Medená veža

Ešte pred niekoľkými rokmi som o tomto filme nechcela ani počuť a dnes som si ho pozrela zvedavá a s nadšením. A bola som spokojná. Medená veža je klasickým príbehom priateľstva, lásky a tragédie, ktorý ťaží z nádherného prostredia našich veľhôr. Obsadení tu boli asi naši vtedajší najlepší herci, a boli všetci skvelí a verím, že ich postavy sa pre mnohých stali nezabudnuteľné. Jedinú výčitku mám k záveru, konkrétne to bola tá naznačená prestrelka s financami. Zdalo sa mi to prehnané a strhlo to na seba veľa pozornosti v tak dramatickom zavŕšení príbehu Pirina. Stačilo by, keby to len spomenul rozprávač v doslove. Hudba mala pekné motívy, ale v slovenských filmoch mám s ňou väčšinou problém, nakoľko je príliš zbytočne výrazná. Napriek výhradám musím uznať, že sa jedná o jeden z najlepších filmov našej slovenskej kinematografie. (05.03.2015)

Spracovanie námetu Ivana Bukovčana (zameriaval sa na štúdie charakterov v hraničných situáciách) v jednom z najlepších slovenských filmov. Kamera, nadväzne k deju zachytáva meniace sa veľhory, uprostred ktorých, vysoko nad ostatnými ľuďmi pulzuje život v celej jeho komike i tragike. Hudba Zdeňka Lišku dotvára divácky zážitok. Život v horách je zachytený nepateticky a predsa podmanivo. K deju: chata Horskej služby vo Vysokých Tatrách. Osadenstvo tvoria traja priatelia, vždy od jari do jesene. Vysokohorskú osamelosť si spestrujú drsnými vtipmi, zvádzaním turistiek, zliezaním stien, alkoholom a pašovaním. Až jeden z nich nespozná mladú dievčinu. Zamiluje sa do nej, zoberie si ju za ženu a onedlho ju privedie na chatu. Zmenená situácia vyvolá zmenené správanie štvorice hlavných hrdinov. Situácia sa postupne vyhrocuje. Každý si nesie svoj kríž do konca. (14.12.2004)

Jeden z nejkrásnějších slovenských filmů. Film (nejenom) o krásném mužském přátelství, a o tom, co se všechno přihodí, když se objeví žena (krásná Emília Vašáryová). Překrásné horské scenérie Vysokých Tater a skvělá hudba Zdeňka Lišky vytváří nádherný baladický příběh se spoustou laskavých, veselých, tragikomických i dojemných situací. Každopádně i po skončení filmu vám některé scény zůstanou nadlouho v paměti a není to zdaleka film, na který byste brzy zapomněli. Já osobně velice rád srovnávám tenhle film s francouzským filmem Dobrodruzi (protože mají námětově mnoho společného). Místo slovenských hereckých hvězd si mohu dosadit hvězdy francouzské, horské prostředí nahradit atraktivním nížinným a hlavně mořským, ale vyznění obou snímků je pro mne absolutně srovnatelné a jen těžko mohu rozhodnout, kterému z těchto dvou filmových klenotů bych dal přednost. (13.03.2017)

Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film. (11.08.2011)

Som dosť prekvapený, že v čase normalizácie vzniklo takéto dielo. Dej je zasadený do Vysokých Tatier, čím úspešne uniká politizovaniu. V ovzduší panenskej prírody sa dostáva do popredia láska a priateľstvo, keď nerozlučnú trojicu kamarátov zo Stratenej doliny – Pirina (Štefan Kvietik), Valéra (Ivan Rajniak) a R (Ivan Mistrík), osudovo zasiahne príchod študentky Sašky (Emília Vášáryová). Nebezpečné a majestátne prostredie veľhôr ideálne súzvučí so smutným a tragickým príbehom hlavných hrdinov. Na konci filmu zaznie veta ktorá má silné emócie. „Teraz už vieme, čo sme vtedy nevedeli: že človek môže do hôr zutekať pred ľuďmi, ale neutečie pred sebou“. 8,5/10 (02.11.2022)