebyl Navalny, i když jsou to všechno neskutečně silné příběhy. Oscaři jsou trochu zpolitizovaní a u mě hodnotu ztrácí každým rokem. Každopádně máme Ukrajinců plnou firmu a je to soudržná podporující a milá komunita, která je zahnaná do role utlačovaného národa, který musí do zahraničí vychovávat děti, pracovat noční, pracovat víkendy, dělat co se Čechům příčí a já tento národ obdivuji. A ano, máme tak kluka z Mariupolu, co utekl s maminkou, máme tam o měsíc starší dívku z Chersonu, co zanechala někde u babičky svoji malou holčičku a rok ji neviděla, nebo paní kuchařku ze Sevastopolu, či Krivij Rohu a Čerkas - všechno jsou to nevinné tváře války, kteří by nebýt války dnes byli úplně jinde a dělali by úplně jiné věci. Nejhorší je, že prostě roky už neprobíhají žádná vyjednávání. Chápu, že to prakticky není možné, ale je to prostě to nejvíc, co může být. Velikost a ego lídrů to ale nedovolí, a tak bude jen větší prohlubeň a ztráty. Ouzko, хватит уже пожалуйста.

Velké očekávání, velké zklamání. Nesympatická hlavní hrdinka na převýchovu a příběh jel plus mínus podle prvního filmu. Jedničce se to nerovná ani náhodou, každopádně světlé momenty to má.

Mám teprve po dvou dílech, ale i tak už mi přijde jakobych v tomhle osmdesátkovým prostředí trčel roky a roky. Tohle je odpověď na ruskou duši, ruskou odchylku od evropského standartu, její kulturu, drsný život na okraji ulice, kde soudržnost a čest dělá vše, no a nesmí se vám rozklepat kolena, nesmíte projevit slabost. Už teď mám pocit, že je to suverénně nejlepší ruský seriál, minimálně tohoto žánru, kterému se žádná legendární Brigáda nerovná a soundtrack vám v bude v hlavě znít ještě dlouho po dokoukání. Sám jsem trochu kašpar, protože sám se neperu, ale nějak jsem chtěl mít příběhu blíž, a tak jsem si párkrát udeřil pěstí do stěny až mám klouby do krve, tak jako Marat a další. Tímto gestem ale s podobnostmi končím a jsem rád, že my jsme měli to, co oni si museli vydobýt na ulici, zázemí, rodinu a fungující společnost. Skvělý náhled do jedné ruské kapitoly.https://www.youtube.com/watch?v=tE_7HeBZgYE https://www.youtube.com/watch?v=SGwTMlFwC0Q

Velmi dobře vykreslená, reálná postava matky, ale celkově to byl za mě dosti nekoukatelný film. Nevím, českou scénu sleduji minimálně, no a když už se něco urojí, tak počítám s tím, že se jedná o něco dost dobrýho - tohle nás ale uspávalo. Sorry jako a tak dále.

Songs of Earth. Příroda zde byla před námi, bude i po nás a my jsme její maličkou součástí. Upřímně mi film vůbec neutíkal, i přes neskutečné výjevy z norských bájí a pověstí, které zdají se být reálné. Fjord a střídající se roční období v životě jednoho vitálního norského páru udělali spolu s hudbou perfektní kulisu k hloubání nad otázkami našeho bytí a celé to působí místy meditačně a místy možná i trochu znepokojivě. Co po nás zůstane, máme se vzpouzet věcem nad námi a do jaké míry se mísí tradice s novodobým stylem života. Tohle je zase jiný typ filmu a já jsem rád, že nám kinoart tento typ poskytl, no a ještě větší sranda byla, že na ten stejný film šli známí a ještě seděli vedle nás. Náhody života a to praskání ledu.

Celkem fajn, že se Češi po letech vytasila s nějakou pořádnou scifi, schopnou rvát se o pozornost i v zahraničí, je to ale vše postavené takřka na té myšlence. Kouká se na to dobře, vizuál, či lokace jsou skvostné a je zde určitě potřeba chválit jakousi autorskou odvahu. Každopádně pořád se nejedná o nic kvůli čemu bych lidi rval za každou cenu do kin, je tam vidět inspirace v scifi filmech ze zahraničí a jakýsi vlastní krédo tomu chybí. I tak, ale spíše pozitivní výsledek.

Jestli mám na Slovensku něco opravdu rád, tak je to příroda. Tatry, nebo Fatra jsou úchvatné zážitky, zde je navíc silný příběh o kamarádství, horolezectví a zranitelnosti lidské duše. Srdceryvný příběh a další osudy zakleté v horách.

Neotřelé dialogy, kulturní opojení dvou odlišných zemí, trocha vizuální machinace a krás New Yorku v pečlivě zabalené romantice na dlouhé večerní snění. Film je v mnoha ohledech unikátní záležitost, která je věrná sama sobě, nic nepřikrášluje, nevykrádá a představuje nám nové myšlenkové pochody a nové vnímání reality, kdy lidé dokáží mezi sebou velmi rozumně jednat, byť je všude kolem minové pole. Vlastně mě v tomhle trojúhelníku nejvíce štvala hlavní ženská postava a samotná myšlenka In- Yun, který by mě spíše zamezil usilovat o svoji lásku v jednom jediném životě, který máme. Pokud ale je člověk více na reinkarnaci, pak je to sladká romantika a vznešená myšlenka.

Před odjezdem na Silvestra jsem malou část viděl v televizi a byl jsem s tátou tak ohromen, že jsem si tento poslední střípek Vánoc musel najít. Jedná se o výpravnou, fantasy jízdu plnou sympatických postav, okouzlujících scén, ale hlavně se člověk dostane do světa, kde se vše točí trochu naruby. Smál jsem se z plna hrdla, paní Gumpova byla kočka, no a obrdobr a pomsta Indiga Montoyi člověku dodá potřebnou náladu na chladné lednové dny.

Konečně něco neohraného. Budařuv humor mně sedí, téma taky, zasmál jsem se, hloubku nekomentuji, ale na konci roku se nechám rád unést kdejakou blbinou. Lepší než štědrovečerní proradní rádcové.